translate - traduire

úterý 18. června 2019

Macron vědomě posiluje nový oheň

> politika > Francie > komentář vyšel v Mladé frontě Dnes, dne 17. června 2019

Prohrál bitvu, ale neprohrál válku. Poslední výsledky evropských voleb prověřily, že Emmanuel Macron dokáže vzdorovat úderům, větru i dešti. Dokáže vzdorovat i ohni? Macron připomíná slavnou hračku, ve Francii známou jako culbuto, u nás jako panáček vstáváček. I když ránu utrží, vždy se dokáže, díky svému těžišti, vrátit zpátky.


Francouzský prezident zatím, vypadá to, zastavil svůj politický pád. Evropské volby paradoxně nepřinesly jeho porážku, nýbrž posílení. Za půl roku bude ale vystaven volbám obecním. A tam se bude rozhodovat o zakořenění jeho stále čerstvého hnutí. To bude skutečná zkouška ohněm.

Domácí Macronův duel s radikální pravicí Marine Le Penové, jež profituje z rozpadu tradiční pravice a levice, zkrátka zdaleka nekončí. Přechází pouze do další fáze...

Renesance prohrála, nebo vyhrála? Kouzla a čáry kolem křesel!

Vypadalo to nejprve na definitivní konec. Osobní Macronovo angažmá, jež vyvrcholilo porážkou kandidátky Renesance, spojující politické hnutí Republika na pochodu (LREM) s Demokratickým hnutím (MoDem) a dalšími osobnostmi, vypadalo na plebiscit o něm samotném „Jsme první stranou Francie!“ vyhlásila po vítězství Marine Le Penová, předsedkyně Národního sdružení (RN). Europoslanec téhož uskupení Nicolas Bay, kladoucí důraz na liberální a identitární otázky hnutí, rázně vyhlásil: „Žádáme rozpuštění Národního shromáždění!“

Nic takového se ale nekonalo. A konat nebude. Nemají na to sílu, ani Le Penová, ani Bay, byť symbolicky posilují. Ve Francii vyhlášená Macronova porážka se v Evropské unii (EU) proměnila v jeho nenápadné vítězství. A Macronova ambice je v Evropě velká!

Mimochodem, Le Penová zvítězila i minule. Někteří na vítězství z roku 2014 zapomněli. Nárůst populistických a radikálně pravicových sil v Evropě je mnohonásobně silnější, jejich dohodu ale stále kalí neshody. Maďarský premiér Viktor Orbán, jenž doma triumfoval (52,33%), dal jasně najevo, že se nechce spojovat s Mattem Salvinim (34,33%), vicepremiérem a italským ministrem vnitra, tvořící frakci s Le Penovou.

Tyto rozpory Macronovi a jeho spojencům v Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) nahrávají. Ve chvíli, kdy jsou třetí největší frakční silou, po lidovcích a socialistech, to mohou pokazit jen sami: razantní nástup Nathalie Loiseauové v kuloárech je toho jen dokladem. Nejen, že vyhlásila hned mezi dveřmi změnu názvu frakce na Alianci občanů pro Evropu (ACE), chce být rezolutně i její předsedkyní s „novými metodami, novou chartou a nových vedením“.

Ano, kandidátka Renesance, vedená povětšině právě nemastně neslaně Loiseauovou, bývalou ministryní pro evropské záležitosti, byla ve Francii poražena Národním sdružením. Vítězství mladého ambiciózního, sotva čtyřiadvacetiletého Jordana Bardelly se zdá být víc než relativní.

Podle procent byla Renesance proti RN druhá: 23,31% ku 22,51%; při novém přepočtu na mandáty ale bude nynější skóre na křesla, činící rozdíl jediného: 22:21, vyrovnané: 23:23! Kouzla a čáry? Ne zcela. Celkový počet křesel by se měl, za předpokladu, že Spojené království skutečně odejde 31. října z Evropské unie, pro zemi galského kohouta navýšit ze 74 na 79.

Oněch 5 nových mandátů podléhá výpočtu, v kterém se zohledňuje proporční podíl Francie v celkovém novém počtu parlamentu, k němuž dojde při celkovém snížení počtu ze 751 na 705.

Vzestup zelených v Německu a ve Francii, oslabení konzervativců obecně, posiluje paradoxně liberály i sestup levice – v reakci na nástup populistické a radikální pravice v Itálii, ale i ve střední Evropě, zvláště v Polsku, mají důvod ke spojenectví. A kdo by chtěl českému premiéru Andreji Babišovi, předsedovi hnutí ANO vytýkat, že je zatím součástí ALDE?

Tradiční pravice i levice: rozpad v přímém přenosu! Ve hře nejen Marine, ale i Marion!

Neměli bychom ale zapomínat, že ve Francii se podle ukazatelů výzkumné agentury YouGov, jež bývá k Macronovi obvykle nejtvrdší, narůstá počet těch, kteří vidí v uskupení Le Penové „jasnou linii, která se nemění“ (+4 body na 43%), zároveň schopnost „přijmout nepopulární rozhodnutí, pokud jsou dobré pro zemi“ (+9 bodů na 41%). Na vzestupu je rovněž názor, že jde o stranu, jež se „obrací na celou populaci, ne pouze na své voliče“ (+6 bodů, 38%) a má „dobré úmysly, i když s nimi ne vždy souhlasím“ (+7 bodů, 38%).

Stejný výzkum dává již delší čas Macronovu popularitu kolem 24-26%. Nicméně, v prosinci, při vrcholící krizi hnutí „žlutých vest“ se ocitl dokonce již na 18%. Jiný výzkumný ústav, totiž Harris Interactive, ale jeho popularitu vidí dlouhodobě mnohem výše, mezi 38-40%. Posílili ho nakonec i ty „žluté vesty“.

Jedním z rysů, který provází Macronův styl, je nejnověji kruté porcování tradiční post-gaullistické pravice. O tradiční levici se již ani nemluví… Kdo si dnes vzpomene na socialistu Françoise Hollanda, u něhož Macron začínal? I ta Mélenchova vzpurně levicová Nepoddajná Francie (LFI) hyne nyní na úbytu.

Na porcování se ale Macron nepodílí sám: Le Penová je mu čilým spojencem. Strategie, s níž v polovině 80. letech přišel socialistický prezident François Mitterrand, když vpustil do televize Le Penové otce, ke zvýšení (vlastní) popularity, zažehla malý plamínek. Ten může nyní vést k silnějšímu nakrmení a posílení ohně.

Demise Laurenta Wauquieze, dosavadního šéfa Republikánů (LR), který utržil pro pravici nejnižší skóre v evropských volbách (8,48%), zní nyní ve Francii jako rekviem za tou starou gaullistickou pravicí. „Vítězství jsou kolektivní, prohry vždy osamocené,“ řekl Wauquiez na rozloučenou.

Le Penové širší rodina ale ví, co má dělat. Marion Maréchalová, neteř Le Penové, ve stejnou dobu, kdy Wauquiez opouštěl televizní světla ve studiu, na jiném kanálu vyzvala k „velké koalici“ pravice na základech Národního sdružení. Její otec Samuel tomu dal již i název: Aliance pro Francii. Jaká je vlastně budoucnost Francie?

Žádné komentáře:

Okomentovat