> politika > Itálie > hymna > píseň Bella Ciao
Bude mít Itálie další hymnu? Skupina italských poslanců chce přijmout zákon, který by dal nový statut slavné písni Bella Ciao, známé jako píseň partyzánů během druhé světové války. Bella Ciao by se tak stala jakousi „druhou hymnou“, která by se měla zpívat během oficiálních ceremonií 25. dubna, v den výročí osvobození Itálie.
Italský parlament bude o tomto návrhu brzy jednat, píše list Il Fatto Quotidiano. Každý zná v Itálii píseň Bella Ciao (Sbohem, krásko). Alespoň většina lidí. A nejen v Itálii. Píseň loučení partyzána se svou milou - před „odchodem do boje proti vetřelci“ - dávno zlidověla.
Až teprve nedávno se z ní stal opět velký současný hit v okamžiku, kdy se stala součástí série Papírový dům (La Casa de papel, 2017-2021), kterou nyní uvádí Netflix, jenž ji použil ve svém scénáři, a vrátil ji tak zpět do centra pozornosti. Populární píseň, považovaná za symbol italského hnutí odporu, by se nyní mohla vrátit na výsluní celé země a stát se i její oficiální písní.
To si alespoň přeje skupina poslanců poslanců, která se spojila hned z několika ideových proudů: ze středo-levicové Demokratické strany, antisystémového Hnutí 5 hvězd, ale také centristické Živé Itálie či levicových Svobodných a rovných. Dotyční poslanci navrhují, aby byla píseň uváděna při ceremoniích 25. dubna, v národní den osvobození od nacistické okupace Itálie.
Komu je po chuti Bella ciao?
Demokrat Gian Mario Fragomeli, který stál u počátku myšlenky, je přesvědčen, že Bella Ciao představuje základní hodnoty republiky a měla by být vždy uváděna po inauguraci u příležitosti oslav 25. dubna. „Toto je můj návrh zákona,“ říká listu La Repubblica. To se nelíbí pravicově-radikálnímu poslanci Ignaziu La Russovi z Italských bratří: „Bella Ciao je píseň, která není po chuti všem Italům, je příliš levicová. Není to navíc píseň partyzánů, je to píseň pouze partyzánů-komunistů.“
Poslanec Walter Veltroni návrh zdůvodňuje slovy, jež odkazují na vývoj písně: „Protože jde o píseň, která se zrodila před odbojem, byla posílena v průběhu odboje a nachází zcela plně naplnění ve vývoji republiky. A v italském odboji byli monarchisté, katoličtí demokraté, demokraté, ale i komunisté, příslušníci armády, stejně jako akcionáři nebo prostě republikáni. Všichni tam byli, kromě naci-fašistů.“ Tomu se směje legistický poslanec Claudio Borghiso: Ó, Signóre, koho to dnes zajímá? Nezdá se mi to býti jako hlavní zájem Italů.“
Příběh písně Bella Ciao zkoumalo mnoho historiků, kteří se pokusili rekonstruovat její původ a její transformace. O genezi písně se však stále diskutuje, upřesňuje deník Il Post. Po mnoho let kolovala hypotéza, že píseň Bella Ciao pocházela z lidové písně, kterou si na rýžových polích zpívaly dělnice ve třicátých letech, ale některé studie poté dokládaly, že písně tohoto typu se ve skutečnosti objevily poprvé na rýžových polích až od let padesátých.
***
Někteří tvrdí, že Bella Ciao jednoduše pochází z regionálních písní ze střední a severní Itálie, a jiní - například novinář Giampaolo Pansa - tvrdí, že ve skutečnosti tuto píseň partyzáni ve skutečnosti nikdy nezpívali a že se stala populární až po druhé světové válce. Nedávné výzkumy ovšem doložily, že Bella Ciao byla mezi partyzány v odboji skutečně rozšířená, i když v menší míře než píseň jiná, známá jako Fischia il vento (Svištění větru), další partyzánská píseň, jež byla politicky více zabarvena: „A conquistare la rossa primavera / Dove sorge il sol dell’avvenir. (Dobýt rudého jara / odkud vychází slunce budoucnosti).“
Historik Stefano Privato ve své knize Bella Ciao z roku 2015, která se zabývá vztahy mezi písněmi a politikou v italských dějinách píše, že Bella ciao byla rozšířena hlavně v oblastech Reggio Emilia, v horní oblasti boloňské oblasti, v apuánských Alpách a v okolí Rieti. Jiný historik Cesare Bermani, který je odborníkem na orální historii, tvrdí, že jako první zpívali píseň Bella ciao abruzští partyzáni horské brigády Maiella a že to byli oni, kdo ji přenesli na sever, kde ji také přijali toskánští a emiliánští partyzáni.
Historická debata je stále otevřená, protože nedávná studie Ruggera Giacominiho, historika z regionu Marche, říká, že v oblasti Macerata již byla zpívána jiná verze Bella ciao – s textem mírně odlišným od toho, který je dnes nejrozšířenější – a to dříve na jaře 1944, tedy v době, kdy brigáda Maiella vstoupila do Marche, osvobodila různá města a pomohla místnímu odporu. Původ partyzánské písně je proto stále nejistý a totéž lze říci o její melodii, i když ji mnozí dohledávají zpátky až k židovské lidové písni (zpívané v jidiš), kterou hrával zpěvák Mishka Ziganoff. Není však známo, jak se mohla tato akordová verze ukrajinského naturalizovaného amerického romského hudebníka stát základem Bella ciao.
Univerzální hymna boje za svobodu
Během dvacátého století si Bella ciao získala rostoucí popularitu, snad právě proto, že byla považována za mnohem univerzálnější než jiné komunistické partyzánské písně.
V průběhu let ji zpívali a hráli Milva, Manu Chao, Claudio Villa, Yves Montand, Woody Allen, Tom Waits. Novou a ještě mnohem větší slávu jí nedávno přinesl Papírový dům, známá série Netflixu, ve které ji protagonista seriálu - profesor používá jako svého druhu výzvu ke vzpouře. Po seriálu, který měl velký úspěch v mnoha zemích po celém světě, vyšly nové verze a remixy písně, včetně těch od DJ Hardwella a Steva Aokiho.
Ještě před Netflixem se však Bella ciao stala mezinárodním hymnou boje za svobodu, a prošla četnými úpravami a překlady. Píseň používají například nezávislí syrští Kurdové, kteří bojovali proti ISIS a po celá desetiletí usilovali o nezávislost na Tureckem, zatímco v posledních letech - a to ještě před Papírovým domem - ji bylo možné slyšet na mezinárodních pouličních demonstracích, od Turecka přes Libanon až po Chile.
Žádné komentáře:
Okomentovat