Francie: Bitva o reformu důchodů se přesunula do ulic

> politika > Francie > důchodová reforma > ohlédnutí

Stávky všech odborů, nepokoje v ulicích. Poslední dny v Paříži a dalších francouzských městech, které již několik dní po sobě hoří, připomínají revoluci. 

Důvodem se zdá být reforma důchodů jež posunuje odchod do důchodu ze 62 na 64 let. Odpor má ale mnohem hlubší kořeny...

Macron: Vítězství je vítězství!
Prezident Emmanuel Macron je zjevně odhodlaný. ,,Když vyhrajete hlasování, je to vítězství, ne porážka,'' řekl podle jednoho z účastníků schůzky, která se odehrála den poté, co se Národní shromáždění ve svém hlasování vyslovilo – o devět hlasů – proti vyslovení nedůvěřy vládě.

Pondělní hlasování přišlo po čtvrtečním rozhodnutí vlády premiérky Elisabeth Borneové, že ,,přijme odpovědnost'', a klíčový zákon o sociálním zabezpečení, jenž obsahuje i upravený projekt reformy důchodové reformy, protlačí bez hlasování. Tento postup umožňuje ústava Páté republiky svým článkem 49.3.

,,Předseda vlády může po projednání v Radě ministrů převzít odpovědnost vlády před Národním shromážděním za hlasování o návrhu zákona o financování nebo sociálním zabezpečení,' stojí v ústavě. ,,V tomto případě se tento projekt považuje za přijatý, pokud nebude za podmínek stanovených v předchozím odstavci odhlasováno návrh na vyslovení nedůvěry předložený během následujících dvaceti čtyř hodin,'' doplňuje ústava. A článek jde dokonce dál, když vzápětí doplňuje: ,,Předseda vlády může navíc tento postup použít pro další návrh zákona nebo návrh zákona na zasedání.'' 

To, že je v dějinách Páté republiky podruhé žena, tentokrát hodně technokratická, na té věci nic nemění. I když se ozývají hlasy, nejen z opozice, že by mohla premiérka Borneová pro svůj postup skončit, oficiálně má podporu a ona sama se snaží ve své ,,křížové cestě'' pokračovat.

Vláda, která ještě den před hlasováním, k němuž nakonec nedošlo, přesvědčovala všechny, že upřednostňuje právě samotné hlasování, nemá ústavní většinu od posledních parlamentních voleb. Musí tak, neobvyklé na francouzské poměry, hledat spojence ad hoc. Nyní dostali Černého Petra republikáni.

A právě nerozhodnost třetiny klubu Republikánů (LR) způsobila, že navzdory protestům premiérka po třech konzultacích dala přednost postupu, již sám prezident, ještě jako ministr socialistické vlády veřejně odmítal.

V lavicích levicového klubu, jehož celý název zní Nový lidový, ekologický a sociální svaz (Nupes) se dočkala velkého povyku a zpěvu Marseillaisy. Premiérka Borneová v parlamentu byla na chvílí u konce s dechem. Přesto dokázala svou řeč i za pokřiku a zpěvu dokončit. ,,Nebyla jsem naštvaná, ale byla jsem v šoku!'' řekla potom v televizi TF1.

Důvodů k šoku ale měla více. Republikáni, nejednotní v mnoha ohledech, sice sami reformu prosazují, jejich prezidentská kandidátka Valérie Pécressová dokonce ve volebním programu prosazovala odchod do důchodu v 65 letech, ale jako opoziční klub evidentně nechtějí v části vystupovat jako provládní politici. To se projevilo při konzultacích před nasazením článku 49.3, ale nakonec i při hlasování o nedůvěře vlády (a to se Eric Ciotti, jejich předseda, o jednotě přímo křižoval). Opozice, jež předložila návrh měla stricto sensu dohromady pouhých 250 hlasů, oněch 19 přímo z klubu republikánů.

Ačkoliv Senát, kde má pravice většinu, odhlasoval text v prvním a druhém čtení, v Národním shromáždění se ale již vláda nemohla vůbec na ,,pevné jádro'' 61 pravicových poslanců spolehnout.

,,Paříž je naše, Paříž je naše,'' skandují protestující
V ulicích vypukly nepokoje. Odbory, které se dosud snažily uchovat jakýs-takýs dojem organizovaného protestu – k 7. březnu sice přistoupily ke generální stávce –, ale k nepokojům většinově nedocházelo. To se ale od minulého čtvrtku změnilo.

Důvody jsou různé: jedni kritizují ,,nedemokratičnost postupu'' vlády bez hlasování, jiní vysvětlují, že přijetí postupu s článkem 49.3 se má odehrávat ve smyslu ,,lidové legitimity'', nikoliv proti ní. Prezident volený v přímé volbě občany tak získal legitimitu vyšší, k prosazení ,,vůle lidu''. 

Článek jako takový byl do ústavy Páté republiky zaveden jako pojistka proti ,,přebujelému parlamentarismu'', jakým trpěly režimy Třetí a Čtvrté republiky, kde se vlády střídaly každý půlrok. A vytvářely tak demokratickou nestabilitu. Samotný prezident Emmanuel Macron, podle kritiků nemá silnou legitimitu, neboť jeho vítězství je výsledkem negativní volby proti jeho konkurence Marine Le Penové a vysoké úrovně absence.

První shromáždění, kde se shlukly ,,nebezpečné elementy'' (jak dojemně opakuje i poměrně ostrá protivládní televize cnews) se konalo na náměstí Svornosti. To mělo svůj symbolický význam, jak ostatně dosvědčuje pamětní deska, odkazující na stětí francouzského krále Ludvíka XVI. a královny Marie-Antoinetty. Oficiálně nenahlášená shromáždění se další týden přemisťují podle potřeby a velmi aktivně po celé Paříži. Tu v bývalých jatkách Halles, tu na náměstí Vauban, náměstí Bastille, République, ale i v Latinské čtvrti na Odéonu ..

Průvodním jevem je oheň a kouř,neboť předchozí stávka metařů zajistila protestujícím dostatek odpadků k jejich použití, ale i slzný plyn, projektily a policejní jednotky rychlého nasazení. ,,Paříži, povstaň! Paříž je naše,'' skandují podle záznamů lidé, jejichž věk se zdaleka, a ani náhodou neblíží věku odchodu do důchodu. Jsou to povětšinou mladí lidé, často anarchistický orientovaní, mnozí evidentně hledají zábavu a rozptýlení.

Zmatek ne na ulicích, nejasností v postojích jdou dál. François Bayrou, předseda Demokratického hnutí (MoDem), jenž vystupuje části velmi kriticky, jakkoliv tvoří součást vládnoící většiny, poznamenal, že nastolení 49.3 bylo chybou, nicméně kritizoval zároveň, pár dní později, manifestace mladých, kteří podle něj vlastně protestují sami proti sobě. ,,Bez 49.3 bychom neměli ani reformu, ani vládu, řekl dosti srozumitelně. Bayrou patří k těm, kteří si dosud dělají ambicí na Elysejský palác, ale přesně odchod vlády, v tomto slova smyslu, si přejí manifestující - a stažení reformy si rovnou přeje 70% Francouzů.

Zákon, jenž je od konce Druhé světová války postaven na ,,sdilené univerzálnosti a solidaritě'' přenáší podíl plateb na mladší. Zatím žádnému z Macronových předchůdců se odchod do důchodu zásadním způsobem nepodařilo změnit.

Jediným svého druhu úspěšným pokusem se stala reforma z roku 2010, která posunula věk odchodu do důchodu ze 60 na 62 let. A to navzdory tomu, že tehdejší prezident Nicolas Sarkozy takový posun neodhlašoval ve své kampani. Reagoval se svým premiérem Francçisem Fillonem zejména na dopady finanční krize, než vypukla dva roky předtím.

Komické může být, že Olivier Dussopt, nynější ministr práce, který tvoří součást vládní reformní klíče, tehdy ještě jako socialista vystupoval proti návrhu svého předchůdce Erica Woertha. Inu, časy se mění a lidé s nimi.

Důvody nepokojů ale nejsou dány pouze reformou důvodů. To připouštějí i zástupci odborů. V rozhovoru pro list La Marseillaise jeden z nich, Frédéric Souillot, generální tajemník Dělnické síly (FO), tvrdi: „Důchodová reforma byla tlakovým hrncem bublajícím kvůli inflací, rostoucím nákladům na energii, nízkým zvyšováním platů… Reforma je v tomto ohledu jejím katalyzátorem.“ V únoru ve Francii stoupla inflace na 14,5% a na některé produkty inflace dopadne ještě o 4-8% více.

Shodou okolností se pro manifestující nabízí ještě jeden důvod. Dne 18. březen je v současném kontextu velmi zvláštním výročím: výročím Pařížské komuny,.kdy od 18. března 1871 - a po dobu 72 dní vedli Pařížané povstání proti vládě Adolpha Thierse, která se usadila ve Versailles. Komunardi založili Komunální radu, která byla v té době skutečnou revolucí. Ta byla násilně rozehnána během událostí, které jsou historicky známé také jako ,,krvavý týden''.

Své o tom ví i Jean-Luc Melanchom, předseda nejsilnější levicová síly Nepoddajné Francie (LFI), který neváhal na svém twittovem účtu napsat: ,,,Naše poslední tři prezidentské kampaně jsme oslavily na [náměstích] Bastile a na Republice. V tuto chvíli se lidem v boji daří lépe.''

Prezident Macron ohlásil, že ve středu promluví v televizi. Čas si vybral velmi zvláštní. Obvykle vystupuje ve večerním žurnálu ve 20 hodin. K tématu tentokrát promluví ve 13 hodin. Proč?