translate - traduire

pátek 19. října 2018

Diplomat Staffan de Mistura, aristokrat v ohni nemožné syrské mise

> politika > diplomacie > portrét vyšel v EuroZprávy.cz, dne 18. října 2018.
Rád o sobě mluvil jako o „chronickém optimistovi“. Včerejší oznámení o jeho odstoupení z funkce zmocněnce Organizace spojených národů (OSN) pro Sýrii nepřišlo z čistého nebe. Švédsko-italský diplomat Staffan de Mistura, který stál na čele dvaceti misí OSN ve válečných zónách – od Afghánistánu po Írák, přes Bosnu nebo Súdán -, tvrdí, že za jeho rozhodnutím jsou ryze „osobní důvody“.

Agentura AFP v té souvislosti oznámila, že se tento zkušený diplomat čerstvě oženil. Na čele funkce zmocněnce pro Sýrii stál čtyři roky, a byl v pořadí již třetím zmocněncem - po generálním tajemníkovi Kofi Annanovi a Lachdaru Brahimim – zabývajícím se tímto doslova nekončícím, již sedmiletým válečným konfliktem, jež doslova proměnil celý svět.


Když mu před čtyřmi lety nabídl tuto funkci tehdejší generální tajemník Pan Ki-mun, bylo jejím posláním „zastavit násilí a porušování lidských práv a podporování mírového řešení syrské krize“. Tato „mission impossible“, byla pro něj patrně misí nejtěžší. „Myslím, že dobrý vyjednávač, i když nikdo není dokonalý, ale nejtěžší jednání, na rozdíl od toho, co se obvykle dočtete v učebnicích, jsou ta, která vedete s vlastní rodinu," řekl nedávno.

Úspěchy, o nichž se nedá hovořit


Co se mu vlastně podařilo? Musel sladit protichůdné zájmy stálých členů Rady bezpečnosti OSN, stejně jako soupeření mezi regionálními mocnostmi, které působí v terénu, jakými jsou zejména Turecko a Írán. Především se ale musel potýkat s nekompromisností syrského režimu, který díky podpoře Ruska, je čím dál víc přesvědčen, že je schopen vyhrát válku a zlomit stále slabší vnitřní opozici.

Obrat v politice několika klíčových evropských zemí, ale i váhavý postoj Spojených států amerických, které zpočátku Bašára al-Asada, prezidenta syrského režimu, rezolutně odmítaly – se jistě podepsal na jeho celkové únavě. Přesto se mu podařilo udržet v Ženevě mírové rozhovory, ačkoliv jejich formát mohl být velkorysejší. Tento jediný a velmi křehký rámec, který v syrském konfliktu lze pozitivně najít, ale nestačí na to, aby se dalo o nějakém úspěchu mluvit.

Vstup Ruska na konci léta 2015, pro některé tak překvapivý, posunul ručičky mezinárodního orloje sice na chvíli o několik čtvrtin dál, ale ambice Ruska v regionu, jež fakticky zachránilo režimu syrského prezidenta a umožnilo mu znovu dobýt východ Alepa, symbolickou baštu rebelů, doslova otočilo celý ciferník. „De Mistura má své nedostatky, stejně jako kvality,“ cituje vlivný liberálně-levicový francouzský večerník Le Monde nejmenovaného diplomata. „Je to velmi vybraný vyjednavač, ale je často velmi smířlivý, a zdá se být doslova tetanizován myšlenkou, že jedna ze stran práskne dveřmi,“ pokračuje západní diplomat. „Je to skutečný gentleman a má obrovskou empatii pro každého z partnerů, ale nedokáže se rozhodnout, když je třeba,“ říká italský poslanec, jenž zná De Misturu z časů, kdy působil jako druhý sekretář pro zahraniční záležitosti v technické vládě premiéra Maria Montiho.

Staffan de Mistura hovoří sedmi jazycích - italsky, švédsky, anglicky, francouzsky, španělsky, německy a arabsky. Syn italského markýze z Dalmácie, který uprchl před jugoslávskými partyzány Josipa Broze Tita, si osvjil i dobré způsoby své matky, jež pochází ze švédské šlechty. „Má styl,“ píše Le Monde, „který kontrastuje s šedou byrokracií OSN.“ Vysoká postava De Mistury, pověstného dobře šitými obleku, jež mu padnou jako ulité, znásobuje detail: dává přednost cvikru před brýlemi, a umí líbat ruku.

Sám o sobě často tvrdí, že jeho aristokratické kořeny mu umožňují být skutečně vynalézavým diplomatem. Staffan de Mistura má také smysl pro humor, rád cituje Samuela Becketta, aby ospravedlnil svou nekonečnou vytrvalosti: „Vždy se snažím, i když se mi nepodaří, abych to zkusil, a neuspěl lépe."

Co mohl udělat pro Aleppo? Tím, že se dohodl, že se stane třetím vyslancem OSN pro Sýrii, Staffan de Mistura věděl velmi přesně, jaké bude muset překonávat obtíže svého „nemožného poslání“. Dvě těžké váhy v diplomacii OSN, bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan a alžírský diplomat Lakhdar Brahimi, nedosáhly žádného závratného úspěchu.

A varovali ho: „Pokud neuděláš nic, budeš kritizován, pokud se pokusíš něco udělat, budeš kritizován vždy alespoň jednou stranou, pokud ne rovnou všichni najednou. "

Politika malých kroků 

Diplomat zpočátku někdy mluvil příliš mnoho a příliš rychle, překvapil například tím, že je zapotřebí udržet Bašára al-Asada v politickém procesu, čímž na sebe rozpoutal hněv opozice. Ale „krok za krůčkem“ si všichni zúčastnění zástupci uvědomili, že před sebou mají diplomata, který je nevadí za nos a má přesně prostudované své spisy. Věřil, jak často opakoval, v obecnou dohodu, kterou ale nelze dosáhnout v krátkodobém horizontu. Staffan de Mistura zpočátku upřednostňoval místní příměří. Pomalu, ale jistě?

Politika malých kroků přinesla málo konkrétních výsledků a Mouin Rabbani, jeho politický ředitel týmu, hlučně odstoupil s velmi silným odsudkem pro „neschopnost“ svého šéfa. Staffan de Mistura se soustředil na Aleppo, které viděl jako hlavní uzel syrské krize. Ale co mohl dělat, aby se zabránilo znovudobytí města v listopadu 2016? Co mohl udělat, když i americký ministr zahraničí John Kerry, stejně jako ostatní západní státníci, byli naprosto bezmocní proti nečekaným tahům Moskvy a Damašku? Nic moc.

Jeho pozice zmocněnce OSN, stejně jako OSN celé, byla oslabena i diplomaticky. Když na počátku roku 2017 došlo k jednání v Astaně, hlavním kazašském městě, začal tím „alternativní mírový proces“, za nímž stály náhle sebevědomě Moskva, Teherán a Ankara. Byl to výrazný symbolický posun: ani Američané, ani Evropané, ale ani žádná arabská země nebyla zapojena do této lišácké iniciativy Kremlu. Ale ani pokus o „putinovský mír“ zatím nikam daleko nedošel. „Neočekávám, že se stane zázrak, nebude to snadné (...), ale všichni víme, co se stane, když se znovu nepodaří,“ opakoval rok a půl na počátku nového jednání v Ženevě po devítiměsíční přestávce a volání všech stran k jejich „historické odpovědnosti".

Krizová diplomacie tváří v tvář


Historická zodpovědnost? Ta měla zahrnovat podle rezoluce 2254, jež byla jednomyslně přijata v prosinci 2015 radiu bezpečnosti OSN, jednání o budoucích mechanismech vládnutí v Sýrii, vypracování nové ústavy a uspořádání svobodných voleb pod dohledem OSN.

Klíčovým bodem zůstává ale charakter politické transformace země. Pro režim Bašára al-Asada, jemuž drží dveře putinovská Moskvy, to znamená, že syrský prezident zůstává i nadále u moci – i s jeho reformami politické fasády. Opozice, s podporou Paříže, ale i dalších západních zemí a některých arabských států, vyžaduje odchod syrského prezidenta, jenž má podle nich na rukou krev, nejpozději na konci diplomatického procesu. V tomto bodě ale vězí jádro pudla. Nikdy od počátku vyjednávacího procesu nedošlo k nějaké dohodě mezi syrským režimu a opozičních delegací tváří v tvář.

Vždycky byla tvář Staffana de Mistury nebo jeden z jeho zástupců, kteří dojížděli, aby se pokusili vytvořit alespoň některé „konvergenční body“ ve vyjednávání. Pouze jedinkrát, a to 30. listopadu 2017, se zvláštnímu vyjednavači podařilo všechny překvapit, když bez předchozího oznámení nechal obě strany sejít na jedno odpoledne ve dvou jednacích sálech Paláce národů v Ženevě. U toho to ale skončilo. Poslední De Misturova cesta, na pozvání syrských orgánů, bude cestou do Damašku, aby projednala vytvoření výboru pro ústavní komisi. Bude tento výbor schopen ústavu napsat? Tým má sdružovat odborníky z řad režimu, opozice a OSN.

Bude to jeho poslední cesta. Pro jedenasedmdesátiletého diplomata Staffana di Misturu první a poslední v demisi. Ta vstupuje v platnost koncem listopadu.

Žádné komentáře:

Okomentovat