translate - traduire

sobota 18. listopadu 2023

Přešlapy Ursuly von der Leyen

> politika > Evropská unie > Ursula von der Leyen > analýza
Zdánlivě vypadá vše, jakoby se nic nedělo. I poslední Rada Evropské unie, jež se konala v uplynulých dnech, 26. a 27. října, vypadala podobně. Jako obvykle, zdvořilost a přívětivost byly na prvním místě, i když to za kulisami tohoto ,,uzavřeného klubu mužů a žen'' , někdy dosti vře.

Musíte zachovat tvář, i když jste dostal nakládačku, píše francouzský liberálně-levicový večerník Le Monde ve velmi důkladném portrétu Ursuly von der Leyen, předsedkyně Evropské komise. Kritice sedmadvaceti členských států se totiž v posledních dnech nevyhnula ani ona.

Co se to stalo? Je kritizována, nikoliv okrajově, zejména za to, že v zahraniční politice překračuje svou pravomoc a že přebírá iniciativy, někdy velmi nešťastné, jako tomu bylo v nedávné době zejména v izraelsko-palestinské otázce.

Důvodem je skutečnost, že přijímá rozhodnutí, a to bez konzultace s členskými státy, jak se stalo již dříve například při podpisu dohody mezi Evropskou unií a Tuniskem o migraci.

Předsedkyně jako casus belli
Jsme znepokojeni, tvrdí kritici, když vidíme, že se tak snaží nepokrytě zavděčit Washingtonu, ačkoli zájmy Evropského společenství a USA nejsou vždy v souladu, tvrdí její kritici.

Co se týká jejích věčných ,,sporů'' s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem, je to velmi na pováženou. Od svého nástupu do funkce na konci roku 2019 předsedkyně von děr Leyen zasahuje do kompetencí evropské zahraniční politiky, za kterou je oficiálně zodpovědné členské státy, Joseph Birell a Bernard Michel.

Čím to je? ,,Potíže francouzsko-německého partnerství jí ponechávají prostor, který využívá," cituje Le Monde jednoho z evropských diplomatů. Pokud jde o Ukrajinu, sedmadvacítka, která byla v této otázce poměrně jednotná, z ní neudělala vlastní předmět sporů, takřečený casus belli.

Nicméně Paříž a Berlín možná měly pocit, že zašly až příliš daleko ve slibech, které daly ukrajinskému prezidentů Volodymyru Zelenskému, zejména v otázce otevřených dveří do EU nebo v problému zabavení ruských aktiv v Evropě. Ale koneckonců, jak říká sociálnědemokratický europoslanec Raphaël Glucksmann, ,,podařilo se jí ztělesnit Evropu v době války, a to není málo".

Zcela jinak je tomu ovšem v izraelsko-palestinském konfliktu, kde jsou Evropané hluboce rozděleni. Ursula von der Leyenová na to při své návštěvě Izraele 13. října, o které nikoho předem neinformovala, zjevně zapomněla.

Když ujišťovala o právu hebrejského státu na obranu po teroristických útocích Hamásu, aniž by připomněla, že Izrael musí respektovat mezinárodní právo a chránit civilní obyvatelstvo v Gaze, bylo to víc než se od ní očekávali.

Tímto způsobem nepředává postoj, který přijali evropští ministři zahraničí 10. října. A co hůř, u těch, kteří ne vždy ovládají bruselské jemnosti, vyvolává dojem, že hlas Evropy je proizraelský. A vysílá katastrofální signál zemím Jihu, které odmítají odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu:

Hebrejský stát by se mohl vyjmout z mezinárodního práva, kterému chce Západ podřídit Moskvu. Španělsko, Portugalsko, Irsko, Belgie a Lucembursko, které sympatizují s palestinskou věcí, jí udělily přísnou lekci. Její výroky v Izraeli byly ,,neuvážené a dokonce bezohledné", prohlásil 16. října irský prezident Michael D. Higgins.

Ostatní členské státy, včetně Německa, které má ve své ústavě zakotvenou povinnost stát při Izraeli, jsou touto ,,chybou", která je nutí dávat najevo svou rozpolcenost a zamlžuje jejich poselství, silně podráždění. ,,Všichni se snažíme zůstat co nejvíce jednotní. A na Blízkém východě jsme svědky ubohé přehlídky politických vůdců z institucí,'' míní jeden z kritických hlasů.

Ursulu von der Leyen, která dává najevo, že by mohla usilovat o další kandidaturu na druhé funkční období po evropských volbách v červnu 2024, vyvolává navíc podezření, že hodlá usilovat i o něco ještě jiného. Někteří ji podezřívají z ambicí nastoupit do funkce sekretáře Severoatlantické aliance (NATO).

,,Nechápu, co má předsedkyně Komise společného s evropskou zahraniční politikou, kterou nemá na starosti," uvedla 14. října na sociální síti X macronistická europoslankyně Nathalie Loiseauová. ,,Bylo to přehnané. Nechala se unést emocemi. Je to Němka, byla ministryní obrany Angely Merkelové, často v této funkci jezdila do Izraele," tvrdí jeden ze zdrojů.

Pro vysoce postaveného evropského úředníka je předsedkyně Evropské komise izolovaná, uzavřená ve svém bytě bez oken ve 13. patře Komise, kde si nechala zařídit garsonku.

Jak ošetřit své bolavé ego
Někdy jde prostě jenom o ošetření vlastního ega. Když se Ursula von der Leyen dozvěděla, že předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsola byla pozvána izraelským Knesetem, pozvala se na cestu Malťana, který se do Kyjeva vydal jako první už po ruské agresi. Bývalá ministryně Angely Merkelové nerada přenechává pozornost někomu jinému.

Své o tom ví Charles Michel, který si stejně jako ona potrpí na image. Na fotografii, kterou Ursula von der Leyenová 11. října zveřejnila na sociálních sítích po minutě ticha uspořádané před Evropským parlamentem za účasti předsedů tří orgánů Společenství, přerámovala snímek tak, aby z něj belgického předsedu Rady vynechala. ,,V této institucionální válce se Michel a von der a Von děr Leyen se doslova zbláznili,'' míní diplomat blízký Macronovi.

Více než izraelsko-palestinská aféra znepokojuje Evropany asertivní transatlanticismus Ursuly von der Leyenové. Samozřejmě Francii, která si svou odlišnost pěstuje už od dob Charlese de Gaulla. Ale nejen Francie. Itálie a dokonce i Německo, které tolik lpí na svých vazbách s Washingtonem, se obávají, že bude špatně hájit jejich hospodářské zájmy vůči Spojeným státům. ,

,S Bidenem můžete získat dojem, že Američané jsou benevolentní. Ve skutečnosti je to vždy 'Amerika na prvním místě' a americká agenda v oblasti průmyslu, technologií a obchodu zůstává brutální," poznamenává jeden z evropských diplomatů.

Joe Biden má jedinou posedlost: vést Evropu v jejím boji proti Pekingu. V Ursule von der Leyenové našel spojence, který se možná několikrát zdál být připraven obětovat ,,obchodní" a ,,investiční" zájmy evropských společností, které, jak všichni chápou, budou ovlivněny kroky vůči Číně.

Navzdory opakovaným výtkám ze strany evropské sedmadvacítky Ursula von der Leyenová vytrvala ve svých svůdných transatlantických snahách, čímž podnítila pochybnosti těch, kteří si navzdory jejímu popírání představují, že chce na konci roku převzít vedení NATO.

Dne 30. března přednesla projev, který byl velmi kritický vůči Pekingu a byl dobře přijat ve Washingtonu, ale mnohem méně v Berlíně, Paříži a Římě. ,,Bez jakéhokoli mandátu vytyčila zahraniční politiku EU vůči Pekingu," rozhořčuje se.

V červnu představila Ursula Von der Leyen strategii pro posílení evropské hospodářské bezpečnosti, v níž se bez většího úspěchu pokusila obnovit projekty, které byly nastíněny ve Washingtonu o tři měsíce dříve. V červenci Komise jmenovala americkou ekonomku Fionu Scott-Mortonovou do strategické funkce, než pod tlakem, zejména Elysejského paláce, ustoupila. 

V září oznámila zahájení vyšetřování dotací pro čínské elektromobily, což byla jistě reakce na dlouhodobý francouzský požadavek, ale bylo to také interpretováno jako slib Washingtonu a za Rýnem se to setkalo s velkým odporem. ,,Je tam dvacet sedm evropských lídrů, je pozvána ke stolu Rady, ale není na jejich úrovni," říká jeden z evropských diplomatů.

Žádné komentáře:

Okomentovat