Ex-enfant terrible Irvine Welsh nemá rád celebrity

> kultura > literatura > vyšlo na portálu www.literární.cz, 26. června 2014

Bývalý enfant terrible světové literatury, pětapadesátiletý skotský spisoval Irvine Welsh, pije zelený čaj a chodí do gymnastického klubu v Miami, kde žije se svou druhou ženou. Na veřejnosti se objevuje méně a v hospodě už nezůstává do zavíračky.

Irvine Welsh na Festivalu spisovatelů Praha

Přesto má stále dost fanoušků – jenom na Twitteru ho „sleduje“ 124 tisíc příznivců, jak píše Macha Seryová v literární příloze francouzského listu Le Monde. Ve Francii totiž právě vyšla jeho kniha Crime (Zločin, 2008).

Ale nesmíme se nechat tak snadno obalamutit, stále je to ten spisovatel, jenž dokáže nabídnout čtenáři neobvykle zvláštní a temné příběhy s postavami na kraji propasti. „Patří mezi ty, kteří tichým hlasem nadávají a obviňují bez toho, aniž by se považovali za hvězdu, což považuje za protivné,“ píše o něm list. „Spisovatelé by neměli být celebritami. Mělo by se jim naslouchat, aniž by byli vidět. Podle mne je nejčistší umění virtuální, neboť je obtížné ho identifikovat z pohledu geografického a časového. Z tohoto důvodu je možné ho posuzovat a hodnotit pouze podle nálady a estetiky, nikoliv podle psychologie nebo sociologie,“ míní autor.

Fenomenální úspěch jeho románu Trainspotting, jehož se jen ve Velké Británii prodalo na jeden milion exemplářů, ho mohl paralyzovat. Portrét několika přátel propadlých drogám, příběh „ztracené generace“ v bahně thatcherismu, byl později úspěšně adaptován na divadle a získal fenomenální úspěch zejména díky filmu Dannyho Boyla s hvězdným koktejlem Iggy Pop, Lou Reed, The Smiths či The Clash.

Okolo románu, prokládaného vulgarismy a slangem, se strhl také kritický poprask. Jako jeden z mála románů, které byly nominovány na prestižní Booker Prize, do té míry šokoval dva porotce, že žádali jeho stažení z konečného výběru. Román nalezl pokračování v dalších titulech: Porno (2002; česky 2004) a Skagboys(2012).

Mluvčí „chemical generation“?Někteří kritici mu vyčítali, že svým románem banalizoval užívání drog. „Trainspotting se může stát pro drogy tím samým jako Mechanický pomeranč pro násilí,“ napsal tehdy The Times. „Film byl alespoň zakázaný, dnes ale velká část populace ve Velké Británii považuje tvrdé drogy za akceptovatelné. A to je velmi vážné.“

Tento syn uklízečky a přístavního dělníka v Leithu ukončil školu v šestnácti letech s diplomem elektrikáře. Sám byl na drogách na počátku osmdesátých let, když se ponořil do bouřlivé atmosféry londýnského punku, a sám ví, co pro člověka znamenají. Popisuje to ostatně knihu za knihou, ačkoliv dnes již drogy, jak alespoň tvrdí, nebere.

Ve svém sedmém románu nazvaném Crime (Zločin, 2008), jenž právě vychází ve Francii, se na scéně objevuje skotský policajt, traumatizovaný po vyšetřování znásilnění a ubití mladé dívky, jenž propadne v důsledku toho do kokainové spirály. Sám autor ale relativizuje vztah k drogám, ačkoliv část autorů bývá přímo nazývána „chemical generation“, a on často považován za jejího mluvčího. „Je pravda, že se vynořila generace spisovatelů, kteří měli intenzivní zkušenost s drogami a psychotropními látkami zvláště, a to zejména díky techno scéně. Ale spisovatelé přirozeně pracují izolovaně a jsou pod vlivem vědomým i nevědomým,“ vysvětluje. A sexismus? Sám je autorem práce, jež se tímto vážným problémem zabývá.

Co vlastně zůstalo z diskuse kolem jeho díla? „Stále jsem vnímán jako kontroverzní autor, ačkoliv bych měl být spíše považován za etablovaného autora,“ tvrdí. „Ale společnost se stala tak konzervativní, že kdybych dnes nabídl Trainspotting nějakému vydavateli, nebyl by pravděpodobně vydán. Všechno se to stalo otázkou marketingu,“ poznamenává.

* * *

Spisovatel Irvine Welsh má za sebou devět románů a čtyři knihy povídek, v nichž se to hemží dělnickou třídou, drogami, násilím, kriminalitou a lidovou kulturou včetně fotbalu a pornografie. Jeho poslední román The Sex Lives of Siamese Twins (2014), jenž vyšel v květnu ve Spojených státech, se zabývá rovněž pedofilií...

I když nyní nebydlí ve Skotsku, ke své vlasti má silný vztah. Vyjadřuje se proto i k výsledku referenda o skotské nezávislosti, které se má konat 18. září a které považuje za nezbytné. Vše, co Skotsko pojilo s Anglií, je podle něho překonané: industrializace, velký otevřený trh i sociální stát. Projevuje se to podle něj i v rozdílném vztahu k literatuře. „Vyprávět příběh přátelům v hospodě nebo ten příběh publikovat je tak trochu to samé. Tohle se ale nedá říct o Anglii, kde je literatura stále ozdobena aristokratickou aurou,“ dodává Welsh.

„God save Irvine,“ uzavírá literární příloha Le Monde.

foto (c) archiv Festivalu spisovatelů Praha (autor byl jeho hostem v roce 2003)