Ptačí politika, odposlechy a jeden vězeň

> politika > Francie > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 25. června 2015

Přátelství mezi státy a národy made in France-USA.

Narušení suverenity. Ptačí politika. Odsudek, ale ne velký. Takové byly první reakce na informace, které publikovaly v úterý večer dva francouzské internetové portály, svým zaměřením levicové: Mediapart a Libération. Zakladatel WikiLeaks Julian Assange poskytl těmto médiím odhalení, že americká Národní bezpečností služba (NSA) odposlouchávala tři francouzské prezidenty v letech 2006-2012. A potom vypuklo mediální šílenství...


To, co by bylo ještě pár lety šokující, na to si ale dnes již všichni zvykli. Zvykli, ale nesmířili se. Všichni stejně odposlouchávají všechny, takže co? Jenže... Při bližším pohledu to vypadá, že Američané se zajímali o naprosto všechno, co dělaly nejen špičky vlády, ministři, ale i poradci a velvyslanci – od finanční krize přes vztahy s německou kancléřskou Angelou Merkelovou až po francouzský vliv v Africe či desetiletí trvající izraelsko-palestinskou krizi. Překvapení to není, ale zdrcující je šíře odposlechů včetně privátních čísel prezidentů.

Alain Duhamel, jeden z eminentních francouzských komentátorů ve středu večer tuto kauzu na rádiu RTL, shrnul slovy: „Je to velmi šokující, ale není to vůbec překvapivé.“ A ironicky dodal: „Se svými 17 špionážními službami poslouchají Spojené státy celý svět, všude a pořád: od anglické královny až po Vladimira Putina – včetně papeže, stejně jako jakéhokoliv teroristu Daesh.“ Francouzská diplomacie ví, stejně jako její špionážní služby, že „spojenectví“ je tu navenek jen takové divadlo - to věděl Jacques Chirac, Nicolas Sarkozy. Jak je na tom prezident Hollande?

V nejvyšších patrech francouzské moci ale znát roztrpčení. Prezident François Hollande si oficiálně vyposlechl po telefonu v patnácti minutách ujištění prezidenta Baracka Obamy, že „odposlechy skončily“, sám ale ví, že Američanům se v tomhle věřit nedá. Média většinově šílí, otázkou zní, co by také jiné měli dělat. Relativizovat jako u nás?

Liberálně-levicový večerník Le Monde píše o „pekelné mašinérii, který díky téměř neohraničitelným možnostem“, se domnívá, že je „mimo kontrolu soudní, politickou a demokratickou“. Večerník, blízký současné vládě, píše, že je velmi „vážné, aby taková mašinérie mohla fungovat v srdci mocnosti, jakou jsou Spojené státy“; USA by se měly podle listu omluvit. Podobně i levicové Libération si nebere servítky, když jež píše o „pohrdání“. „Pokračují v tom, ponechávajíce své velké slechy špatně kamuflované na střeše svého velvyslanectví, jež sídlí jen několik domů – nějakých 50 metrů – od Élysejského paláce...“ 

Objevují se ostřejší komentáře, jež mluví o „narušení suverenity“ (například L´Humanité), ale i smířlivější na pravici (Le Figaro), píšící o „nepříjemnosti, jež může dlouhodobě narušit vzájemné vztahy“.

Francouzi mají v mnoha zemích zcela jiné zájmy než Američané (a nejde jenom o Afriku nebo Blízký východ – ukázalo se to například i ve zprávě vojenské rozvědky o Ukrajině). Ve francouzské televizi TF1 vystoupil ve středu večer zakladatel WikiLeaks Julian Assange, aby vyzval francouzskou vládu, aby skončila se svou „ptačí politikou“ a za „porušení suverenity“ pohnala USA k soudnímu procesu. Assange, jenž již po tři roky „dobrovolným vězněm na ekvadorském velvyslanenctví“ v Londýně, přislíbil, že vbrzku zveřejnění další, mnohem vážnější materiály.

Tento týden volí Národní shromáždění nový zákon o zpravodajských službách. Bylo by divné, kdyby poslanci nevzali v potaz to, co říkával již generál a prezident Charles de Gaulle: „Žádný skutečný národ nemá přátel.“