kultura > knihy > portrét vyšel na literární 23. října 2015
Mluví se o něm všude. Alžírský spisovatel Boualem Sansal (*1949), jehož příjmení odkazuje na berberské kořeny (jméno znamená: vybroušený kámen), letošního podzimu nechybí nikde. Jeho poslední román 2084 s podtitulem La fin du monde (Konec světa, vydaný nakladatelstvím Gallimard), se stal od konce léta nejvyhledávanější knihou literárního podzimu ve Francii. Je nominován na všechny významné ceny. Získá i cenu nejprestižnější – Cenu Goncourtovu?
Na počátku sezóny v televizním pořadu On n´est pas couché (Nešli jsme spát) vzdal nečekaný hold autorovi spisovatel Michel Houellebeq, jenž na přelomu roku šokoval svým románem Podvolení (Soummission, 2015), vycházející právě nyní rovněž v češtině v nakladatelství Odeon v překladu Alana Beguivina. Sansalova kniha je podle něj „mnohem horší“, neboť v ní autor popisuje „skutečný islámský totalitarismus“, zatímco ta jeho se pokouší pouze o analýzu „jemného islámského režimu“.
Toto srovnání na jednu stranu podporuje úvahu, že Boualem Sansal hledá způsob, jak zaujmout, nevylučuje ale zároveň ani skutečnost, že o povaze alžírského (převážně vojenského) režimu, vystaveného útokům islámských radikálů, máme velmi omezenou představu. Nicméně jeho dosavadní tvorba, jejíž románové résumé se k letošnímu podzimu pokusilo nakladatelství Gallimard nabídnout v prestižní edici Quarto, zahrnující díla od roku 1999 do roku 2011, je nepřehlédnutelná.
Boualem Sansal, nositel Mírové ceny německých knihkupců z roku 2011, si udržuje své literární krédo na úrovni doby. V Česku od něj dosud vyšlo v roce 2021 v překladu Kateřiny Vinšové dosud jediné dílo: Němcova vesnice aneb Deník bratří Schillerových v nakladatelství Pistorius & Olšanská.
Naplněné Orwellovy předpoklady?
Východiskem knihy, na níž Sansal svůj nejnovější opus zakládá, stojí ovšem britský autor George Orwell se svým románem 1984. K němu Sansal ambiciózně přímo odkazuje. V nedávném rozhovoru pro francouzský konzervativní list Le Figaro k tomu řekl: „Orwellovo dílo tvoří echo naší potřebě osvětlit budoucnost, naznačit směr, pokusit se o nějakou širší a dlouhodobější vizi. (…) Literatura je efektivním prostředkem, jak vést hlubší úvahu ve veřejném prostoru a mobilizovat veřejnost.“ Tento přístup činí ve Francii z autora vyhledávaného glosátora, zejména když je ve svém rodném Alžírsku cenzurován.
Zatímco u Orwella a jeho slavného díla 1984 si moc mezi sebou dělí tři gigantické říše: Oceánie, Estasie a Eurasie, které bojují o konečné ovládnutí planety, současnost je podle Sansala zřetelně rozdělena mezi Spojené státy americké, západní Evropu a Čínu. „Čtvrtý rozhodující a pronikavý konkurent se vynořil a postupuje spektakulárním způsobem. Jedná se o islámský totalitarismu,“ tvrdí Sansal. V Sansalově románu je hlavním státem, v němž se odehrává děj, nazýván Abistanem, jenž až dojemně připomíná poměry v současné islámské republice Írán.
Někteří kritikové, u nichž je ovšem Sansal považován za jednoho z favoritů letošní Goncourtovy ceny (a v dalších je v těch nejužších výběrech, i když vypadal z Ceny Renaudot) poukazují na skutečnost, že se autor pokouší až příliš nabízet pedagogický výklad aktuálního stavu světa. Činí to místy více deklaracemi, méně svébytnými literárními prostředky. To možná bude hrát roli při konečném literárním verdiktu.
V knize Němcova vesnice, jež vyšla v českém překladu, se pokoušel Sansal nabídnout na příběhu německých bratří Schillerů, efektní srovnání nacismu a islamismu. Zakládal to na historických zjištěních, že muslimští bratři se ve své době otevřeně inspirovali nacistickou ideologií a přímo později podporovali Hitlera, s nímž se 28. listopadu 1941 také sešli – a odstranění Židů včlenili do svého programu (což nemá žádnou oporu v Koránu).
Na rozdíl od Orwella, který perspektivu budoucího totalitního státu popisoval v termínech materialismu, ne nepodobném variantě, na nichž budoval kdysi svou vizi Sovětský svaz, stojí budoucnost „totalitního islámu“ podle Sansala mnohem více na strachu, než na ztrátě hodnot. Týká se to nejen zemí Blízkého východu, ale i Západu, kde je strach všudypřítomný. Strach z terorismu, imigrace, klimatického oteplování, vyčerpání zdrojů... Demokracie bohužel nenabízí vůči této krizi žádné adekvátní řešení.
Ačkoliv se autor brání v úvodu své knihy přemrštěným aktualizacím, faktem zůstává, že právě na nich zakládá svou současnou komunikační strategii. Zda právě toto bude důvodem, proč získá jednu z literárních cen, visí dosud ve vzduchu. Asi podobně jako pokus Atiho, hrdiny knihy 2084, který na rozdíl od hrdiny Orwellovy 1984 Winstona Smitha, neumírá. Dokáže překročit hranice – skutečné i symbolické – a najít nový terén, jenž se před ním otevírá.
Být prorokem islámského totalitarismu není dobrý úděl. Pro spisovatele Boualema Sansala je to ale úkol, jemuž zasvětil část svého literárního a lidského renomé.
 |
| Spisovatel Sansal je čerstvým držitelem Ceny francouzské akademie. |
Na počátku sezóny v televizním pořadu On n´est pas couché (Nešli jsme spát) vzdal nečekaný hold autorovi spisovatel Michel Houellebeq, jenž na přelomu roku šokoval svým románem Podvolení (Soummission, 2015), vycházející právě nyní rovněž v češtině v nakladatelství Odeon v překladu Alana Beguivina. Sansalova kniha je podle něj „mnohem horší“, neboť v ní autor popisuje „skutečný islámský totalitarismus“, zatímco ta jeho se pokouší pouze o analýzu „jemného islámského režimu“.
Toto srovnání na jednu stranu podporuje úvahu, že Boualem Sansal hledá způsob, jak zaujmout, nevylučuje ale zároveň ani skutečnost, že o povaze alžírského (převážně vojenského) režimu, vystaveného útokům islámských radikálů, máme velmi omezenou představu. Nicméně jeho dosavadní tvorba, jejíž románové résumé se k letošnímu podzimu pokusilo nakladatelství Gallimard nabídnout v prestižní edici Quarto, zahrnující díla od roku 1999 do roku 2011, je nepřehlédnutelná.
Boualem Sansal, nositel Mírové ceny německých knihkupců z roku 2011, si udržuje své literární krédo na úrovni doby. V Česku od něj dosud vyšlo v roce 2021 v překladu Kateřiny Vinšové dosud jediné dílo: Němcova vesnice aneb Deník bratří Schillerových v nakladatelství Pistorius & Olšanská.
Naplněné Orwellovy předpoklady?
Východiskem knihy, na níž Sansal svůj nejnovější opus zakládá, stojí ovšem britský autor George Orwell se svým románem 1984. K němu Sansal ambiciózně přímo odkazuje. V nedávném rozhovoru pro francouzský konzervativní list Le Figaro k tomu řekl: „Orwellovo dílo tvoří echo naší potřebě osvětlit budoucnost, naznačit směr, pokusit se o nějakou širší a dlouhodobější vizi. (…) Literatura je efektivním prostředkem, jak vést hlubší úvahu ve veřejném prostoru a mobilizovat veřejnost.“ Tento přístup činí ve Francii z autora vyhledávaného glosátora, zejména když je ve svém rodném Alžírsku cenzurován.
Zatímco u Orwella a jeho slavného díla 1984 si moc mezi sebou dělí tři gigantické říše: Oceánie, Estasie a Eurasie, které bojují o konečné ovládnutí planety, současnost je podle Sansala zřetelně rozdělena mezi Spojené státy americké, západní Evropu a Čínu. „Čtvrtý rozhodující a pronikavý konkurent se vynořil a postupuje spektakulárním způsobem. Jedná se o islámský totalitarismu,“ tvrdí Sansal. V Sansalově románu je hlavním státem, v němž se odehrává děj, nazýván Abistanem, jenž až dojemně připomíná poměry v současné islámské republice Írán.
Někteří kritikové, u nichž je ovšem Sansal považován za jednoho z favoritů letošní Goncourtovy ceny (a v dalších je v těch nejužších výběrech, i když vypadal z Ceny Renaudot) poukazují na skutečnost, že se autor pokouší až příliš nabízet pedagogický výklad aktuálního stavu světa. Činí to místy více deklaracemi, méně svébytnými literárními prostředky. To možná bude hrát roli při konečném literárním verdiktu.
V knize Němcova vesnice, jež vyšla v českém překladu, se pokoušel Sansal nabídnout na příběhu německých bratří Schillerů, efektní srovnání nacismu a islamismu. Zakládal to na historických zjištěních, že muslimští bratři se ve své době otevřeně inspirovali nacistickou ideologií a přímo později podporovali Hitlera, s nímž se 28. listopadu 1941 také sešli – a odstranění Židů včlenili do svého programu (což nemá žádnou oporu v Koránu).
Na rozdíl od Orwella, který perspektivu budoucího totalitního státu popisoval v termínech materialismu, ne nepodobném variantě, na nichž budoval kdysi svou vizi Sovětský svaz, stojí budoucnost „totalitního islámu“ podle Sansala mnohem více na strachu, než na ztrátě hodnot. Týká se to nejen zemí Blízkého východu, ale i Západu, kde je strach všudypřítomný. Strach z terorismu, imigrace, klimatického oteplování, vyčerpání zdrojů... Demokracie bohužel nenabízí vůči této krizi žádné adekvátní řešení.
Ačkoliv se autor brání v úvodu své knihy přemrštěným aktualizacím, faktem zůstává, že právě na nich zakládá svou současnou komunikační strategii. Zda právě toto bude důvodem, proč získá jednu z literárních cen, visí dosud ve vzduchu. Asi podobně jako pokus Atiho, hrdiny knihy 2084, který na rozdíl od hrdiny Orwellovy 1984 Winstona Smitha, neumírá. Dokáže překročit hranice – skutečné i symbolické – a najít nový terén, jenž se před ním otevírá.
Být prorokem islámského totalitarismu není dobrý úděl. Pro spisovatele Boualema Sansala je to ale úkol, jemuž zasvětil část svého literárního a lidského renomé.
Žádné komentáře:
Okomentovat