Neuvěřitelné se patrně stane skutkem. Vládní rošáda kolem jmenování ministra zahraničních věcí se blíží k svému vyvrcholení. Bláznovství mocných. Namísto europoslance Miroslava Pocheho vytáhl Jan Hamáček, předseda ČSSD, z klobouku jeho asistenta – Tomáše Petříčka. Nikdo nezná jeho názory, nikdo nezná ani jeho osobně.
Řekněme si to rovnou. Pro milovníky kinematografie by se mohlo říkat novému ministrovi – podle slavného filmu Jeana-Luca Godarda - Bláznivý Petříček. S tím rozdílem, že na rozdíl od Petříčka všichni Jeana-Paula Belmonda v hlavní roli známe. Kdo jiný, než blázen totiž, by vstupoval do funkce, aniž by za sebou měl nějakou relevantní zkušenost, kdo jiný než blázen by chtěl zasednou za jednacím diplomatickým stolem s těžkými evropskými a světovými vahami?
Králík z klobouku, nebo silný hráč?
Když v polovině září přišel předseda Hamáček s návrhem, že místo Pocheho navrhne svého asistenta v Evropském parlamentu, málokdo to bral vážně. Poslanec Karel Schwarzenberg to označil za „ostudu a ponížení“, europoslanec Jan Zahradil použil slovní hříčky o „králíkovi z klobouku“. Sedmatřicetiletý Petříček je podle Hamáčka jazykově vybaven (mluví anglicky, španělsky a francouzsky), a má údajně i zkušenosti z mezinárodní politiky.
Kdo nikdy neviděl, ani neslyšel o horkém kandidátovi Petříčkovi, o jehož instalaci v „několika následujících dnech“ rozhodne duo premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana, může se podívat na video ze sympozia, který nedávno zveřejnil ústav mezinárodních vztahů (ÚMV). Na něm pretendent na ministra mluví způsobem, jako kdyby právě dokončil seminář u doktora Chocholouška. V jeho vystoupení na akci pod názvem The Czech Foreign Policy As Viewed by Practitioner and Expert se zadrhává a zmiňuje opatrně své představy. Jedna z nich, prosím: „Česká republika je malá země v globální kontextu, možná střední v evropském kontext,“ řekl úvodem. To by jeden neřekl…
Ale abychom byli korektní, nominant na šéfa Černínského paláce, měl jistě již od srpna, kdy vykonává při páně Hamáčkovi, jenž dosud zalehl funkce ministra vnitra i zahraničí, možnost projít si všechna jeho patra, seznámit se s místním fittness centrem - a snad i zajít si do kvalitní a oblíbené kantýny. Možná již omrknul i slavnou koupelnu, z níž jednoho dne, 10. března 1948, vypadl „nešťastnou náhodou“ oblíbený ministr Jan Masaryk.
Objevují se ale již i pochvalná slova. Politolog Jiří Pehe, který si vyzkoušel i srovnatelnou funkci kdysi na Hradě za prezidenta Václava Havla, například ve svém komentáři pro Český rozhlas Plus soudí, že Petříček může být „silný hráč“. Vysvětluje si to tím, že je „Pocheho pravá ruka“ a jako takový může revidovat Babišovy eskapády v zahraničí. Být něčí „pravou rukou“ není jistě nejlepší kvalifikace, zvláště, když rozdělujete milióny v kasičce sociálních demokratů na drobné, jak se to již stalo.
Slovy Petříčkovými: „To ale není pro nás důvod, abychom nepřestali provádět politiku, aktivní politiku.“ Mezi názory, které překvapivě vyslovil, zazněla i úvaha, že „naším směřováním je Západ a transatlantická vazba.“
To jsme na tom tak špatně? Co to je za králíka, co vyndal Poche ze svého klobouku?
***
Po třiceti letech od nástupu „plíživé demokracie“ do Československa může vypadat jmenování Tomáše Petříčka jako dobrý vtip. Bláznovství? Jistě. Nelze se zbavit dojmu, že Petříček sám neví, co dělá. Nebo možná ví, a překvapí – a snad i předčí – svého učitele. Ne, to není „králík z klobouku“, ani „pravá ruka“. Prezident Miloš Zeman, který tak rád vtipkuje, nabídl ve svém posledním rozhovoru na TV Barrandov v souvislosti s jmenováním nového ministra příměr o Beckettově syndromu.
Vtipy bez pointy ale nemají cenu. Adept na ministra Petříček je nejvíce loutkou v „jejich hře“ (mocných), mnohem více, tentokrát zase slovy Zemanovými, prostě nějakou tou „černou skříňkou“. Ouha! Letadlo zatím ani nevzlétlo… a už se hledá černá skříňka?
Žádné komentáře:
Okomentovat