Svéhlavá Marie Benešová budí vášně! Bude jen ministryní na špinavou práci, nebo politickým suverénem?

> politika > Česko > justice > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 25. dubna 2019

Ještě nenastoupila, ale mediální liga již ví, jak zápas dopadne. Marie Benešová, jejíž nástup do funkce ministryně spravedlnosti se očekává příští úterý, proti sobě houfuje iž nyní davy, které mají obavy o demokracii. Bude advokátka, bývalá státní zástupkyně a prokurátorka Benešová opravdu pouze trojským koněm prezidenta Miloše Zemana?


Složitá osobnost, jež se drží svých zásad „padni, komu padni“

Marie Benešová je těžká váha. Absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy, pracovala dlouhá léta jako prokurátorka, v roce 1999 se stala nejvyšší státní zástupkyní.

O několik let později, v roce 2013 se stala ministryní spravedlnosti v úřednické vládě Jiřího Rusnoka, zároveň předsedkyní Legislativní rady vlády. Dlouhodobě blízká ČSSD, i když ne nepodmínečně, těší se sympatiím a patrně i hluboké úctě prezidenta Miloše Zemana.

Poslední její inklinace, bohužel, někdy až příliš zatemňují pohled na její autoritu, jež se zdá být v široké odborné veřejnosti, téměř neotřesitelná. Mnozí sice zdůrazňují „složitost její osobnosti“, na misku vah se tu na jedné straně klade dvojí odmítnutí členství KSČ, ale i poněkud neuvážené výroky o „soudní mafii“, díky nimž si vysloužila žalobu na ochranu osobnosti, na stranu druhou kontroverzní (ne) příchylnost k ČSSD, a zvláště, což se dnes neodpouští, „horkou linku“ k prezidentu Miloši Zemanovi. Neměli bychom zapomenout, že tato statná žena byla v roce 2011 dokonce místopředsedkyní ČSSD, a v poslední době i poradkyní prezidenta.

Napříč tomuto zjednodušenému pohledu, jenž z ní činí buď oddanou vykonavatelku přání Miloše Zemana – a dokonce i v jisté typologii také „mstivou kantilénu“ -, nebo pro změnu zase „neřízenou střelu“ svých nesplněných mocenských vášní, tu ale hlavně zůstává odbornost, již nikdo nezpochybňuje.

Ne vždy ji tato profesní neústupnost přinášela pouze sladké hrozny. Málokdo toho o česká justici a její stavu ví totiž více, než tato poněkud „svéhlavá dáma“. Dokonce ani advokátka Hana Marvanová, o níž se rozhodně nedá říct, že by propadla obdivu k nynějšímu mocenskému triumvirátu, míní, že Benešová vždy postupovala – přítel, nepřítel – podle hesla „padni, komu padni“.

Vrchní ministryně na „špinavou práci“, nebo „suverénní politička“ s názorem?

Usazení Marie Benešové do křesla, jehož se - ani ne po roce - vzdal Jan Kněžínek (nestraník za ANO), budí již nyní velké emoce. Na rozdíl od Kněžínka, jehož profil byl mnohem více stínový, všichni vědí, kdo Marie Benešová je. Nebo o ní alespoň slyšeli. Odchod Kněžínka a nástup Benešové, jenž se téměř do puntíku kryje s ukončením vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, vyvolává navíc domněnky, že Benešová bude něco na způsob „úklidové čety“ vykonávat úlohu ministryně na „špinavou práci“.

Ať již by to mělo být ve věci premiéra Andreje Babiše, spojovaného s kauzou dotace pro Čapí hnízdo, nebo s plánovanou reformou Zákona o státním zastupitelství a potažmo odchodem některých jejích členů, včetně toho nejvyššího Vrchního státního Pavla Zemana...

Někdy to dokonce vypadá, že se tu vede zápas dvou Zemanů, dvou kohoutů stejného jména, na (českém) smetišti. Pravda je, že prezident Zeman, který si rád a s oblibou „pouští pusu na špacír“, tyto úvahy živí měrou, jež není právě „malé množství“. Kritika státních zástupců, kteří dokáží velmi obratně prezentovat své postavení jako téměř nedotknutelné, přitom není, stejně jako u dřívějších výroků Benešové, bez opodstatnění.

Bývalá ministryně rezortu Helena Válková by mohla vyprávět, s čím se ze strany zastupitelů setkala, když projevila zájem zřídit speciální úřad ve věci šetření korupce. Nepřekvapí proto, že i ona vítá možnost dotáhnout právě Zákon o státním zastupitelství, neboť na něm si vylámala zuby ona, její nástupce Robert Pelikán, a nakonec se k němu nedopracoval ministr Kněžínek.

Zdá se mi, že ministryně Benešová, která je neustále tlačena k výrokům, zda odvolá Pavla Zemana či nedovolá, bude usilovat především a na prvním místě o reformu. Ta se patrně nebude týkat pouze zastupitelství, ale i nestandardního postavení České policie ve vztahu k soudům a advokátům.

Bude „svéhlavá Marie“ bojovnice s korupcí ve vleku mocných?

„Potřebujeme bojovat proti korupci a klientelismu, což je nám stále veřejně vytýkáno. Tak jsem našel člověka, který s takovým bojem má velké zkušenosti, stejně jako s justicí,“ řekl premiér Andrej Babiš deníku Právo. Marie Benešová určitě již dnes ví, co se od ní očekává, a bude záležet jen na ní, jak s tímto očekáváním naloží. Za každého mluví hlavně jeho činy.

Staronová ministryně může zůstat v paměti veřejnosti jako udatná bojovnice za nezávislost demokratické justice, ale bude si muset dávat velký pozor, aby dokázala čelit novým faulům ze strany těch, kteří jí nemohou zapomenout, že občas někomu dříve šlápla silněji na „kuří oko“. Princip vlastního názoru předpokládá, že se nemusí líbit těm, kteří ten názor nesdílejí.

Zda soud po vznesení obžaloby vůči premiéru Andreji Babišovi, vyhoví námitce na nulový subjektivní podíl žalovaného, nebude koneckonců ani v její kompetenci. Stejně jako odvolávání Pavla Zemana, Lenky Bradáčové nebo Ivo Ištvána, kteří přece nemohou být stejně ve funkci na doživotí. To by přece bylo i v rozporu s jejich profesním svědomím.

Marie Benešová mluvit dokáže, jednat rovněž, jak předvedla v minulosti, nyní již půjde pouze o to, zda si na chůzi mezi nášlapnými minami v české politice vezme ty správné boty. Může být „suverénní političkou“ s vysokými kompetencemi. Neměli bychom o ní psát, jakkoliv to zní efektně, jako o čímsi „trojském koni“. To myslím v případě Marie Benešové, není na místě.

Být bojovnicí s korupcí ve vleku mocných je ostatně oxymoron. To ale „svéhlavá Marie“ ví...