translate - traduire

čtvrtek 10. srpna 2017

Macronova republika bez soucitu, Jupiter chce řídit i galské kokrhání

> politika > Francie > analýza vyšla na Parlamentních listech, dne 9. srpna 2017.
Bilance prvních 100 dnů prezidenta Emmanuela Macrona vyvolává rozdílné pocity. Macron chce být bohem, ale odvracejí se od něj i nejbližší. Pozvolna, ale zásadně. Ti, co zatím nevyhodil, tvrdí, že reformy přinesou Francii očekávanou revoluci. Propad ve veřejném mínění je drastický, nikoliv ale zcela nečekaný.
AKTUÁLNĚ: Poslanci včra, 9. 8. vpodvečer nakonec schválili zákon o důvěře v politciký život: 412 pro, proti 74 a 62 absence. Viz: analýza hlasování procedury Národního shormáždění.

Jak si ale vysvětlit, že ve výzkumech veřejného mínění je Emmanuel Macron, tento mladý krásný prezident, v zásadě odmítán? Ano, jak si vysvětlit, že hned dva průzkumy veřejného mínění hlásí na přelomu července a srpna jeho drastický propad?

Odpověď na výše uvedené otázky nenajdeme v mediální Macronově gestikulaci, jež vyvolává v zahraničním tisku doslova hysterické mdloby nadšení. Najdeme ji v peněženkách Francouzů. A ve způsobu vlády.

Bilance prvních 100 dní: autoritářství, gestikulace a demonstrace

Nebude to dnes, ani zítra, ale přesně až 15. srpna: oněch památných „100 dní milosti“. Přesto právě dnešním dnem, 9. srpna, kdy se koná poslední rada ministrů a definitivní volba zákona o důvěře v politický život ve francouzském Národním shromáždění, respektive její druhá část. Začínají totiž prázdniny...

Tato skutečnost vyvolalo ovšem v posledních dnech zděšení ve vládním táboře, neboť mnoho z poslanců již oznámilo, že se této poslední volby nezúčastní. K tomu, aby zákon konečně prošel, potřebu hlasovat nadpoloviční většina 289 poslanců z celkového počtu 577.

Předseda finanční komise, republikán Eric Worth to řekl za všechny jasně: „Už jsem k tomuto zákonu řekl všechno, co jsem chtěl říct. Upřímně, nevidím sebemenší důvod vracet se ve středu, abych volil.“ Zatímco neúčast Wortha může vypadat jako plácnutí do vody, šéf skupiny Republiky na pochodu Richard Ferrand zatroubil hlasitě. Všichni do houfu! Prošela zatím první část zákona, druhá může být eventuálně odložena, kdyby chyběli lidé.

Nejméně 145 poslanců tohoto nového klubu musí být na místě, zbytek pokryje spřátelenými z klubu Demokratického hnutí, jehož šéf François Bayrou byl ostatně na počátku tohoto zákona. I když padl při první vládní obměně: podezřelý z machinací s evropskými asistenty. Sám poslanec Ferrand v tom také není nevinně: nikdo ho ale nepodezírá, že by nechtěl, aby zákon prošel, i když by mohl být znovu popotahován za svůj favoritismus ve prospěch zdravotní pojišťovny v Bretani, kterou přihrál jako zakázku své partnerce, pracující v nemovitostech.

To, co charekterizuje uplynulé tři měsíce, by se dalo shrnout do tří slov, tří termínů: autoritářství, gestikulace a demonstrace. Prezident Macron vládne bez milosti, a od podzimu s tím bude mít velké potíže. Vstupují totiž na řadu síly, s nimiž zatím, udá se, příliš nepočítal. A nemusí to být jen opozice v ulicích, jak slibuje radikální levice (Mélenchon či komunisté včetně anarcho-teroristů s Molotovovými koktejly), ale i opozice ve vlastních řadách. Ta, která to od Macrona zatím nejvíc schytala...

Poslední Macronova élysejská večeře

V úterý večer, 8. srpna, uspořádal prezident Emmanuel Macron v Élysejském paláci, poslední přátelskou „vládní večeři“, a pro komentátory nastává období první bilance prvních tří měsíců, oněch „sto dní milosti“. Lámal se chleba? Patrně byla řeč hlavně o tom, jak Macron stále triumfuje na všech frontách, i když... i on cítí, že to nemusí trvat dlouho. Triumfující úzkost?

Každý si jistě vzpomene na ona velikášská a nevkusná triumfující gesta čerstvě zvoleného prezidenta na pozadí pyramid pařížského Louvru. V Élysejském paláci vládne – jak zní oficální linie komunikace - pocit dosažení první mety: první tři klíčové texty prošly v zásadě parlamentem, zákon o moralizaci (respektive důvěře) politického života, protiteroristický zákon a zákon o ordonancích.

Prezident Macron může být pyšný na svoji „intenzivní mezinárodní aktivititu“ (Brusel, Putin, Trump), ono tolik zdůrazňované „vůdcovství“ (jemuž se dnes říká „leadership“) a zejména „dosažením demokratické revoluce“, dáno drtivou většinou v parlamentu, jenž byl ze „dvou třetin obměně a feminizován“.

Agentura Ifop-Fuducialjak jsme již informovali - oznámila, že propadl o 10 procentních bodů, ze 64 na 54 %, výzkum mezinárodní výzkumné firmy YouGov srazil jeho popularitu na 37 %, propad o 7 procentních bodů - stejná agentura mu ale již v červnu dávala pouhých 39 %...

Francouzi především zaznamenali první sociální náznaky slibovaných reforem na svých peněženkách. Výzkumné centrum, známé jako Francouzská observatoř ekonomických konjunktur (OFCE), připomíná, že reformy sociálních dávek a daní pocítí zejména – chudí. „Macron si oblékl kabát bohatých“, ti ho ostatně také sponzorují. Loutka finančních trhů, znělo již během kampaně z z úst různých: od protikandidátky Marine Le Penové přes budoucího spojence, centristu Françoise Bayroua.

Dvojím symbolem těchto snah je reforma příplatků na bydlení (APL) a proměna daně z majetku pro ty nejbohatší (ISF), známá za Hollanda jako „milionářská daň“. Zatímco v rámci potřeby chce vláda měsíčně ušetřit 32 miliard euro, studenti si od října budou muset zvykat na to, že v rámci APL, že dostanou méně – měsíčně o 5 euro méně (možná i méně).

Oproti tomu do daní z nemovitostí, nebudou započítány akcie a dividendy, a mezi nemovitosti se samozřejmě nebude počítat jachta nebo kolekce obrazů...

V září chystá vládní tým předložit v parlamentu rozpočet na rok 2018. Je již zřejmé nyní, že vláda nebude schopna udržet 3% z deficitu (předpokládá se, že to bude na úrovni 2, 7%), a rozpočet patrně ukáže, co vše Francii čeká v dalších letech. Budeme se tomu věnovat.

Macron mění doktrínu, ale s armádou dál válčí

Po prvním měsíci vyhodil Macron hned několik ministrů z vlády, tři oficiálně sami: Marielle de Sarnez, Francois Bayrou, Sylvie Goulard. Všichni z Demokratického hnutí. Bayrou, ministr spravedlnosti a Goulardová, ministryně obrany – tvořily společně s de Sarnezovou, ministryní evropských záležitostí – klíčovou trojice. Potíže s prvním zákonem o moralizaci, ale i vyhazovat náčelníka generálního štábu Pierre de Villierse, zapadá do této skladebnosti.

Prezident Macron na veřejnosti rád gestikuluje, v zahraničí jde přímo o demonstrace, vládne ale bez soucitu, pevnou rukou – autoritářství, spjaté s jeho představou prezidentství jako vtěleném jupiterském božství, jak rád opakuje, jenž řídí s jitřenkou kokrhání. Jak Jupiter dí, tak galský kohout kokrhá.

Přesto se ale na mezinárodním poli stala ve Francii jedna věc, zmiňovaná většinou okrajově: Macron při Trumpově návštěvě zmínil, co si patrně definitivně dohodl při návštěvě s prezidentem Putinem.

Francie mění vojenskou doktrínu: za Hollanda se ještě hovořilo o podpoře demokratické syrské opozice, nyní Macron v zásadě opakuje pragmaticky, že nepodmiňuje vývoj v Sýrii odchod Bašara al-Assada. Není to nová zpráva, ale mění rozložení sil.

Tento postoj je výsledkem jeho třídenní návštěvy Blízkého východu ještzě z ledna tohoto roku, kdy vzápětí při návštěvě vysoké obchodní školy (ESA) řekl: „Dělat z odstranění Bašara al-Assada předpoklad ke všemu dalšímu, byly chyba. Náš principiální problém je Daeš (IS).Ale zároveň, nesouhlasím s těmi, kteří by s ním chtěli uzavírat pakt, neboť Bašar al-Assad jako vůdce selhal.“

Prezident Donald Trump vysvětlil Macronovi, že s podporou demokratických sil to také nebude právě slavné – CIA každopádně ukončila jejich podporu. „Nebezpečná ztráta času,“ oznámil Trump na tweetu 25. července.

Vláda „Svaté Trojice“?
Současná moc macronie – onoho zvláštního seskupení lidí a tendencí, jež spojuje představa o překonání dosavadní vlády dvou opozičních stran socialistů a konzervativců ve fúzi nové – se ovšem koncentruje do rukou v zásadě tři lidí. Dalo by se to s nadsázkou nazvat „Svatá Trojice“, ironizuje večerník Le Monde ve svém posledním vydání. Vedle Macrona jsou těmi dalšími dvěma:Alexis Kohler, generální sekretář Élysejského paláce a Ismaël Emelien, poradce pro komunikaci a strategiie.

„Macron, Kohler, Emelien, to je zlatý triangl, kde se přijímají všechna strategická rozhodnutí,“ prozradil Le Mondu vysoký funkcionář, dobrý znalec státního ústrojí. Centralizovaná moc, kde nemá žádné místo nikdo bez důvěry prezidenta, zatím vzbuzuje údiv, překvapení. „Macron se ropzhodl pro extrémně koncentrovaný výběr.

Je ve skutečnosti přesvědčen, že fungují pouze úzká spojení. Zvláště, nedůvěřuje nikomu, a hodně v sebe. A to je přibližně všechno. Alexis a Ismaël tvoří výjimku. Ve třech rozhodují všechno, obsah i formu. Neboť akce a komunikace jsou neodlučitelné.“

Pohled do statistické podporu agentury YouGov poukazuje i na to, že Macron neztrácí podporu pouze u občanů, jimž bere peníze (střední a chudší vrstvy), ale i u těch, kteří s ním spojili část osudu – tzv. konstruktivní republikáni (parlamentní klub, který volí s Macronem), centristé kolem Bayroua a část socialistů, kteří učinili totéž, co konstruktivisté.

Před podzimní srážkou s realitou si prozatím odpočiňme, peklo jsou ti druzí, jak říkával radikální filozof Jean-Paul Sartre, a nebude dlouho trvat, a z Francie se peklo stane. Ta revoluce, o níž Macron snil, může přinést revoluci skutečnou.

Žádné komentáře:

Okomentovat