Republikánským vyzyvatelem Macrona je žena: Valérie Pécresseová

> politika > Francie > Valérie Pécresseová > komentář vyšel v Deníku Referendum, dne 6. prosince 2021.

Prezidentské primárky francouzské neogaullistické pravice vyhrála politička, která vyrostla na pravém středu. Příští rok se tak bude ve Francii bojovat nejen o krajněpravicového, ale také o centristického voliče.

Sestup politického Mozarta

> politika > Francie > komentář vyšel v Mladé frontě Dnes, dne 13. května 2019.

Zdá se, že francouzský prezident Emmanuel Macron definitivně skončil jako z nebes seslaný božský Jupiter a skončil patrně i jeho proklamovaný „nový svět“. Stačily k tomu dva roky, po které je u moci.

Macron má hlavu v plamenech! Kde začít? Začnu rámem, říká na karikatuře Charlie Hebdo

> politika > Francie > Macron > text na EuroZprávy.cz, dne 19. dubna 2019

Satirický týdeník Charlie Hebdo, známý svými provokativními obálkami i obsahem, vychází mimořádně toto úterý. Ve svém speciálním vydáním vzdává ironický hold katedrále Notre-Dame i prezidentu Emmanueli Macronovi, který zrušil své včerejší televizní vystoupení. Zděšený Macron má hlavu plnou Notre-Dame v plamenech 

Nervozita stoupá. Zařízne Macron svého premiéra? Macronie hledá svého obětního beránka

> politika > Francie >  analýza vyšla na EuroZprávy.cz, dne 17. prosince 2018.

Zatímco po uplynulém víkendu to vypadá, že se hnutí „žlutých vest“ ve Francii zklidňuje, nervozita stoupá kolem prezidenta Emmanuela Macrona. V posledním vydání nedělníku Le Journal du dimanche se objevily úvahy, že by mohl být premiér Édouard Philippe obětován a nahrazen někým jiným. Odvrátí tím Macron svůj vlastní pád?

Aféra Benalla mění politické pořádky

> politika > společnost > Francie > komentář vyšel v Mladé frontě Dnes, dne 2. srpna 2018

Bouře ve sklenici vody? Ne tak zcela. Od chvíle, kdy 18. července respektovaný večerník Le Monde zveřejnil záběry, na nichž jistý Alexandre Benalla v policejní přilbě a s policejním označením, zasahuje brutálně proti dvěma manifestantům 1. května, vše nabralo zrychlení. Aféra Benalla, jak se jí od té doby říká, by možná nebyla až tak zajímavá, kdyby onen „Alex“ nebyl bodyguardem prezidenta Emmanula Macrona – a tohoto nepřesného titulu nezneužíval.

Déjà vu aneb Macronovo vládnutí po roce

> politika > analýza vyšla v revue Listy č. 3/2018 (integrální text), dne 12. června 2018

Na čele francouzské Páté republiky stanul, právě před rokem, dosud nejmladší politik v dějinách: Emmanuel Macron (*1977). Na počátku byla zrada, po níž přišla loupež. Macronovu nástupu předcházelo několik významných politických i osobních manévrů, připomínajících, že boj o moc není vždy jen výsledkem vůle lidu.

Konec režimu, nebo konec Macrona?

> politika > komentář > vyšel v Mladé frontě Dnes, dne 28. března 2018.

Může to být počátek konce. Nebo také nový začátek. Ústavní reforma, kterou dnes řeší vrcholní politici Francie, není žádná sranda. Ve svém důsledku totiž zásadním způsobem mění politický režim. Ano, demokratický režim, který před 60 lety založil prezident Charles de Gaulle, polo-prezidentský systém Páté republiky, který nyní doslova lapá po dechu. 

Macronovy reformy posilují pocit nespravedlnosti, jeho popularita padá dál. „Nevěřte Kasandře,“ říká prezident.

> politika > Francie > analýza  psána pro Parlamentní listy, dne 30. srpna 2017, vyšlo 4. září.

Kde se zastaví? A zastaví se vůbec? Další ze série propadů prezidenta Emmanuela Macrona, v předtuše podzimního sociálního výbuchu, vyvolává zvyšující se nejistotu. Prezident klesá. Hlavní síly opozice, Jean-Luc Mélenchon a Marine Le Penová, se vracejí do hry. Napětí stoupá i uvnitř vládní koalice. 

Macronova republika bez soucitu, Jupiter chce řídit i galské kokrhání

> politika > Francie > analýza vyšla na Parlamentních listech, dne 9. srpna 2017.

Bilance prvních 100 dnů prezidenta Emmanuela Macrona vyvolává rozdílné pocity. Macron chce být bohem, ale odvracejí se od něj i nejbližší. Pozvolna, ale zásadně. Ti, co zatím nevyhodil, tvrdí, že reformy přinesou Francii očekávanou revoluci. Propad ve veřejném mínění je drastický, nikoliv ale zcela nečekaný.

Co patří Jupiterovi, dejte prezidentu Macronovi!

> politika > Francie > komentář odvysílán na Českém rozhlasu-Plus, dne 27. července 2017.

První Macronův zákon, zákon o „moralizaci politického života“, byl ze středy na čtvrtek v ranních hodinách přijat francouzským Národním shromážděním. Respektive, první jeho část, týkající se zaměstnávání rodinných příslušníků a blízkých, pro celek politické třídy – ministry, poslance a regionální politiky.

Francouzské Národní shromáždění se dalo do pohybu

> politika > Francie > analýza pro Parlamentní listy, dne 28. června 2017.

Volba předsedy parlamentu, Françoise de Rugyho, volba předsedů klubů, vše se dalo do pohybu. Nástup do Národního shromáždění je okamžikem, kdy se otevírá ve Francii nová epocha. Většinu má Macronovo hnutí, historie ale patří Národní frontě.

Vládní rozvod po francouzsku v důvěrném jádru Macronie

> politika > Francie > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 22. června 2017.

Jsou manželství italská – a potom francouzská. Stejně jako rozvody. Obě formy nepostrádají na naše poměry vášnivých vznětů a rychlých rozhodnutí. Krátce po vítězství Macronova hnutí v druhém kole parlamentních voleb v neděli, odešli ve středu z vlády čtyři ministři. Vypukla vzpoura v Macronii?

Nadešel čas Macronovy demokratické despocie!

> politika > Francie > analýza vyšla na portálu Parlamentních listů, dne 13. června 2017.

To není vítězství, ale převzetí. Každý druhý francouzský volič v prvním kole parlamentních voleb uplynulou neděli 11. června – nehlasoval. Neúčast se vyšplhala na rekordních 51, 29 %. To je rekord nejen v rámci Páté republiky od roku 1958, ale v rámci všech francouzských republik. Francie zůstává rozdělenou zemí. Macronova Republika na pochodu (La République en marche! - REM) získala společně s Demokratickým hnutím (MoDem) 32, 32 %, tudíž absolutní většinu v Národním shromáždění.

Parlamentní volby ve stínu aféry Richarda Ferranda?

> politika > Francie > text vyšel na portálu Parlamentních listů, dne 7. června 2017

Aféra, která může otřást prezidentem Emmanuelem Macronem? Již dva týdny cloumá francouzskou politikou aféra ministra Richarda Ferranda, jednoho z nejbližších prezidentových spolupracovníků. Děje se tak před rozhodujícím politickým kláním parlamentních voleb 11. a 18. června.
Obě kola parlamentních voleb by měla potvrdit, zda prezident Emmanuel Macron získá po svém vítězství také prezidentskou většinu v parlamentu. Ta bude rozhodujícím mocenským faktorem pro prezidentův pětiletý mandát. Výzkumy Harrisova institutu a Opinionway/Orpi předpovídají, že prezidentští kandidáti hnutí La République en marche! (Republika na pochodu!) mají šanci získat parlamentní většinu v rozpětí 335 – 355 křesel z 577.

Morálka ministra Ferranda nade vše

> politika > Francie > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 30. května 2017.

Má to být první zákon nové vlády ministra Edouarda Philippa. Ještě v únoru, kdy došlo ke strategické alianci mezi tehdejším kandidátem Emmanuelem Macronem a šéfem Demokratického hnutí Françoisem Bayrouem, stal se požadavek moralizace politického života doslova jejím úhelným kamenem. Od minulého týdne se změnil na kámen prubířský. Morálka nade vše? Inu, jak pro koho, dodejme...

Nový premiér Édouard Philippe, Macronův klín mezi republikány

> politika > Francie > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 16. května 2017.

Před Matignonským palácem, sídlem francouzského premiéra, bylo včera odpoledne po třetí hodině plno. Socialistický premiér Bernard Cazeneuve, elegantní a uměřený, předával svou funcki novému nájemci. Téměř dva metry vysoký Édouard Philippe stál vedle něj lehce nahrbený, svraščelé čelo, vědom si patrně, že jako republikán nebude mít nyní snadnou úlohu.

Pátá republika u konce s dechem! Co bude dál?

> politika > France > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 5. května 2017.

Druhé kolo, třetí kolo? Nesmysl? Nikoliv. Oba kandidáti, kteří postoupili do druhého kola francouzských prezidentských voleb, tedy Emmanuel Macron a Marine Le Penová, mají před sebou kolo druhé. Ale nakonec i to třetí, totiž parlamentní volby v červnu. Tam budou usilovat o vznik prezidentské většiny.

Ani jeden nedosáhl v tom prvním více než 50 %, nutných k vítězství, dokonce se dá říct, že jejich vítězství bylo společné. Oba vystupovali a vystupují proti systému, což zejména v případě Macrona vypadá jako hodně dobrý vtip. Od bývalého Rotschildova bankéře, poradce prezidenta Hollanda a jeho ministra ekonomie, to je opravdu velké pokrytectví.

Pevné postoje, nebo křehká iluze?

> politika > Francie > analýza vyšla na portálu Parlementních listů, dne  24. dubna 2017.

Kdo vlastně vyhrál v prvním kole francouzských prezidentských voleb? Postupují dva kandidáti, Emmanuel Macron a Marine Le Penová, propadli oficiální kandidáti levice i pravice. Souboj ve druhém kole, dne 7. května, se povede mezi dvěma politiky, kteří odmítají dosavadní systém. Ani jeden, ani druhý nemusejí získat parlamentní většinu!

Politická aliance Bayrou-Macron cílí na změnu režimu

> politika > Francie > komentář exkluzivně na Jehlice revue

Vítězství v boji o Elysejský palác není dáno. Do voleb zbývají dva měsíce. A více než kdykoliv předtím v dějinách Páté republiky není jasné, kdo zvítězí; bude rozhodovat zejména dynamika kandidátů. Francie volí dvoukolově, poslední obraty na politické scéně ale již naznačily, kudy vede zásadní dělící čára bitvy, jež zná nyní všechny své hlavní aktéry.

Centristický politik François Bayrou, jinak také předseda Demokratického hnutí (MoDem), názorně předvedl minulý týden, že o překvapení není v tomto souboji nouze. Oznámil podporu Emmanuelu Macronovi, favorizovanému, ale stále velmi křehkému kandidátu hnutí Na pochodu! Zřekl se zároveň tentokrát - po třech předchozích pokusech - své vlastní kandidatury.

Nicolas Sarkozy posiluje svůj mediální a politický tlak

Může být skutečně Nicolas Sarkozy jedinou alternativou pro Francii?

Před druhým kolem regionálních voleb tuto neděli 13. prosince posiluje Nicolas Sarkozy, předseda Republikánů (LR): jen tři dny před volbou poskytl exkluzivní rozhovor konzervativnímu listu Le Figaro. Staví se v něm jako jediná hodnověrná alternativa vůči socialistům - i vůči Národní frontě. Rozložení sil zatím mluví silně v jeho prospěch.¨

> politika > Francie > text vyšel na Britských listech dne 11. prosince 2015