translate - traduire

pondělí 29. prosince 2014

Maurice Duverger, papež politické teorie (i praxe)

odvysíláno na Českém rozhlasu Plus v pořadu Názory a argumenty, dne 23. prosincec 2014

V mnoha svých názorech byl Maurice Duverger originální,
ale i  - "inattendu"
Elegantní, zvídavý a neortodoxní. Tak si pamatuji francouzského profesora Maurice Duvergera, když přijel do Prahy koncem 90. let.

Klasik politických věd, sociolog, jemuž celé generace studentů vděčí hned za několik konceptů, jež s oblibou používají i mnozí publicisté, aniž by často věděli, kdo byl jejich autorem. Maurice Duverger zemřel minulý týden z úterý 16. na středu 17. prosince ve věku 97 let.

Zakladatelská osobnost, jež vždy budila dostatek vášně, neboť se nikdy nenechala snadno zařadit do předem srozumitelné škatulky. Jeho osobní politické angažmá od počátků, kdy se politice rozhodl věnovat, jsou plné paradoxů; oproti tomu jeho invence v politické teorii bývají snadno zapamatovatelné, někdy se o nich mluví jako Duvergerových zákonech.

Stál doslova u základů evropských politických věd, Francie mu vděčí za několik ústavů této orientace. Jeho kniha Les Partis politiques (Politické strany), vydaná roku 1951, byla celkem reeditována devětkrát a přeložena do devíti jazyků. Jeho další knihy do více než dvaceti.

Začínal jako stoupenec pravicového populismu ve 30. letech za , aby své politické angažmá uzavřel na přelomu 80. a 90. let jako nezávislý poslanec evropského parlamentu za Italskou komunistickou stranu (PCI). Když jsem se ho na tyto paradoxy ptal, pokrčil rameny a lišácky se usmál. „Politika člověka vtáhne, a dělá si s ním někdy, co si sama zamane,“ řekl mi potutelně.

Francií vládne atmosféra dekadence, země se ocitá ve fázi imploze

napsáno 23. prosince, vyšlo na portálu týdeníku Reflex, 25. prosince 2014

Všechny výzkumy veřejného mínění dávají Marine Le Penové
do prezidentských voleb vítězství v 1. kole. Je ale ještě kolo druhé...
Hrozivá bilance. Nejen ekonomická situace, ale zejména propad důvěry v politické elity stojí za atmosférou, jež ve Francii připomíná zánik režimu. Příští rok přinese další testy, zda národně-populistická Národní fronta může zvítězit. Její vůdkyně Marine Le Penová se již nyní chystá na volby prezidentské. Může zvítězit?

Kolik ještě dnů tento režim vydrží? Je to k nevíře, ale bude to patrně vánočními svátky, protože poslední dny roku 2014 vyvolaly u francouzské veřejnosti snad nějakou zvláštní lítost. „Skončil Hollande-bashing?“ ptají se komentátoři. Prezident François Hollande, dosud pronásledovaný katastrofálním propadem veřejného mínění, vypadal uplynulý rok jako největší otloukánek. Zvedá nyní snad Monsieur Normal hlavu?

sobota 20. prosince 2014

Pierre Lemaitre: Necítím se být autorem metafyzického románu

> literatura > rozhovor, příloha Orientace Lidových novin, dne 20. prosince 2014 - integrální text

Rozhovor s Pierrem Lemaitrem, nositelem Goncourtovy ceny za rok 2013, autorem válečného románu Na shledanou tam nahoře (Odeon, 2014).
Držitelem Goncoutrovy ceny za rok 2013 se stal Pierre Lemaitre, autor do té doby převážně policejních románů. On sám se považuje spíše za autora románů „noir“, mezi něž řadí i oceňovanou knihu Na shledanou tam nahoře (Au revoir là-haut, Albin Michel, 2013), jehož hrdiny jsou francouzští vojáci Velké světové války. V těchto dnech vychází v českém překladu Tomáše Havla v nakladatelství Odeon.

pátek 19. prosince 2014

Studentský vůdce Brož vidí Pánka jako dalšího prezidenta. A připomíná i Zemanovu dávnou přítelkyni

vyšlo na ParlamentníListy.cz, dne 16. listopadu 2014

25 LET OD LISTOPADU '89 Sirotci pravdy, dezertéři lásky. To je cyklus článků spoluautora výzvy "Děkujeme, odejděte!" Josefa Brože, kde píše i o svých vrstevnících z řad studentských vůdců Sametové revoluce.

Znalce Francie, novináře a překladatele teď vyzpovídaly ParlamentníListy.cz. Vyzývá, že je nejvyšší čas vytvořit základy nové společnosti. Šimon Pánek by podle něj měl v roce 2018 kandidovat na prezidenta.

Jak to vnímáte, když se o vás píše jako o jednom ze studentských vůdců?
Beru to v zásadě s nadhledem. Někdy mi to přijde i komické. Jako vůdce jsem se ostatně nikdy příliš necítil, a období, kdy jsem na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vedl studentský časopis Situace, trvalo vlastně velmi krátce. Jenom rok, i když důležitý, tedy přelom roků 1988 až 1989. Z fakulty jsem byl nakonec vyhozen v létě 1989 a to další rozhodlo nějaké hnutí osudu. Byl jsem patrně s Andreou Sedláčkovou jeden z posledních českých exulantů v Paříži.

čtvrtek 18. prosince 2014

Rück: Blick 2014 & Lutz Seiler, laureát Německé knižní ceny

vyšlo na literární.cz, dne 16. prosince 2014 

Německou knižní cenu získal letos spisovatel Lutz Seiler. Goethe institut v Praze nabídl nejen čtení z jeho oceněné knihy Kruso, ale i přednášku o současném stavu a o trendech v německé literatuře.
Přítomnost spisovatele Lutze Seilera přinesla nové pohledy
na stav současné německé literatury.
Nový cyklus Rück: Blick 2014 (Retrospektiva 2014), jenž se snaží zprostředkovat živý pohled na stav německé literatury, otevřel počátkem prosince v Praze německý literární kritik Helmut Böttiger. Jeho hlavním hostem byl Seiler, nositel Německé knižní ceny.

Pražský Goethe institut tímto cyklem otevřel debatu, jež může být zajímavým zdrojem, ale i srovnáním pro poměry a zkušenosti české literatury, a to nejen v čase všudypřítomné krize.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker mezi mlýnskými kameny, zamotaný v síti LuxLeaks

vyšlo na portálu týdeníku Reflex, dne 16. prosince 2014

Příchod předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera měl podobu křesťanského polibku.
Foto © Soazig de la Moissonniere
Přijde, nebo nepřijde? V uplynulých dnech měl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker starostí až nad hlavu. Přiznal se dokonce veřejně, že se cítí být politicky oslaben. Místo rozdávání dárků a položení základních kamenů evropské perspektivy, se ocitl doslova mezi kameny mlýnským. Nakonec ale dorazil...

SPECIÁL BRUSEL

Uprostřed týdne totiž práskla druhá mediální salva aféry daňových úniků, tzv. LuxLeaks. Nejdéle sloužící evropský politik, jenž jako lucemburský premiér na daňových výhodách postavil část své politiky, stanul před měsícem na čele Evropy.

LuxLeaks pro klid svědomí

Vypadá to jako organizovaná kampaň. A také tomu tak je. Stojí za ní vlivné Konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), sdružující na čtyřicítku novin, jež publikovalo počátkem listopadu, že mezi roky 2002-2010, tedy v době, kdy byl Jean-Claude Juncker premiérem Lucemburska, uzavřelo velkoknížectví smlouvy s 340 nadnárodními společnostmi, mezi nimiž byly: Apple, Amazon, Ikea, Pepsi, Heinz, Verizon a AIG, ke snížení jejich daní – a to téměř na minimum.

pondělí 8. prosince 2014

Střelec Sarkozy se vrátil. Je ale slabý a naděje pro Francii to není

vyšlo na portálu týdeníku Reflex, dne 8.prosince 2014



Nástup Nicolase Sarkozyho na čelo pravicového Svazu pro lidové hnutí (UMP)vyvolává skřípání zubů. Vrací se do stejné řeky, odkud před pádem svého předchůdce, bývalého prezidenta Jacquese Chiraca, vzešel. Nevyvolává ale ani přílišná očekávání, natož naději. Je to návrat osamělého střelce. V okamžiku, kdy krize režimu - v jedné z nejsilnějších zemí Evropy - připomíná svoji hloubkou krizi samotné demokracie.

Nikdo o tom příliš nepochyboval. Nicolas Sarkozy, staronový šéf Svazu pro lidové hnutí, se vrací ke zdrojům. Stal se o posledním listopadovém víkendu vítězem boje o předsednictví nejsilnější pravicové strany s úctyhodným výsledkem 64,5 procenta. Krátce po nástupu začaly v sídle strany velké manévry. Francouzský list Le Monde o tom píše jako o „diktatuře sdružení“. Sarkozy hraje o všechno, vždyť má několik korupčních afér v zádech...

neděle 7. prosince 2014

Julie Gayetová není „první dáma“, nýbrž „první snoubenka“

> společnost > Francie > politika > vysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 7. prosince 2014.

Zní to téměř neuvěřitelně, ale Francie má opět něco výjimečného. Přímo novou, a samozřejmě že kulturní: l´exception française! Předchozí partnerce prezidenta Hollanda, novinářce Valérie Trierweilerové, dlouho nemohl přijít na jméno.

První dáma, nebo první přítelkyně? V Americe jí říkali prostě: first girlfriend! Snadné. Ta nynější, jež Trierweilerovou nahradila, herečka Julie Gayetová, si pro změnu říká „prezidentova snoubenka“.
 
Nepřišli na to novináři vyhlášeného bulvárního týdeníku Closer, jenž otiskl v lednu ony skandální fotografie, na nichž byl vidět „muž v přilbě“ (rozuměj maskovaný prezident François Hollande) s bodyguardem, co mu veze croissanty, k jeho nové milé, ale relativně solidní, i když se sklonem k extravaganci, týdeník Valeurs Actuelles. Ta aféra, jež otřásla v lednu majestátem kryptomonarchistické Páté republiky, už trochu vyšuměla, a tak se bulvár snaží, aby přišel s něčím novým. Stále něco nového a pikantního...

čtvrtek 4. prosince 2014

Hledání ztracené existence Bénédicte Ombredannové

Éric Reinardt se letos ocitl
ve druhém výběru na Goncourta.
vyšlo na literárni.cz, 9. prosince 2014

Mezi snem a tragédií se pohybuje román Érica Reinhardta, jenž využívá aktuálního tématu domácího násilí k popisu příběhu ženy, ztracené v sobě samé. Kudy vede cesta ke štěstí, k dosažení lásky? Lehce sentimentální opus je poctou křehkosti ženské duše.

Na počátku byl jeden dopis. Jeho adresátem, jejž napsala jistá Bénédicte Ombredannová, byl Éric Reinhardt, samotný autor knihy. Ty „dvě strany“ dopisu autora „dojaly a přivedly k úsměvu“. Nikoliv pouze proto, že v nich žena chválí autora, a jednu z jeho předešlých knih Cendrillon (Popelka, 2007), ale především pro styl onoho dopisu: ten jistě potěšil nejen jeho ego, ale vyvolal v něm i zaujetí pro pisatelku.

Kdo by nechtěl, ruku na srdce, podlehnout silnému vábení? Nejde ale o příběh nastavovaného svodu, oné mámivé hry na schovávanou, ani erotický románek, zahalený v potrhaném rouše intelektualního flirtu jedné pařížské kavárny nedaleko Palais-Royal.