translate - traduire

pondělí 15. října 2018

Bruselské „špinavé krysy“ dělají kolem brexitu drama

 > evropská politika > brexit analýza vyšla na EuroZpravy.cz dne 15. října 2018.

Přichází okamžik pravdy. Po více než dvou letech od okamžiku, kdy se na politickém tržišti objevil termín brexit, značící odchod Velké Británie ze svazku s Evropskou unií (EU), není vidět světlo na konci tunelu. Je to drama! Napětí, jež provází vyjednávání poslední dny míří nezadržitelně k tvrdému brexitu. Vypadá to, že k dohodě nedojde, respektive jak říkají Angličané hezky, dojde k tomu, že bude vyhlášen: „No deal!“ O čem si vlastně budou povídat ve středu v Bruselu při večeři šéfové sedmadvacítky?

Vrchní vyjednavač Michel Barnier v neděli večer musel konstatovat, že ani po „intenzivních“ jednáních se mu nepodařilo odblokovat zásadní problém, jímž je stanovení hranic mezi unijním Severním Irskem a Irskou republikou. „Navzdory intenzivní snaze, některé klíčové otázky zůstávají neukončené, zvláště ´bezpečnostní síť´, jež by odvrátila pevnou hranici,“ uvedl na svém twitterovém účtu Barnier.

Pondělní setkání velvyslanců bylo zrušeno. Výsledku nepomohlo ani urgentní setkání Barniera s britským protějškem Dominicem Raabem.

Nonsens: Dostatečný pokrok v mezích evropského vyjednávání?

Od loňského prosince se přitom podařilo Londýnu a Bruselu uskutečnit „dostatečný pokrok“ ve věcech, které zdaleka nebyly jednoduché.

Týkalo se to zejména tří věcí: po tvrdé vyjednávací bitvě Londýn přistoupil na to, že Evropanům doplatí vše, co doplatit zbývá (součástí této klauzule bylo, že nikdo nebude oficiálně zveřejňovat kolosální šifru, pohybující se podle odhadu expertů kolem 50 miliard euro), vyjednávací týmy se zároveň domluvili na tom, že Londýn dokončí financování projektů, v kterých byla Velká Británie zapojena jako člen Evropské unie. Datum odchodu Velké Británie, stanovené na 29. března 2019 umožňuje zároveň, aby Londýn mohl pokračovat v zásadě jako člen EU až do konce roku 2020, ovšem bez hlasovacího práva v institucích.

Předmětem jednání byla také budoucnost britských občanů ve státech EU a Evropanů ve Velké Británii. Dohoda se rýsovala i v otázce Irska: Londýn měl dohlédnout na to, aby nevznikla znovu hranice mezi severní částí ostrova a jeho jihem, respektive mezi nezávislou Irskou republikou a Severním Irskem, jež je součástí Velké Británie.

Vypadalo to v zásadě až do konce minulé týdne velmi nadějně. Objevily se dokonce „první úniky“, které signalizovaly, že vše zdárně dopadne. Příjemné počasí všude v Evropě svádělo k přehnanému optimismu. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker pro liberálně-levicový francouzský večerník Le Monde v pátek diplomaticky řekl: „Chtěl bych věřit, že nalezneme s našimi britskými přáteli soulad v období mezi Evropskými radami příští týden a tou, která bude v listopadu. Musíme ale dosáhnout zásadní pokroku, k němuž se musíme odhodlat příští týden. Jsme v závěrečné fázi, a bylo by velmi riskantní, abychom k těm současným potížím, jichž je mnoho, přidávali ještě další.“ O čem to Juncker mluví? Napětí mezi konečnou shodou a jejím odmítnutí bylo poslední dny vysoké, a dohoda visí pořád na vlásku. „Ti, kteří dávají do hry všechny figurky na hypotézu, že nedojde k domluvě, se pletou: musíme najít shodu. A já věřím, že ji najdeme,“ pravil šéf Evropské komise.

Víra ale, jak vidno, nestačí. Po velkých principech z prosince, přišla na řadu dílčí ujednání. Týkalo se to podmínek, za jakých ke konečnému rozvodu dojde. Rámec zasahoval do desítky oblastí, mezi nimi například k tématu letecké bezpečnosti nebo postavení agentury Euratom.

Klíčovou otázkou se posléze stalo to, co by se dalo přeložit jako „bezpečností síť“ (ve francouzštině „filet de sécurité“, v angličtině „backstop“), jež by umožnila do budoucnosti zajistit plynulost výměny, zvláště té obchodní, mezi severní a jižní částí britského ostrova.

Zde nastaly pro britskou premiérku Theresu Mayovou vážné problémy na domácí scéně. Otázka zněla a zní: „Jakou podobu budou mít námořní kontroly mezi Velkou Británií a Severním Irskem?“ Opozice tzv. brexitářů vyžadovala, aby kontroly byly časově omezené, Brusel byl proti. „Co je dočasné, může být věčné,“ znělo bruselskými kuloáry.

To ale není všechno. Jaký bude statut detašovaného Gibraltaru a vojenských zón na Kypru? Kdo kdy viděl, jakou podobu, byť jenom z dálky, tyto „velké britské uši“ mají (součástí základen je velmi silný systém radiolokačních a detekčních zařízení), ničemu se nediví.

Brusel trval například na tom, aby byla pro Evropany dostupná přistávací plocha „ve všech klíčových místech“. To Britové neslyší rádi. Ale je to nakonec jen detail.

Ach, ty špinavé bruselské krysy!


Mezi vírou a skutečností zkrátka vždy existuje nějaký prostor, pokud ne rovnou prostor zásadní, minimálně k rozdílné interpretaci. Vyjednávací tým Michela Barniera, který kvůli brexitu obětoval i svou politickou nominaci na čelo evropské lidovecké kandidátky, pracoval velmi tvrdě na tom, aby dořešil všechny zásadní body.

Nedílnou součásti smlouvy by měla být i politická deklarace mezi stávajícími sedmadvaceti členy EU a Velkou Británií. Ta má vytvořit základy budoucích vztahů. Patrně nepůjde pouze o to, zda se v Evropě přestane jíst puding, a v Anglii budou zakázány croissanty!

Všechno ale ještě pořád není ztraceno. Pokud Evropané vezmou na vědomí vedle mentálního nasazení Britů, pro něž je obchod vším, také některé kulturní odlišnosti ve vnímání termínů a nezapomenou ani na jejich velkou hrdost (bulvární deník The Sun s oblibou píše o o evropských vyjednavačích jako o „špinavých krysách“), může být stále – navzdory dramatickým tweetům Michela Barniera, nebo spíše kvůli nim – ve středu dosaženo rozhodujícího pokroku, jež potom otevře cestu pro zvláštní zasedání Evropské rady, na níž se bude muset Brusel s Londýnem dohodnout na podrobnostech vztahů, jež počínají 1. lednem 2021.

Premiérka Theresa Mayové, které jdou po krku brexitáři typu bývalého ministra zahraničí Borise Johnsona nebo Jeremy Hunta, jejího nynějšího ministra zahraničí navrhuje, aby Velká Británie zůstala na jednotném trhu pouze pro výměnu zboží. Evropská unie, která se obává, že by tento přístup vedl k rozbití jednotného trhu, dává přednost tomu, aby došlo ke komplexní „super dohodě" o volném obchodu.

V každém případě je pro Londýn důležité, aby našel tu správnou vzdálenost mezi evropskými standardy, jež by je udržovaly v kontaktu s EU, ale zároveň, aby se nezřekla své nově nabité autonomie od EU. Odchod od jednání, a vyhlášení „no deal“ by určitě zkomplikoval budoucí obchod s EU.

Nakonec je tu otázka mechanismu budoucích vztahů. Londýn se velmi obezřetný, aby přijímal evropskou jurisdikci, Mayová ale dala již několikrát najevo, že je ochotna si za „určitých okolností“ vyžádat i stanovisko Evropského soudního dvora. To se Bruselu nelíbí, protože Mayová tím zpochybňuje přímo základ společně sdílených civilizačních hodnot, tedy těch, tvořících rámec soudních verdiktů, vycházející ze společně sdílené zkušenosti již z dob práva římského.

Můžeme si dnes, dva dny před bruselským summitem, představit večerní menu? Skoro bych hádal, že to nebude alsaský choucroute (kvašené zelí s párkem), ani bouillabaissa (rybí polévka tvořená směsí tří ryb: ropušnice, štítníku a mořského úhoře), určitě to ale nebude jen „fish and chips“ (fasfoodová ryba s hranolky) – Angličané prostě by u té večeře být neměli.

Jelikož k belgické kuchyni, jež si v množství nezadá s tou německou, v kvalitě s tou francouzskou, neodmyslitelně patří maso v minutkové podobě - od syrového „bleu“ přes krvavé „saignant“ k napůl propečené „demi-cuit“ až po zcela propečené „bien-cuit“ - můžeme již dnes uzavírat sázky.

Maso to určitě ve středu večer bude, ale jaké? Řečeno s deníkem The Sun: bruselské krysy mají vždycky mlsný jazýček!

Žádné komentáře:

Okomentovat