> politika mezinárodní > nukleární válka > komentář vyšel na EuroZprávy, dne 22. října 2018.
Pro ty, kteří se domnívají, že vypukne nová „studená válka“, k níž lze najít mnoho staronových příznaků, se probudili o víkendu s pocitem, že tenhle film už jednou viděli. Jenže prezident Trump, obvykle velmi nevyzpytatelný, hraje ve filmu zcela novém, který poskočil o výrazné čtyři dekády dále.
Vypadá to jako nějaký filmový remake. Téměř čtyřicet let poté, co prezidenti Ronald Reagana a Michail Gorbačov, stojící na čele dvou ideologicky konkurenčních mocností, respektive USA a SSSR, podepsali v roce 1987 smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), v rozsahu doletu od 5000 do 5 500 kilometrů, vypadá to od soboty jinak. Americký prezident Donald Trump s odkazem na porušování smlouvy ze strany Moskvy ohlásil v sobotu v Nevadě, že USA se ze smlouvy stahují.
Ti, kdo si pamatují ten starý svět, rozdělený železnou oponou, mají ještě v paměti tváře, méně již výroky. Připomeňme si je. Prezident Gorbačov koncem roku 1987 triumfálně ohlásil: „Nechť se 8. prosinec 1987 stane datem, který bude zapsán do historických knih – datum, které označí rozhodující předěl v historii mezi érou vzrůstajícího rizika nukleární války a mezi érou demilitarizace lidského života.“
Americký prezident Reagan při té příležitosti řekl poněkud pragmatičtěji: „Můžeme jenom doufat, že tato historicky významná dohoda nebude cílem sama o sobě, ale naopak začátkem fungujícího vztahu.“ Vztah se po letech proměnil, nic není jak bylo. „Čas oponou trhnul… - a změněn svět! kam, kam padlo lidstvo staré?“
O tom, jak tento vztah ve světě od nástupu nových vládců, ale zejména od nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa funguje, ve skutečnosti vypadá, se mohou přesvědčit politici a občané nejen v Rusku, Evropě, ale doslova po celém světě. Svět se ale po čtyřiceti letech změnil tím způsobem, že neplatí nejen bipolární rozdělení na svět komunistický a kapitalistický, ale ani slavný výrok Jana Wericha, že přece „Shakespeare byl veliký básník“. Dnes se dá pochybovat doslova o všem, a o všech. I o citátech ze Shakespeara.
Podle Jense Stoltenberga, generálního tajemníka NATO, Rusko má v současné době k dispozici raketu Novator 9M729, srovnatelnou s ruskými raketami moře-země na krátkou vzdálenost, ale schopnou udeřit cíle v doletu od 500 do 5 500 kilometrů, což zakazuje právě smlouva INF. Rusko to odmítá ústy svých představitelů, mluvčího Sergeje Rjabkova, místopředsedy zahraničních věcí, nyní ve funkci, který mluví o „nepřijatelném ultimátu“, o témže mluví v zásadě i Michail Gorbačev, historický vůdce Sovětského svazu, který považuje Trumpův krok za „nedostatek moudrosti“ a připojuje pateticky: „Washington nerozumí tomu, k čemu to může vést?“ Všichni, kteří podle Gorbačova „s láskou vzpomínají na svět bez nukleárních zbraní“ by měli přesvědčit Američany, aby „ochránili život na zemi“.
Pro ty, kteří se domnívají, že vypukne nová „studená válka“, k níž lze najít mnoho staronových příznaků, se probudili o víkendu s pocitem, že tenhle film už jednou viděli. Jenže prezident Trump, obvykle velmi nevyzpytatelný, hraje ve filmu zcela novém, který poskočil o výrazné čtyři dekády dále.
Vypadá to jako nějaký filmový remake. Téměř čtyřicet let poté, co prezidenti Ronald Reagana a Michail Gorbačov, stojící na čele dvou ideologicky konkurenčních mocností, respektive USA a SSSR, podepsali v roce 1987 smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), v rozsahu doletu od 5000 do 5 500 kilometrů, vypadá to od soboty jinak. Americký prezident Donald Trump s odkazem na porušování smlouvy ze strany Moskvy ohlásil v sobotu v Nevadě, že USA se ze smlouvy stahují.
Ti, kdo si pamatují ten starý svět, rozdělený železnou oponou, mají ještě v paměti tváře, méně již výroky. Připomeňme si je. Prezident Gorbačov koncem roku 1987 triumfálně ohlásil: „Nechť se 8. prosinec 1987 stane datem, který bude zapsán do historických knih – datum, které označí rozhodující předěl v historii mezi érou vzrůstajícího rizika nukleární války a mezi érou demilitarizace lidského života.“
Americký prezident Reagan při té příležitosti řekl poněkud pragmatičtěji: „Můžeme jenom doufat, že tato historicky významná dohoda nebude cílem sama o sobě, ale naopak začátkem fungujícího vztahu.“ Vztah se po letech proměnil, nic není jak bylo. „Čas oponou trhnul… - a změněn svět! kam, kam padlo lidstvo staré?“
O tom, jak tento vztah ve světě od nástupu nových vládců, ale zejména od nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa funguje, ve skutečnosti vypadá, se mohou přesvědčit politici a občané nejen v Rusku, Evropě, ale doslova po celém světě. Svět se ale po čtyřiceti letech změnil tím způsobem, že neplatí nejen bipolární rozdělení na svět komunistický a kapitalistický, ale ani slavný výrok Jana Wericha, že přece „Shakespeare byl veliký básník“. Dnes se dá pochybovat doslova o všem, a o všech. I o citátech ze Shakespeara.
Žádné komentáře:
Okomentovat