Každé srovnání kulhá. Jak ale porozumět tomu, že se na čelo Brazílie – federativní republiky složené ze 26 států o počtu 208 miliónů obyvatel – včera dostal Jair Bolsonaro? Tento provokativní „bílý muž“, bez velké politické zkušenosti, dosáhl impozantního výsledku 55 procent a ve funkci vystřídá na další čtyři roky Michela Temera.
Ozývají se již první hlasy, kteří označují Bolsonarovo vítězství za triumf nové fašizující diktatury, již se Brazílie zbavila v polovině 80. let, a to po dlouhých dvaceti letech (1964-1985). Není to přehnané? Není tento muž jen jakýmsi klonem triumfu Donalda Trumpa před dvěma lety? Je tedy čerstvě zvolený Jair Bolsonaro nový fašista, nebo prostě jen variantou jakéhosi „tropického Trumpa“?
Ne, toto vítězství není jistě jen vítězstvím v jedné zemi, jakkoliv je Brazílie skutečně velká, bude mít určitě dopad i na celý jihoamerický kontinent. Může Brazílie, tento ekonomický gigant, touto politickou orientací změnit dokonce i poměry na celém americkém kontinentu?
Nová tvář globálního populismu?
Vypadá to opravdu hrozivě. Všude na světě jsme nyní svědky nástupu nové vlny autoritářských režimů, nazývaných někdy také jako illiberální (v opozici vůči režimům liberálním) – na rozdíl od části Evropy (Maďarsko, Polsko, Itálie) se jinde již k adjektivu ani nepřidává substantivum - demokracie. Co mají společného Čína, Rusko, Turecko, svým způsobem rovněž Indie? Vedou je často politici s autoritářskými a nacionalistickými sklony.
Jde v Brazílii pouze o další variantu všudypřítomného nástupu globálního populismu? Zdá se, že ano… Prezident Jair Bolsonaro se často chová jako provokatér, populista, člověk bojující proti establishmentu a korupci. V tom se podobá i Donaldu Trumpovi, americkému prezidentu, jenž podrobuje „liberální demokracii“ také velké zátěžové zkoušce. Ve Spojených státech amerických se ozývají hlasy, že i tam má demokracie na kahánku. Jenže americký prezident Donald Trump byl zvolen především protestními hlasy, a v lůnu republikánskýchvoličů byl akcent veden zejména k návratu „velké Ameriky“.
Ne, Bolsonaro se neučí nakonec jenom od Donalda Trumpa, ta tendence je vskutku globální. Ačkoliv jsou si v mnohém tito dva lidé podobní, v mnohém se rovněž významně liší – dějinně, civilizačně i kulturně. Brazílii podobně jako Amerika, zažívala v uplynulém období geopolitické úzkosti, ovšem tam, kde jedni touží po velikosti, jinde chtějí prostě jen přežít. Ve Spojených státech uspěl Trump důrazem na zavření hranic, Brazílie ale naopak je na exportu a importu závislá.
Brazilský případ je velmi specifickým příběhem země, kdysi skutečné světové velmoci, jež byla ovšem tvrdě zasažena krizí, a to – oproti USA – doslova na všech úrovních společnosti. Svědčí o tom jen několik konkrétní skutečností: bývalý populární prezident Lula, jenž přivedl za své vlády v letech 2003 až 2011 svoji zemi na světové výsluní, je nyní ve vězení a kritizován za své socialistické experimenty v pomoci chudým. Jeho nástupkyně Dilma Rousseffová, vládnoucí v letech 2001 až 2018, bývá přičítán pád brazilské ekonomiky, spjatý s klanickým řízením, všudepřítomnou korupcí a nárůstem kriminality. Tato dáma, již si Lula vybral, sice byla vystavena kontroverznímu vyšetřování, nakonec ale přeci jen poražena v parlamentních volbách počátkem října letošního roku.
Populismus Bolsonara, který tvrdě potírá své předchozí levicové předchůdce, má ryze specifické rysy, jež jeho odpůrce vedou k výrokům, že se tu jedná o „obyčejného fašistu“. Analytik Mark Weisbrot z amerického Centra pro ekonomický a politický výzkum (CEPR), kterého cituje agentura AFP, připomíná, že Bolsonaro je tím, který „deklaroval, že brazilská diktatura nezabila dost lidí“. „Policie by měla podle něho mít právo zabít podezřelé a sympatizanti levice by se měli rozhodnout mezin exilem a vězením,“ připomíná Weisbrot, který se obává nejhoršího.
Dělnická strana,z níž vzešli Lula i prezidentka Dilma Rousseffová, ale zdaleka z Brazílie nezmizela: stále zaznamenává impozantní skóre v nejvíce znevýhodněných oblastech země: ve dvou státech na severovýchodě, kde Fernando Haddad, levicový kandidát na prezidentský úřad, obdržel více než 70 procent. V této části země najdeme také nejchudší lidi, kteří získali od Luly velkou podporu. Pokud se Bolsonaro rozhodne aplikovat svůj ultraliberální program, budou postiženi právě nejchudší a menšiny.
Je ale Bolsonaro fašistou? Ano, Bolsonaro se rád ukazuje se zbraní v ruce, a neváhá velebit léta vojenské diktatury. Sám ostatně je bývalým parašutistou a bez komplexu dokáže napadat rovněž ženy, minority (sexuální i rasové). „Neznásilním tě, protože toho nejsi hodna,“ řekl na adresu jedné levicové poslankyně v roce 2014. „Nejsem schopen milovat dítě homosexuála. Raději bych si přál, aby můj syn zemřel při nehodě, než abych ho viděl s nějakým kníračem,“ vysvětlil v rozhovoru pro magazín Playboy o tři roky dříve. „Afro- nejsou dobří ani k reprodukci,“ zahlásil na tiskové konferenci v dubnu 2017.
Také v tom se podobá Donaldu Trumpovi, který chtěl v jednu chvíli – ihned po nástupu k moci - zakázat „muslimům“ vstup do Spojených států. Také Trump se nechal slyšet, že je třeba s „ženami zacházet jako s hovny, „mluvil o černošských flákačích“, a stejně tak podobně poznamenal, že někteří „násilníci jsou dobří lidé“. Jaký je mezi Trumpem a Bolsonarem rozdíl? Trump se někdy za své výroky omluvil, Bolsonaro nikdy.
Bolsonaro věří ve staré, někdy hodně tvrdé, pořádky. V hodnotových věcech je konzervativní, snad až ultra-konzervativní. To se o Trumpovi moc říct nedá. Pokud se dnes Trump tváří jako konzervativec, nebylo tomu tak vždy. V roce 1987 prosazoval izolacionistickou politiku - poměrně blízko k tomu, co dnes brání - předtím, než se sblížil s Republikánskou stranou, byl blízký v názorech demokratu Billovi Clintonovi a kritizoval jak George Bushe otce, ale i George W. Bushe, jeho syna. V roce 2005 se sám definoval jako jakási „směs mezi demokraty a republikány", než podpořil Johna McCaina a Mitt Romneyho proti Barackovi Obamovi.
V čem se ale liší nejvíce, je jejich bohatství. Trump svou sítí nemovitostí a dalšími příjmy není rozhodně tak „blízko k lidem“, jako je jeho zdánlivý klon Bolsonaro.
***
Ve svém vítězném projevu řekl Jair Bolsonaro nový brazilský prezident, že jeho vláda „bude bránit ústavu, demokracii, svobodu". Během celé své kampaně, jeho oponenti často používali tvrzení, že Bolsonaro zavede v zemi diktaturu., s níž má trpké zkušenosti v letech 1965 až 1984.
Bývalý vojenský režim je pro nového prezidenta možná spíše nostalgická kapitola, než realita, kterou by chtěl opět mermomocí nastolit. K výrokům ale nechodí daleko. Když vydal před dvěma lety bývalý šéf zpravodajství Carlos Alberto Brilhante Ustra své paměti, ozvala se vlna kritiky, která ho obviňovala z mučení. Nový brazilský prezident je naopak tehdy přivítal slovy: „Chybou diktatury bylo, že mučení nebyli také zabití."
Bolsonaro kritiky stírá sdělením, že zatočí se všemi -ismy. Vyřeší problémy země a skončí se socialismem, komunismem, krajní levicí a… populismem! Podle něho je populismus tradičně levicový, stejně jako předchozí označení. Jeho nástup je koncem éry, jež započala v Latinské Americe nástupem Hugo Cháveze v roce 1998. Většina ze zemí této části světa již mají pravicové vlády a pravicovou politickou orientaci. Americký analytik Weisbrot se obává, že nový silný prezident Brazílie bude všude podporovat „pravicová a fašistická hnutí a stane se pilířem americké politiky Donalda Trumpa“.
Žádné komentáře:
Okomentovat