> politika > česká zahraniční politika > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 24. října 2018.
Trojhlas? Den se dnem se sešel, týden s týdnem. Po jmenování Tomáše Petříčka novým ministrem zahraničních věcí České republiky, si zúčastnění aktéři – předseda ČSSD Jan Hamáček, premiér Andrej Babiš, a zejména prezident Miloš Zeman - libovali, že nyní bude konečně česká zahraniční politika mluvit „jedním hlasem“. Ono to ale nejde… a stačí k tomu relativně málo.
Těžko můžete chtít, aby tomu bylo jinak. Jakými hlasy ale česká politika zní? Jednohlasně určitě ne. Dvojhlasně? Určitě. Ale dál? Trojhlas, hudební spojení tří odlišných hlasů, je z muzikologie známo z časů tzv. pařížské školy Notre-Dame v letech 1150 až 1250. Byl to zvláště Pérotin, latinky Perotinus magnus, aktivní na sklonku 12 a počátku 13. století , který s trojhlasem přišel. Vývojově řečeno, je trojhlas (neřku-li čtyřhlas) rozhodně barevně mnohem zajímavější, než monotónní prozpěvování jedince. Je to ale možná nakonec jen otázka hudebního vkusu nebo hudební výchovy. Komu není z hůry dáno, k tomu se žádný hlas ani nedonese.
Dvojhlas: Hrad a Podhradí
Přijmeme-li myšlenku, že v české politice máme hlasů plnou dolní i horní komoru parlamentu, že to někdy připomíná hukot jako v úle, mohl by se z toho jeden zbláznit, ale nejvíce jsou rozhodně slyšet dva: premiér Andrej Babiš, jemuž sekunduje úspěšně prezident Miloš Zeman. S ohledem na životní i politické zkušenosti je ovšem Zeman dominantní, inteligenci se neodvažuji posuzovat.
Bezpochyby jí každý pobral dosti, i když se občas zcela vědomě přizpůsobují až příliš poptávce – tu po štěpném vyjádření, tu přímo po bonmotu. V učebnicích hudební didaktiky se můžeme dočíst, že „metodicky nepřináší trojhlasý zpěv ve srovnání s dvojhlasem v podstatě nic nového“: zvyšují se ale „nároky na žáky, ale i na učitele“, a to především na jejich „sluchově analytické schopnosti“. To by odpovídalo situaci.
I dříve, ještě když na Pražském hradě panoval Václav, řečený Havel, a ve Strakovce seděl Václav, řečený Klaus, znělo to z Hradu i Podhradí rozdílnými hlasy, občas i rozdílnými melodiemi. To později, když se na Hradě uhnízdil Klaus se svojí kamarilou, to z Podhradí znělo méně zvučně: snad jen „sexy mozek“ Jiří Paroubek blahé paměti a v záblescích snad i „ogar s gulami“ Mirek Topolánek, tito dva se poněkud vymykali z té šedi nevýrazných nebo slabých premiérů. Nyní tedy Babiš a Zeman, kteří k tomu žádný třetí nebo čtvrtý hlas prostě nepotřebují. A přece…
Pípání z Černínského paláce: tři „k“
Nový ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, který poklekl u vrbiček, pravidelně již týden vysílá trochu jiný zpěv, než jaký bychom čekali. Na svém tweetovém účtu má neomylně ambici být slyšet. To cvrlikání sice působí poněkud slabě až nezněle, ale nelze mu upřít snahu si aspoň trochu pípnout. Mezi zapamatovatelná pípnutí z poslední doby vyzvedněme zejména tři „k“.
Kontinuita, koherence, konsensus. Těmi třemi „k“ se hodlá od nynějška řídit česká zahraniční politika slovy nového nájemníka Černínského paláce. „Naše zahraniční politika bude opřena o tři jasné principy: kontinuita, koherence a konsenzus. I nadále bude zakotvena v hodnotách euroatlantického společenství, jako je demokracie, lidská práva, právní stát, svoboda, solidarita, spolupráce a odpovědnost,“ napsal ministr Petříček nad ránem 24. října ve 3.08 hodin.
Zlé jazyky se ptají, proč začíná každé slovo na „ko“. Ale dosti legrace. Ministr Petříček působí odhodlaně, a snaží se, aby nebyl považován ani za bláznivého, ani přehlédnutelného. Jeho akcent na „lidská práva“, jenž od časů ministra Jiřího Dienstbiera, nebyl právě příliš slyšet, se náhle vrací do výroků, jež Petříček vztahuje na svá jednání z Moskvou, ale i Pekingem. To zní odvážně, a jistě to zaslechli i na Hradě, kde si dělají pravidelný monitoring. Je zřejmé, a tu se vracíme k hudební didaktice, že „zavádění trojhlasu musí vycházet z průpravných cvičení“. Uvidíme v pátek, zda při příjezdu německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, budeme slyšet ještě někoho jiného, než Zemanův zvučný hrdinný baryton či Babišův pohyblivý tenor buffo.
Soudím ale, že ministr Petříček, který vděčí svému jmenování zvučným hlasům na Hradě a ve Strakovce, by se neměl příliš vyvyšovat na ty, kteří byli zvoleni vůli lidu – tu myslím zejména na předsedu Sněmovny Radka Vondráčka, který dnes jen o vlásek unikl „praní špinavého prádla“, které na něj nachystali Piráti za cestu do Moskvy. Petříček požádal Vondráčka o schůzku, aby mu vysvětlil, čeho se dopustil, když předtím nešikovně na poslední chvíli stáhl prohlášení, jež se k této cestě kriticky vyjadřovalo. Cesta, jež byla schválena organizačním výborem sněmovny, není ostatně v kompetenci Černínského paláce. Pořádat „pravidelné brífingy“ pro poslance, které ministr Petříček navrhuje, zní dosti školácky.
Ale berme to jako zatím průpravná pípání, z nichž se možná později vyvine i trochu znělejší poloha, třeba i trylek. První Petříčkova cesta do Německa, kde se setkal se svým protějškem Heiko Massem, tuto šanci do budoucnosti nabídla.
Trojhlas? Den se dnem se sešel, týden s týdnem. Po jmenování Tomáše Petříčka novým ministrem zahraničních věcí České republiky, si zúčastnění aktéři – předseda ČSSD Jan Hamáček, premiér Andrej Babiš, a zejména prezident Miloš Zeman - libovali, že nyní bude konečně česká zahraniční politika mluvit „jedním hlasem“. Ono to ale nejde… a stačí k tomu relativně málo.
Těžko můžete chtít, aby tomu bylo jinak. Jakými hlasy ale česká politika zní? Jednohlasně určitě ne. Dvojhlasně? Určitě. Ale dál? Trojhlas, hudební spojení tří odlišných hlasů, je z muzikologie známo z časů tzv. pařížské školy Notre-Dame v letech 1150 až 1250. Byl to zvláště Pérotin, latinky Perotinus magnus, aktivní na sklonku 12 a počátku 13. století , který s trojhlasem přišel. Vývojově řečeno, je trojhlas (neřku-li čtyřhlas) rozhodně barevně mnohem zajímavější, než monotónní prozpěvování jedince. Je to ale možná nakonec jen otázka hudebního vkusu nebo hudební výchovy. Komu není z hůry dáno, k tomu se žádný hlas ani nedonese.
Přijmeme-li myšlenku, že v české politice máme hlasů plnou dolní i horní komoru parlamentu, že to někdy připomíná hukot jako v úle, mohl by se z toho jeden zbláznit, ale nejvíce jsou rozhodně slyšet dva: premiér Andrej Babiš, jemuž sekunduje úspěšně prezident Miloš Zeman. S ohledem na životní i politické zkušenosti je ovšem Zeman dominantní, inteligenci se neodvažuji posuzovat.
Bezpochyby jí každý pobral dosti, i když se občas zcela vědomě přizpůsobují až příliš poptávce – tu po štěpném vyjádření, tu přímo po bonmotu. V učebnicích hudební didaktiky se můžeme dočíst, že „metodicky nepřináší trojhlasý zpěv ve srovnání s dvojhlasem v podstatě nic nového“: zvyšují se ale „nároky na žáky, ale i na učitele“, a to především na jejich „sluchově analytické schopnosti“. To by odpovídalo situaci.
I dříve, ještě když na Pražském hradě panoval Václav, řečený Havel, a ve Strakovce seděl Václav, řečený Klaus, znělo to z Hradu i Podhradí rozdílnými hlasy, občas i rozdílnými melodiemi. To později, když se na Hradě uhnízdil Klaus se svojí kamarilou, to z Podhradí znělo méně zvučně: snad jen „sexy mozek“ Jiří Paroubek blahé paměti a v záblescích snad i „ogar s gulami“ Mirek Topolánek, tito dva se poněkud vymykali z té šedi nevýrazných nebo slabých premiérů. Nyní tedy Babiš a Zeman, kteří k tomu žádný třetí nebo čtvrtý hlas prostě nepotřebují. A přece…
Pípání z Černínského paláce: tři „k“
Kontinuita, koherence, konsensus. Těmi třemi „k“ se hodlá od nynějška řídit česká zahraniční politika slovy nového nájemníka Černínského paláce. „Naše zahraniční politika bude opřena o tři jasné principy: kontinuita, koherence a konsenzus. I nadále bude zakotvena v hodnotách euroatlantického společenství, jako je demokracie, lidská práva, právní stát, svoboda, solidarita, spolupráce a odpovědnost,“ napsal ministr Petříček nad ránem 24. října ve 3.08 hodin.
Zlé jazyky se ptají, proč začíná každé slovo na „ko“. Ale dosti legrace. Ministr Petříček působí odhodlaně, a snaží se, aby nebyl považován ani za bláznivého, ani přehlédnutelného. Jeho akcent na „lidská práva“, jenž od časů ministra Jiřího Dienstbiera, nebyl právě příliš slyšet, se náhle vrací do výroků, jež Petříček vztahuje na svá jednání z Moskvou, ale i Pekingem. To zní odvážně, a jistě to zaslechli i na Hradě, kde si dělají pravidelný monitoring. Je zřejmé, a tu se vracíme k hudební didaktice, že „zavádění trojhlasu musí vycházet z průpravných cvičení“. Uvidíme v pátek, zda při příjezdu německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, budeme slyšet ještě někoho jiného, než Zemanův zvučný hrdinný baryton či Babišův pohyblivý tenor buffo.
***
Soudím ale, že ministr Petříček, který vděčí svému jmenování zvučným hlasům na Hradě a ve Strakovce, by se neměl příliš vyvyšovat na ty, kteří byli zvoleni vůli lidu – tu myslím zejména na předsedu Sněmovny Radka Vondráčka, který dnes jen o vlásek unikl „praní špinavého prádla“, které na něj nachystali Piráti za cestu do Moskvy. Petříček požádal Vondráčka o schůzku, aby mu vysvětlil, čeho se dopustil, když předtím nešikovně na poslední chvíli stáhl prohlášení, jež se k této cestě kriticky vyjadřovalo. Cesta, jež byla schválena organizačním výborem sněmovny, není ostatně v kompetenci Černínského paláce. Pořádat „pravidelné brífingy“ pro poslance, které ministr Petříček navrhuje, zní dosti školácky.
Ale berme to jako zatím průpravná pípání, z nichž se možná později vyvine i trochu znělejší poloha, třeba i trylek. První Petříčkova cesta do Německa, kde se setkal se svým protějškem Heiko Massem, tuto šanci do budoucnosti nabídla.
Žádné komentáře:
Okomentovat