> politika > Evropská unie > Evropská komise > analýza pro EuroZprávy, dne 5. října 2018.
Liberál Guy Verhofstadt chce být po nynějším konzervativci Jeanu-Caludu Junckerovi novým šéfem Evropské komise. |
Největší pozornost se proto logicky upírá na zápas, který zdánlivě nesouvisí s volbami, protože se odehrává převážně v zákulisí. Evropští lidovci, frakce, jež tvoří v Česku strany TOP 09 a KDU-ČSL, představila hned dva tzv. špičkové kandidáti, kteří se již nyní rozhodli představit. Jsou jimi německý konzervativní sociál Manfred Weber (CSU), jenž této skupině v Bruselu předsedá, a od úterý i čerstvě bývalý finský konzervativní premiér a nynější ministr financí Alexander Stubb (KoK).
Nešťasný kandidát Barnier ze hry
Třetí ve hře, kterým byl do minulého pátku francouzský vrchní vyjednavač pro brexit Michel Barnier, jenž má pověst umírněného konzervativce, je členem opozičních Republikánů (LR). Jako vyjednavač pro brexit má ovšem nelehkou úlohu představit veřejnosti vyjednávání s velkou Británií o vystoupení z Evropské unie jako „succes story“. To se ale jaksi zrovna nedaří. Ve svém dopise, který Barnier rozeslal předsedovi frakce Josephu Daulovi, vysvětlil důvody odstoupení z nominace „nekompatibilitou“ své brexitářské funkce s kalendářem strany. Před pěti lety neuspěl již Barnier v zápasu s Lucemburčanem Jeanem-Claudem Junckerem.
Za pádem Barniera, kterého ještě na evropském summitu v rakouském Salzburku přesvědčoval Laurent Wauquiez, předseda Republikánů, aby se postavil na čelo kandidátky, je ale také nechuť tohoto zkušeného politika, jenž vyrostl do evropského formátu za tří francouzských prezidentů: Mitterranda, Chiraca a Sarkozyho, jít proti kandidátovi prezidenta Emmanuela Macrona. Právě evropská kandidátka Republiky na pochodu (LREM), jež se drží ve Francii ve výzkumech veřejného mínění o půl procentního bodu (21,5% proti 21%) před radikálním hnutím Národního sdružení Marine Le Penové, by pro Barniera byla lepší trampolínou.
Společně pro demokracii: Macron ruku v ruce s Verhofstadtem
Aby toho nebylo málo, v prvním zářijovém týdnu se prezident Macron dohodl s Guyem Verhofstadtem, šéfem liberálů a centristů (ALDE), že bude u zárodků společného proevropského hnutí, které strategicky spojí liberály, centristy a makronisty pod jednou střechou. „Myslím, že mnoho občanů půjde za námi, zvláště po brexitu. I když kritizují často unii, nechtějí z ní odejít. A zejména nechtějí zničit Evropskou unii,“ řekl Verhofstadt v belgické televizi RTBF.
Přesvědčený eurofederalista Verhofstadt, bývalý belgický premiér v letech 1999 až 2008, věří tomu, že je zapotřebí budovat „nadnárodní demokracii“, která by čelila „agresivním útokům“ ze strany populistů a tzv. Protisystémovým stranám, jež se dostaly k moci napříč evropským kontinentem. „Evropská demokracie je v ohrožení: to je základní výzva příštích [evropských] voleb,“ tvrdí odhodlaně. Migrační krize, kterou podle něj zneužívají populisté a extremisté, se dá řešit jedině „vzájemnou solidaritou“ všech evropských zemí, aby tíha této krize nebyla pouze na bedrech Itálie, Řecka nebo Španělska.
***
Ne všechno je ale jasné dopředu. V některých zemích, jako je například Česká republika, jsou favority voleb hnutí, které mají poněkud schizofrenní povahu. Hnutí ANO premiéra Andreje Babiše, jež vystupuje v souladu se snahou zemí visegrádské čtveřice zastavit radikálně nástup imigrantů jejich nepřijímáním, je zároveň součástí právě liberálně-centristické frakce. Itálie, Rakousko, Maďarsko či Polsko, které souzní s odmítavou proti-uprchlickou taktikou, mají své kořeny v národoveckém stylu, jenž mísí populismus a odpor proti nadnárodním elitám.
Překvapit může ale i to, když se lidovci, kteří odmítají Orbána, rozhodnou, podobně jako číst konzervativců v roce 2004, posílit liberální frakci. Hra zůstává otevřena.
Žádné komentáře:
Okomentovat