translate - traduire

pondělí 4. srpna 2014

Letem literárním světem podruhé

vyšlo na www.literarni.cz, 4. srpna 2014

Jaké knižní tituly na léto doporučují u nás a v zahraničí? Začali jsme v minulém dílu v Americe, která se hodně bojí u vody, a prošli jsme se i Francií, která zase zbrojí na podzimní literární sezónu. V Německu to vzali od lesa: letní tipy nabízejí sami spisovatelé. Inspirací se to tu jen hemží. Třeba to bude i u nás příležitostí pro nakladatele poohlédnout se po autorech, kteří zde dosud nevycházejí.

Německé tipy: Spisovatelé o spisovatelích


Prestižní týdeník Die Zeit počátkem července oznamoval: Endlich wieder lesen! (Konečně zas čtení!). A nabídl tipy dvaadvaceti spisovatelů – korektně takřečených „deutschsprachige Gegenwartsschriftsteller“ (německy mluvících současných spisovatelů) - , kteří se vyznávají ze svých sklonů. „Léto je obdobím na čtení románů a povídek, novel či básní. Je třeba jen vědět, co si s sebou vzít na ostrov, pláž nebo na balkón,“ míní týdeník.

Osloveni byli spisovatelé: Wolf Haas, Angelika Klüssendorfová, Saša Stanišić, Roman Ehrling, Stefanie de Velasco, Clemens Meyer, Teresa Präauerová, Friedrich Ani, Sven Regener, Thomas von Steinaecker, Torsten Schulz, Mariana Lekyová, Kristof Magnusson, Svenja Leiber, Oliver Bottini, Florian Wellner, Katja Oskampová, Jan Costin Wagner, Olga Grjasnowa, Helene Hegemannová, Nora Bossongová a Thomas Pletzinger.


Výběr autorů je pestrý, a někteří z nich byli již i do češtiny přeloženi, byť spíše náhodně a jejich tvorba tu je převážně uvedena jednou knihou (Angelika Klüssendorfová, Mladá fronta, 2012; Saša Stanišić, Labyrint, 2011; Sven Regener, Doplněk, 2009; Helene Hegemannová, Odeon, 2012), výjimečně žánrově více (u Jana Costina Wagnera čtyřmi, Moba, 2009-2013).

Vyplatí se ale sledovat, jak přemýšlejí o literatuře právě v této zemi, která se pro české nakladatele často stává zárukou investice i u nás. Vybíráme některé spisovatele, jejichž tipy se nám zdají z nějakého důvodu objevné.

Elfriede & Elfriede: Jelinek (li) mit Gerstl (re)
Dvě Elfriede: Jelinek a Gerstl (vpravo). Foto: Der Standard
Detektivkář Wolf Haas správně podotýká, a německý duch nezmizel ani z Rakouska, že je velmi praktické si nacpat čtečku stovkou románů, aby člověk nemusel vozit tašky naplněné těžkými knihami. Zvláště, když perla se skrývá nakonec v jedné lakonické sentenci, v případě Haase sentenci básnířky Elfriede Gerstlové: (1932-2009), jejíž souborné dílo nyní nově vyšlo:, takže: „vše, co lze říci / lze říci, mimochodem“.

Lakonická je ostatně i Angelika Klüssendorfová, jež doporučuje německý překlad knihy Moře (česky BB art, 2006) od Johna Banvilla. Autor, považovaný svých chladným stylem humoru za irského Nabokova, je pro Klüssendorfovou „rozhodně nejoblíbenější knihou za poslední léta“. I letošní léto je odhodlána ponořit se do proudu „vzpomínek, lásky a smutku“, jehož jazyk je „brilatní, vyprávění je čisté“, spojující „jemnocit a neúprosnost“.

Román Houellebecqua Lanzarote
 vydali loni i v Maďarsku
Stefanie de Velasco je uhranuta francouzským spisovatelem Michelem Houellebecquem a jeho románem Lanzarote (Flammarion, 2000; německy téhož roku u kolínského DuMontu; česky nevyšlo), což je vždy čtení trochu odvážné; jedná-li se ale o tenhle „plážový román“, má to svůj styl, neboť autor se v něm zabývá mimo jiné též německým turismem (lesbickou láskou a sektou, věřící na návrat mimozemšťanů).

Pro Clemense Meyera je stále nedostižným dílem Srpnové světlo (Light in August, 1932) amerického Williama Faulknera (1897-1962), v překladu Paula Ingendaaye. „Je neuvěřitelné, jakým hutným, silným a rytmickým jazykem vládne! Velká antická tragédie amerického Jihu!“ Rovnou měrou ale obdivuje Ulice náhody (Straßen des Zufalls, Lichtspuren, Bern 1983) od spisovatele Jürgena Plooga. 

Ve vzpomínkové knize autor píše o Burroughtsovi, beatnické generaci, moderní literatuře a americkém snu. „Kdy vyjde souborné vydání děl Jürgena Plooga?“ ptá se.
„Je to velký básník a skutečná legenda.“ V češtině od něj nic nevyšlo.

To Svenja Leiberová je radikální: „Berte jednoduše Roberta Bolaña, vše ostatní ponechte doma, neberte žádnou jinou knihu, žádný mobilní telefon, a snad ani žádného muže, ani žádnou ženu. Ponechte je doma.“ Neříká už ale, jakou knihu od tohoto fenomenálního chilského autora vzít, každá je dost těžká. Asi nejtěžší (váhou) bude 2666, které vydalo Argo v roce 2012. Svenja ale patrně cílí na nejnovější Třetí říši (Argo, 2013), ale klidně to může být i Nacistická literatura v Americe (Argo, 2011).

Katja Oskampová cílí na nizozemského spisovatele Harryho Mulische (2007-2010). U nás vyšly jeho rozhodující knihy, byť jeho dílo je rozsáhlé, a v německém kontextu nepřekvapí, že spisovatelku zaujal zvláště román Siegfried (Mladá fronta, 2003), vyprávějící o fiktivním potomku Adolfa Hitlera s Evou Braunovou. „Perfektně vystavěný příběh,“ soudí Oskampová.

Mít slabost pro jednoho autora není vůbec špatné. Alespoň si to myslí mladá talentovaná autorka Olga Grjasnowa, pocházející z Azerbajdžánu, ale dobře etablovaná v Berlíně. Fascinuje jí neuvěřitelně dílo norského spisovatele Karla-Oveho Knausgårdse, z jehož rozsáhlého cyklu Můj boj (Min kamp, Luchterhand, 2009-2011), připomínající slavnou Hitlerovu knihu, již vyšly čtyři svazky. „Čtyři svazky byly již v němčině publikovány a já čekám netrpělivě se stejnou závislostí na poslední dva,“ píše Grjasnowa.

Třeba se dočkáme i v Česku, že ho někdo přeloží.

(pokračování příště)

Žádné komentáře:

Okomentovat