> politika > Francie > Odpověď na anketní otázku Institutu Václava Klause, vychází dne 17. března 2017
Otázka: Ať dopadnou francouzské prezidentské volby jakkoli, je možná zásadní změna francouzské politiky?
Poprvé v dějinách Páté republiky, tedy od památného nástupu k moci generála Charlese de Gaulla v roce 1958, to vypadá na všech frontách, že může dojít nejen ke změně francouzské politiky, ale přímo režimu.
Ve zkratce tomu říkejme: konec Páté republiky a vznik Šesté.
Příznak symbolický hledejme v jednom gestu z 1. prosince loňského roku: poprvé v dějinách tohoto režimu nekandiduje dosavadní prezident. François Hollande se této možnosti pod tíhou katastrofální popularity zřekl...
Dosavadní politický tzv. semi-prezidentský systém (poloprezidentský), v němž se o moc dělí prezident s parlamentem, byla dosud pod dominancí dvou rozhodujících politických stran levice a pravice. Socialistická strana (PS) udržovala společně s pravicovými uskupení – ať už se jednalo o Sdružení pro republiku (RPR), Svaz pro lidové hnutí (UMP) nebo Republikány (LR) – politický režim, zastupující fakticky 60 procent voličů.
Pět zásadních kandidátů v jarních dvoukolových přímých prezidentských volbách (23. dubna a 7. května, viz dekret č. 2017-223) má víceméně skrytou, ne-li přímo explicitně vyjádřenou snahu po politické změně. Bojovat proti systému je módní, mluví o tom všichni kandidáti.
Systém dosud vylučoval politické extrémy a centristy. Francouzský systém, v němž je prezident volen volbou přímou, posiluje paradoxně pocit, že je třeba s tím systémem skončit. Tento stav přesně zrcadlí postoje kandidátů, a to nezávisle na jejich ideologickém založení. Heslo slavného francouzského komika Coluche: „Jeden za všechny – všichni prohnilí!“ (Un pour tous – tous pourris!) v zásadě odpovídá i většinovému mínění populace.
Změna globálního kontextu (řecká krize, Brexit, volba Donalda Trumpa) posílila hlasy, jež volají po „odchodu odcházejících“ (sortir les sortantes), jak o nich mluvil kdysi politik Pierre Poujade (1920-2003), za jehož hnutí byl v roce 1956 zvolen i nejmladší poslanec, jistý Jean-Marie Le Pen. Jeden z kandidátů, krajně levicový Jean-Luc Mélenchon, používá dnes podobně laděný slogan: „Dégagez!“ (Vypadněte!), jenž získal již i díky tuniské krizi teoretický neologismus jako „degagismus“.
Nálada ve Francii, v níž posiluj tendence populistické a extrémní, ale není spjatá pouze s lidových znechucením, promítá se do konkrétních trendů. Marine Le Penová, předsedkyně populistické krajně pravicové Národní fronty, se pohybuje ve výzkumech velmi vysoce – počátkem března kolem 27 procent, a nikdo nepochybuje, že se dostane do druhého kola voleb. Zda s ní bude zápasit François Fillon, kandidát pravice, tedy Republikánů (LR), který pod tíhou finančního skandálů ztrácí o pět bodů, nebo nová hvězda politického nebe Emmanuel Macron, vzešlý z lůna vládní levice, jenž roste, na zdá se být favoritem druhého kola, není zatím jisté.
Skutečností je, že všichni kandidáti, včetně Benoîta Hamona, k radikálně vystupujícího nového kandidáta socialistů, vystupují protisystémově. Tento trend posilují všichni, ať už prošli politickým procesem tzv. primárních voleb – na levici či na pravici. Le Penová chce vystoupit z Evropské unie a zrušit euro, Macron, jenž hledá novou roli pro Francii v Evropě (a Evropské unii), se zatím nedokáže opřít o žádné silné politické uskupení.
Jaká ta změna bude – bude záležet samozřejmě na volebním výsledku. Že ale nezůstane ve Francii u stávajícího rozložení politických, se zdá být více než jisté.
Žádné komentáře:
Okomentovat