Francouzský prezident Emmanuel Macron, který přijíždí na státní návštěvu do Spojených států amerických, se pro amerického prezidenta Joea Bidena, stává novým důležitým partnerem.
A není to pouze Ukrajina, která otestuje tuto starou alianci, píše americký list The New York Times.
Před Bílým domem již od pondělí vlaje francouzská vlajka vedle vlajek USA a Washingtonu D.C.
Hodný polda, zlý polda
Francouzský prezident, který přijíždí do Washingtonu, tam jede s rozdílnými názory na to, jak ukončit válku na Ukrajině a jak se podělit o její břemeno. Ukrajina bude patrně jádrem rozhovorů, které spolu oba prezidenti povedou, soudí americký list.
Prezident Emmanuel Macron bude tento týden přijat ve Washingtonu - vůbec na první státní návštěvě zahraničního vůdce od nástupu prezidenta Joea Bidena do úřadu.
Salva z 21 děl a propracované přijetí, které bude Macronovi od středy poskytnuta, odráží odolnost velmi starého, ale někdy rozporuplného vztahu mezi Francií a Spojenými státy, uvažuje americký deník.
Naznačují ale také zároveň ,,obnovenou ústřední pozici Evropy pro americké zájmy“ od okamžiku invaze ruského prezidenta Vladimira V. Putina na Ukrajinu před devíti měsíci.
Svět, který nyní žije jaderným vydíráním prezidenta Putina, je podle New York Times změněným světem, kde jsou přímo ohroženy ideály svobody, demokracie a všeobecných lidských práv, které jsou ústředními pilíři pro americkou i francouzskou identitu.
Francie se vrací jako první. „Státní návštěva je symbolicky významná jako návrat transatlantického vztahu do centra americké strategie ve světě a je pozoruhodné, že zemí, která jako první kývla, je Francie, nikoli Německo nebo Británie,“ řekl americkým novinám Charles Kupchan, profesor mezinárodních vztahů na Georgetownské univerzitě.
Nebylo tomu tak vždy. ,Neklid prezidenta Macrona, když hledal nějakou novou „bezpečnostní architekturu pro Evropu“ a větší „strategickou autonomii“ pro kontinent spíše než pokračující závislost na Spojených státech v oblasti obrany, občas Bidenovu administrativu dráždil.
Ale ve chvíli, kdy Spojené státy potřebují silnou Evropu, nemají silnějšího partnera, než je francouzský prezident.
Británie, marginalizovaná brexitem, za který zaplatila vysokou cenu, má premiéra Rishi Sunak, jenž se ujal úřadu teprve minulý měsíc. Olaf Scholz, opatrný německý kancléř, s nímž má pan Macron nervózní poměr, zatím nevyvinul nic, co by připomínalo „širokou evropskou autoritu“ jeho předchůdkyně Angely Merkelové.
Válka na Ukrajině bude bezpochyby jádrem rozhovorů mezi Bidenem a Macronem, přičemž jistě vyjdou najevo i jemné rozdíly v názorech na to, jak ukončit boje, ale i na způsobech, jak sdílet břemeno tvrdého dopadu konfliktu na západní ekonomiky.
„Máme náročný politický dialog v tom smyslu, že jsme sice spojenci, kteří ale nejsou zařazeni, mohu-li to tak vyjádřit," řekl listu vysoký poradce prezidenta Macrona, který tím odkázal na tradici francouzské gaullistické diplomacie,
Prezident Macron, i když zdůrazňoval, že Ukrajina znovu získala svou plnou suverenitu, a obviňoval Moskvu z „imperiální“ invaze, opakovaně trval na tom, že válka musí skončit u vyjednávacího stolu, nikoli na bojišti. Francouzský prezident nedávno řekl, že si brzy hodlá znovu promluví s prezidentem Putinem, s nímž udržoval kontakt po celou válku.
Prezident Biden vystupoval důraznější, pokud jde o potřebu Ukrajiny vyhrát válku, připomíná list, a trval vždy na tom, že pouze Ukrajinci mohou rozhodnout, kdy by měli přestat bojovat.
I když se v posledních týdnech, jak se blíží zima, myšlenka na vyjednávání znovu prosadila. Například generál Mark A. Milley, předseda vojenského Sboru náčelníků štábů, tento měsíc navrhl, že by se mohla otevřít ,,zásuvka dialogu“ v souvislosti s ruským stažením z jižní části města Cherson.
Prezident Emmanuel Macron bude tento týden přijat ve Washingtonu - vůbec na první státní návštěvě zahraničního vůdce od nástupu prezidenta Joea Bidena do úřadu.
Salva z 21 děl a propracované přijetí, které bude Macronovi od středy poskytnuta, odráží odolnost velmi starého, ale někdy rozporuplného vztahu mezi Francií a Spojenými státy, uvažuje americký deník.
Naznačují ale také zároveň ,,obnovenou ústřední pozici Evropy pro americké zájmy“ od okamžiku invaze ruského prezidenta Vladimira V. Putina na Ukrajinu před devíti měsíci.
Svět, který nyní žije jaderným vydíráním prezidenta Putina, je podle New York Times změněným světem, kde jsou přímo ohroženy ideály svobody, demokracie a všeobecných lidských práv, které jsou ústředními pilíři pro americkou i francouzskou identitu.
Francie se vrací jako první. „Státní návštěva je symbolicky významná jako návrat transatlantického vztahu do centra americké strategie ve světě a je pozoruhodné, že zemí, která jako první kývla, je Francie, nikoli Německo nebo Británie,“ řekl americkým novinám Charles Kupchan, profesor mezinárodních vztahů na Georgetownské univerzitě.
Nebylo tomu tak vždy. ,Neklid prezidenta Macrona, když hledal nějakou novou „bezpečnostní architekturu pro Evropu“ a větší „strategickou autonomii“ pro kontinent spíše než pokračující závislost na Spojených státech v oblasti obrany, občas Bidenovu administrativu dráždil.
Ale ve chvíli, kdy Spojené státy potřebují silnou Evropu, nemají silnějšího partnera, než je francouzský prezident.
Británie, marginalizovaná brexitem, za který zaplatila vysokou cenu, má premiéra Rishi Sunak, jenž se ujal úřadu teprve minulý měsíc. Olaf Scholz, opatrný německý kancléř, s nímž má pan Macron nervózní poměr, zatím nevyvinul nic, co by připomínalo „širokou evropskou autoritu“ jeho předchůdkyně Angely Merkelové.
Válka na Ukrajině bude bezpochyby jádrem rozhovorů mezi Bidenem a Macronem, přičemž jistě vyjdou najevo i jemné rozdíly v názorech na to, jak ukončit boje, ale i na způsobech, jak sdílet břemeno tvrdého dopadu konfliktu na západní ekonomiky.
„Máme náročný politický dialog v tom smyslu, že jsme sice spojenci, kteří ale nejsou zařazeni, mohu-li to tak vyjádřit," řekl listu vysoký poradce prezidenta Macrona, který tím odkázal na tradici francouzské gaullistické diplomacie,
Prezident Macron, i když zdůrazňoval, že Ukrajina znovu získala svou plnou suverenitu, a obviňoval Moskvu z „imperiální“ invaze, opakovaně trval na tom, že válka musí skončit u vyjednávacího stolu, nikoli na bojišti. Francouzský prezident nedávno řekl, že si brzy hodlá znovu promluví s prezidentem Putinem, s nímž udržoval kontakt po celou válku.
Prezident Biden vystupoval důraznější, pokud jde o potřebu Ukrajiny vyhrát válku, připomíná list, a trval vždy na tom, že pouze Ukrajinci mohou rozhodnout, kdy by měli přestat bojovat.
I když se v posledních týdnech, jak se blíží zima, myšlenka na vyjednávání znovu prosadila. Například generál Mark A. Milley, předseda vojenského Sboru náčelníků štábů, tento měsíc navrhl, že by se mohla otevřít ,,zásuvka dialogu“ v souvislosti s ruským stažením z jižní části města Cherson.
Ale vysocí úředníci, blízcí prezidentovi Bidenovi dali jasně najevo, že si nemyslí, že tato chvíle dozrála.
V praxi to vypadá, že pro Ukrajinou, kterà na bitevním poli postupuje a je odhodlána dobývat zpět Rusy okupovanou zemi, v tuto chvíli žádná cesta k rozhovorům neexistuje. Zdá se rovněž pravděpodobné, že přetrvá rutina „hodný polda, zlý polda“, opisuje rozložení postojů americký list, v němž se uplatní jak ten Macronův, stejně jako Bidenův.
V praxi to vypadá, že pro Ukrajinou, kterà na bitevním poli postupuje a je odhodlána dobývat zpět Rusy okupovanou zemi, v tuto chvíli žádná cesta k rozhovorům neexistuje. Zdá se rovněž pravděpodobné, že přetrvá rutina „hodný polda, zlý polda“, opisuje rozložení postojů americký list, v němž se uplatní jak ten Macronův, stejně jako Bidenův.
Zkrátka prezidentu Putinovi bude odepřeno vítězství, podpořené společným odhodláním vyhnout se eskalaci.
Nekalé formy euroatlantické soutěže
V týdnu, který předcházel návštěvě prezidenta Macrona, francouzští ministři a úředníci vyjádřili rostoucí rozhořčení nad tím, co považují za nekalou hospodářskou soutěž ze strany Spojených států.
Je to jen 14 měsíců, co Francie nakrátko vztekle odvolala svého velvyslance ve Washingtonu kvůli tajné dohodě, kterou president Biden uzavřel na pomoc Austrálii s rozmístěním ponorek s jaderným pohonem. Dohoda, která zahrnovala také Británii, potopila dřívější francouzský kontrakt na poskytování konvenčních ponorek Austrálii.
Intenzivní diplomacie nakonec spor ukončila, když Biden označil akce USA za „nemotorné“. Od té doby se ale objevily další rozpory, tentokráte ekonomického rázu. Evropa nedosahuje žádné energetické soběstačnosti, na rozdíl od Ameriky: nese tím pádem větší tíhu prudce rostoucích cen, které válka způsobila, při hledàní nových zdrojů ropy a plynu.
Francie se zaměřila na aspekty zákona o snižování inflace, jak ho prosadila Bidenova administrativa, a to včetně masivních dotací pro americký zelený průmysl. Francie se domnívá, že by tyto dotace mohly vést evropské společnosti k přesídlení do Spojených států.
„Chceme loajální a strategickou formu soutěže,“ řekl poradce prezidenta Macrona. Módním slovem francouzských představitelů je „synchronizace“ ekonomické reakce na válku, podtrhuje americký list.
„Čína upřednostňuje svou vlastní produkci, Amerika privileguje svou vlastní produkci,“ řekl Bruno Le Maire, francouzský ministr hospodářství, ve svém nedělním vyjádření v televizi France 3. „Možná nadešel čas, aby Evropa upřednostnila svou vlastní produkci." Macronova vláda je odhodlána prosadit kampaň s názvem: „Kupte si Evropu“.
Bidenova administrativa tvrdí, že její legislativa rozšíří prostor pro investice do čisté energie, aniž by tímto způsobem poškodila Evropu. Očekává také, že i přes pobídky pro domácí výrobu, bude americká ekonomika nadále spoléhat na dovoz technologií obnovitelné energie.
Byla již dokonce vytvořena pracovní skupina, vedená vysokými úředníky z Bílého domu a Evropské komise, která se má zapojit do řešení obav z amerických dotací – o čemž se francouzští úředníci minulý týden nezmiňovali.
Prezident Biden, který se brzy utká s republikánskou sněmovnou, se zdá před zahájením rozhovorů s Macronem v situaci, kdy by bylo jen velmi nepravděpodobné, že by ustoupil z jednoho ze svých významných úspěchů, míní list.
Macronův svěží lesk je pryč, ale ..
Nekalé formy euroatlantické soutěže
V týdnu, který předcházel návštěvě prezidenta Macrona, francouzští ministři a úředníci vyjádřili rostoucí rozhořčení nad tím, co považují za nekalou hospodářskou soutěž ze strany Spojených států.
Je to jen 14 měsíců, co Francie nakrátko vztekle odvolala svého velvyslance ve Washingtonu kvůli tajné dohodě, kterou president Biden uzavřel na pomoc Austrálii s rozmístěním ponorek s jaderným pohonem. Dohoda, která zahrnovala také Británii, potopila dřívější francouzský kontrakt na poskytování konvenčních ponorek Austrálii.
Intenzivní diplomacie nakonec spor ukončila, když Biden označil akce USA za „nemotorné“. Od té doby se ale objevily další rozpory, tentokráte ekonomického rázu. Evropa nedosahuje žádné energetické soběstačnosti, na rozdíl od Ameriky: nese tím pádem větší tíhu prudce rostoucích cen, které válka způsobila, při hledàní nových zdrojů ropy a plynu.
Francie se zaměřila na aspekty zákona o snižování inflace, jak ho prosadila Bidenova administrativa, a to včetně masivních dotací pro americký zelený průmysl. Francie se domnívá, že by tyto dotace mohly vést evropské společnosti k přesídlení do Spojených států.
„Chceme loajální a strategickou formu soutěže,“ řekl poradce prezidenta Macrona. Módním slovem francouzských představitelů je „synchronizace“ ekonomické reakce na válku, podtrhuje americký list.
„Čína upřednostňuje svou vlastní produkci, Amerika privileguje svou vlastní produkci,“ řekl Bruno Le Maire, francouzský ministr hospodářství, ve svém nedělním vyjádření v televizi France 3. „Možná nadešel čas, aby Evropa upřednostnila svou vlastní produkci." Macronova vláda je odhodlána prosadit kampaň s názvem: „Kupte si Evropu“.
Bidenova administrativa tvrdí, že její legislativa rozšíří prostor pro investice do čisté energie, aniž by tímto způsobem poškodila Evropu. Očekává také, že i přes pobídky pro domácí výrobu, bude americká ekonomika nadále spoléhat na dovoz technologií obnovitelné energie.
Byla již dokonce vytvořena pracovní skupina, vedená vysokými úředníky z Bílého domu a Evropské komise, která se má zapojit do řešení obav z amerických dotací – o čemž se francouzští úředníci minulý týden nezmiňovali.
Prezident Biden, který se brzy utká s republikánskou sněmovnou, se zdá před zahájením rozhovorů s Macronem v situaci, kdy by bylo jen velmi nepravděpodobné, že by ustoupil z jednoho ze svých významných úspěchů, míní list.
Macronův svěží lesk je pryč, ale ..
Druhá Americká státní návštěva prezidenta Macrona (44) nadchází po té z roku 2018, na kterou ho pozval bývalý prezident Donald Trump. Tehdy to byla svěží tvář, mladý muž, který stále marně doufal, že okouzlí Trumpa a přiměje ho k setrvání na jaderné dohodě s Íránem a souhlasu s pařížskou klimatickou dohodou.
Dnes je lesk pryč a Macron se snaží dát směr svému druhému funkčnímu období. Prezident má stále tendenci občas ,,předbíhat sám sebe'' v úsudku před národy, jež sdílejí hranici s Ruskem, včetně Polska a pobaltských států, které poznaly sovětskou totalitní vládu, s jež nesdílejí jeho přesvědčení, že Rusko prezidenta Putina může být jednoho dne nějak integrováno do nové evropské bezpečnostní struktury.
„S jistějším uchopením vysoce diferencované Evropy by Macron získal mnohem větší přitažlivost,“ řekla americkému deníku Constanze Stelzenmüllerová, ředitelka Centra pro Spojené státy a Evropu v Brookings Institution. „Příliš často se obrací k filozofii způsobem, který je politicky hluchý."
Ale jako vůdce, který dvakrát vyhrál volby a udržel extrémní pravici od nástupu k moci, zůstává Macron nejsmělejším inovátorem v Evropě, zásadním pro hlavní globální Bidenův cíl: aby demokracie zvítězily nad autokraciemi, a v neposlední řadě nad Ruskem a Čínou.
Dnes je lesk pryč a Macron se snaží dát směr svému druhému funkčnímu období. Prezident má stále tendenci občas ,,předbíhat sám sebe'' v úsudku před národy, jež sdílejí hranici s Ruskem, včetně Polska a pobaltských států, které poznaly sovětskou totalitní vládu, s jež nesdílejí jeho přesvědčení, že Rusko prezidenta Putina může být jednoho dne nějak integrováno do nové evropské bezpečnostní struktury.
„S jistějším uchopením vysoce diferencované Evropy by Macron získal mnohem větší přitažlivost,“ řekla americkému deníku Constanze Stelzenmüllerová, ředitelka Centra pro Spojené státy a Evropu v Brookings Institution. „Příliš často se obrací k filozofii způsobem, který je politicky hluchý."
Ale jako vůdce, který dvakrát vyhrál volby a udržel extrémní pravici od nástupu k moci, zůstává Macron nejsmělejším inovátorem v Evropě, zásadním pro hlavní globální Bidenův cíl: aby demokracie zvítězily nad autokraciemi, a v neposlední řadě nad Ruskem a Čínou.
Žádné komentáře:
Okomentovat