translate - traduire

pátek 30. března 2018

Konec režimu, nebo konec Macrona?

> politika > komentář > vyšel v Mladé frontě Dnes, dne 28. března 2018.

Může to být počátek konce. Nebo také nový začátek. Ústavní reforma, kterou dnes řeší vrcholní politici Francie, není žádná sranda. Ve svém důsledku totiž zásadním způsobem mění politický režim. Ano, demokratický režim, který před 60 lety založil prezident Charles de Gaulle, polo-prezidentský systém Páté republiky, který nyní doslova lapá po dechu. 


Chytí Pátá republika nový dech, nebo bude stát Emmanuel Macron u základů nového režimu?

Může to být ale také jeho konec. Víme, že slibem nezarmoutíš. Ví to i Macron, sedmý prezident Páté republiky a dosud nejmladší vládce v dějinách země. Své krédo založil na heslu: Co jsem řekl, to také udělám. A sliby, nutno říci, plní. Rytmus jeho reforem jede jako dobře naolejovaný rychlovlak, zdá se, že nic jej nezastaví: ani opozice, ani odboráři (dokonce ani ti ze železnic SNCF), ani terorismus.


Návrh na ústavní reformy – jež běží mezi dubovými stoly a klotovými rukávy - není vskutku jen tak nějaká podružná věc - pro pár úředníků. Dopadne-li jak navrhoval při své volební kampani Macron, může být po Páté republice veta.

Dnes stojí na jedné straně hyper-prezidentský Macron, na druhé republika. Kdo zvítězí? To nikdo dnes netuší. Může to ale přijít rychle: stačí říct ještě někdo amen?

Král, rádce a jeho lid

Když loni v únoru ukul Macron alianci s Françoisem Bayrouem, vypadalo to jako ne-událost. Macron poskočil ve výzkumech o 4 %. Ano, o pouhé čtyři. Ty ale rozhodly, že v květnu zvedal ruce na pozadí Louvru – jako nový král. Ten druhý, rádce Bayrou, předseda Demokratického hnutí, měl důvod k úsměvu. Ve francouzštině se těmto lidem říká: „faiseur de roi“ (ustavovatel krále). A rádce Bayrou si dal několik podmínek...

Tyto jsou u základů ústavní reformě institucí, pilířů Páté republiky. Bayrouova hvězda zářila na ministerstvu spravedlnosti sice pouhý měsíc, jeho emanaci v Élysejském paláci lze stále cítit. O co jde? O reformu: 1. Národního shromáždění a Senátu (redukce počtu jeho členů – o jednu třetinu), 2. Soudního dvoru Republiky (jeho zrušení) a 3. volebního systému (zavedení částečně poměrného, 10-30 procent).

K tomu, aby návrhy prošly, potřebuje prezident Macron třípětinovou většinu. Předseda Senátu Gérard Larcher, vládnoucí středo-pravicové většině, oznámil, že si rybník nechce nechat vypustit celý. I on ví, že nemá mezi rybáři pod kontrolou všechny – hlavně ne centristy.

Až bude v polovině léta svolán Kongres k hlasování, dojde k historické chvíli. Nikdo nedokáže odhadnout, co se stane. Může to být konec? Nebo začátek? Macron se dal slyšet, že pokud reformy neprojdou, uchýlí se (čl. 11 ústavy) k referendu.

To připomíná jedno velké gesto z 27. dubna roku 1969, v němž prezident Charles de Gaulle, jemuž neprošla ústavní reforma, podal demisi.

Lidé totiž nehlasovali o reformě regionů a Senátu, ale o něm.

Autor je publicista, analytik Institute of European Democrats.

Žádné komentáře:

Okomentovat