Emmanuel Macron: diplomatické blesky, vitální energie a evropské křivolaké cesty

> politika > Francie > Německo > EU > francouzská diplomacie

Zdá se být téměř všude. Ačkoliv pravidelná letní schůzka s velvyslanci kvůli sanitární krizi letos odpadla, francouzský prezident Emmanuel Macron je doslova na všech mezinárodních frontách. Evropa, Libanon, Sýrie, řecko-turecký konflikt… Jeho hlas je slyšet všude tam, kde si sám myslí, že by měl být slyšet hlas Francie, píše konzervativní list Le Figaro.

Domácí politické zprávy skončily. Mezinárodní otřesy se ale kvůli covidové krizi nezastavily. Uprostřed léta se prezident Emmanuel Macron vynořil neočekávaně v Libanonu, kterým otřásl tragický výbuch v přístavu, aby potvrdil vazby, které obě země spojují. Obě „bleskové návštěvy“ patrně neumožní Francii vrátit se na Blízký východ, kde se její vliv – jako je tomu v Sýrii nebo v Iráku – proměnil, ale ze strany „libanonského lidu“ byly významně oceněny, a podle listu byly zvládnuty se ctí „bývalé mandátní země“.

Není to ale jenom Libanon. Nedávný vojenský převrat v Mali, kde se Francie pokoušela budovat svou antiteroristickou strategii v zóně Sahelu, podobně jako útok na konvoj humanitárních pracovníků v Nigeru, který stál deset životů, připomíná, že pozice v obou zemích zůstává velmi křehká.

A potom je tu Evropa. Podle francouzského deníku je Macronův návrat na mezinárodní scénu silný zejména na úrovni evropské politiky. Macronovu prioritou byla od počátku snaha „znovuobnovit evropský projekt“, jež zůstává podle jednoho z poradců v „jeho DNA“, o čemž svědčí dvě významné návštěvy v pevnosti Brégançon, letním sídle prezidenta, kam rok po návštěvě Vladimira Putina dorazila Angela Merkelová. Ruský prezident loni a německá kancléřka letos dodaly tomuto „mezinárodnímu návratu“ symbolickou hodnotu, míní Le Figaro.

Zvláště francouzsko-německé vztahy dosahují v poslední době, po vzniku záchranného evropského fondu, dosáhly vrcholu, a zejména v Paříži je tato iniciativa viděna jako „nezbytný základ všech dalších evropských iniciativ“. Je dokladem toho, že Evropa je schopna „skoku v případě velkého nebezpečí“. Evropská byrokratická mašinérie, mnohými považována za velmi ztěžklou, tím získala „vitální energii“, a prostředek, jak „nezapadnout a neodejít z dějin“. Slovy vysokého diplomata je tato nová metoda, založená na francouzsko-německé konvergenci, jež počítá s účastí dalších evropských partnerů a evropských institucí, mnohem „méně osobní“ Macronovu metodou, beroucí ohled na „názory dalších Evropanů“.

Francouzský prezident byl za svůj styl, měnící se mnohdy v „osamocený postoj“, často kritizován, například počátkem září v liberálně-centristickém týdeníku LʼExpress. Podle listu Le Figaro ale od léta naopak Macron usiluje o to, aby „zlomil osamocenost“ a „udržel evropský oheň“, vědom si toho, že od počátku roku 2022 převezme půlroční předsednictví Evropské rady. Evropská unie (EU) by měla získat „své místo na slunci“ mezi „stále více agresivnější Čínou“ a Spojenými státy, jež se ocitají „stále více na ústupu“. Pandemie, jež umožnila „uchovat elán“ a „zahýbat liniemi“, byla podle diplomatické novinářky Isabelle Lasserrové tím, co posunulo „evropské ambice“ .

Východní Středomoří se během léta ocitlo uprostřed mezinárodního střetu mezi Řeckem a Tureckem. Macron posílil velmi rychle francouzskou vojenskou přítomnost, čímž dal jasně najevo podporu Řecku. Dokázal ale především o společném postupu vůči Turecku vzápětí přesvědčit Německo a posléze „jižní země“, s nimiž se sešel na Korzice na summitu Med 7, následovaly další evropské země. „Relativně menšinový francouzský postoj počátkem léta získal vzápětí vůči Turecku u EU stejně jako u NATO. Turecké téma bude ostatně na pořadu dne příští Evropské rady ve dnech 24. a 25. září v Bruselu,“ píše konzervativní deník.

Zatímco vůči Turecko vystupuje Macron ofenzivně, poněkud jinak je tomu u Ruska. A to i po otrávení opozičního politika Alexeje Navalného a kremelských manévrech vůči Bělorusku. „Na jak dlouho?“ ptá se Le Figaro. Macron musí totiž počítat s tím, že právě Německo, jež Navalného přijalo, vůči Rusku přitvrdilo. List se domnívá, že „lži, které kolem aféry Kreml používá“, mohou být tou „kapkou vody, jíž přeteče váza“. Obrat o němž Macron loni v létě ve vztahu k Rusku mluvil, se ukázal jako iluzivní. Nyní je patrně čas na obrat, jenž ohlásí „konec iluzí“. 

„Pokud kancléřka, jak se nechala slyšet, se rozhodne o zastavení plynovodu Nord Stream 2, jež váže Rusko s Německem, bude se pokoušet do toho zapojit i evropské země, a to včetně Francie,“ soudí list. A uzavírá: „Takto kráčí Evropa, jež někdy nabírá křivolakých cest."