translate - traduire

pondělí 30. srpna 2021

Pruský princ má problém: Jak závažně jeho předci kolaborovali s Hitlerem?

> dějiny > politika > Německo > restituce > pruská monarchie

Zní to jako známá pohádka. Ačkoliv od války uplynulo více než sedm desítek let, pruský princ Georg Friedrich stále věří, že by mohl získat zpět majetek, který mu byl vyvlastněn. Jádrem sporu je, zda bývalý korunní princ Wilhelm přispěl k nástupu národního socialismu. Historici o tom vedou spor.

„Je zvláštní dívat se na usměvavého obchodníka v oblecích na míru a myslet na něj jako na císaře,“ píše britský konzervativní týdeník The Spectator. „Ale pětačtyřicetiletý otec čtyř dětí by byl přesně takový, kdyby německá monarchie nepadla. Pruský princ Georg Friedrich, princ je totiž v současnosti hlavou slavného rodu Hohenzollernů.

Kořeny dynastie Hohenzollernů sahají až do 11. století. Byli první a poslední, zároveň jedinou královskou rodinou, která vládla jednotnému německému národnímu státem. Byli donuceni vzdát se moci ve chvíli, kdy poslední německý císař Wilhelm II., zodpovědný za kalamitu prvního světa, se vzdal v roce 1918 císařského titulu i pruské koruny - a uprchl do Holandska. Ukončil tím pětisetleté panování Hohenzollernů v Braniborsku, dvousetleté v Prusku a osmapadesátileté v Německu.

Němcům se od té doby jen obtížně hledalo pro Hohenzollerny v novém národním příběhu místo. Ačkoli Georg Friedrich vždy tvrdil, že nemá ambice získat zpět nějakou politickou roli, má i nadále zájem obnovit majetek své rodiny, z nichž velká část byla zabavena po druhé světové válce. Podle prince se to týká zhruba 10 000 uměleckých děl a práv na užívání paláců. Celkově sporný majetek dosahuje stovek milionů eur.

Od znovusjednocení Německa v roce 1990 byl německý stát obecně nakloněn všem těm, jejichž majetek byl po druhé světové válce znárodněn nebo zabaven. I když se to stalo i v západním Německu, v jeho východní části se přerozdělování půdy stalo novou oficiální politikou. Návrat majetku bývalé „elity“ bylo považováno za férovou hru, ačkoliv byli jednomyslně považováni za nacistické sympatizanty.

Majetek nad 100 hektarů byl zkonfiskován a přerozdělen, což postihlo
obzvláště špatně Hohenzollerny, neboť jejich mocenská základna ležela právě na severovýchodě Německa. Po pádu berlínské zdi zahájil Louis Ferdinand, dědeček Georga Friedricha, řízení o navrácení vrácení majetku Hohenzollernů zpět. Dostal se ale rychle se do problémů.

Nejprve šlo doslova o
„veřejné pohoršení“. Mnoho německých komentátorů považovalo princovo úsilí za naprostou ryzí chamtivost, zejména proto, že mnoho z předmětů z jejich majetku bylo vystaveno na veřejnosti a většina jejich bývalých paláců sloužila dlouhodobě jako muzea.

Podporoval korunní princ nacisty?

Samostatným problémem je ovšem právní překážka, která má zabránit rodinám,
který byl zabaven, požadovat náhradu za majetek, protože jejich předci se „podstatně podíleli na podpoře nacistického systému“. Klíčovou postavou v tomto sporu je pradědeček Georga Friedricha, syn císaře, totiž korunní princ Wilhelm. 

Dotyčný na počátku třicátých let veřejně deklaroval podporu nacistům a Adolfu Hitlerovi. Otázkou však zůstává, zda to je možné považovat za „podstatnou“ podporu - a zda to mělo přímý vliv na Hitlerovo převzetí. 

Korunní princ Wilhelm nebyl jednoduchou postavou. Uměl být okouzlující a zábavný, miloval večírky a byl úspěšným sportovním skokanem. Jeho zvláštní vášní byl fotbal, a to ještě dlouho předtím, než se stal obecně populárním diváckým sportem. V roce 1908 sponzoroval vlastní soutěž o pohár, první svého druhu, jenž dosud pokračuje pod názvem Länderpokal.

Svou roli následníka trůnu ale vzal vážně. Wilhelm byl věrným synem svého otce, císaře Wilhelma II. Velel vojskům v bitvě u Verdunu, oba v plném očekávání, že jednou bude sám císařem. Ale byl také nejtemnější postavou v rodině Hohenzollernů, jak poznamenává autorka Katja Hoyerová. Byl nacistickým sympatizantem, který slíbil podporu Adolfu Hitlerovi před i po tom, co se v roce 1933 stal německým kancléřem Německa.


Přesná Wilhelmova role v Hitlerově nástupu k moci tu hraje větší roli, než rodinná historie jeho pravnuka Georga Friedricha. Má to dosud vliv na přítomnost a budoucnost samotné dynastie, morálně i finančně. Princ nedávno pověřil renomovaného historika Lothara Machtana, profesora moderních dějin na univerzitě v Brémách, aby se na věc podíval - a k tomu přidal obnos s pěti nulami a plný přístup k rodinným archivům.

Zjištění profesora Machtana byla nyní publikována v komplexní biografii Der Kronprinz und die Nazis – Hohenzollerns blinder Fleck (Korunní princ a nacisté: Hohenzollernova slepá skvrna) v berlínském nakladatelství Duncker & Humblot.

V rozhovoru z minulého týdne pro Die Welt, oba muži, historik i princ, dali najevo, že jsou s výsledky výzkumu spokojeni. Machtan dospěl k závěru, že nelze popřít, že existuje „fáze, během níž lze hovořit o spolupráci s nastupujícími nacisty“. Je si ale zároveň jistý, že „Hohenzollernové nebyli zapojeni do přechodu moci v zimě 1932-1933, přímo, ani nepřímo“.

Historik charakterizuje Wilhelma jako pomýleného a „nevyrovnaného“ muže, který byl v očích nacistů postradatelný. „Hrozné proklamace loajality“, kterou  nabídl
Hitlerovi, nebyly od budoucího diktátora ani požadovány, ani nebyly nijak zvlášť užitečné, tvrdí Machtan.

Jak rozhodnou v této věci německé soudy se zatím neví.
Princ Georg Friedrich se zatím snaží získat čas, který jak doufá, hraje v jeho prospěch. Podle týdeníku Der Spiegel požaduje v soudním sporu v soudním sporu se státem Braniborsko o nacistickou minulost svých předků více času. Jeho právník 4. srpna napsal postupimskému správnímu soudu, že je zapotřebí „dalšího historického výzkumu“, který byl „velmi časově náročný“.

Pruský princ je zároveň stále zapojen do přímých jednání s kulturními organizacemi v naději, že by mohl dosáhnout kompromisních řešení mimo soudní síň. Ale rány v německé kolektivní paměti se zdají být, jak píše Hoyerová, stále hluboké, o čemž svědčí vášnivý tón veřejné debaty.

Dynastie, která straší střední Evropu


Hohenzollernové byli jedním německým komentátorem nazýváni „rodinným klanem, který straší střední Evropu více než 1 000 let válkami, nepotismem a katastrofami“; jiní označili tato tvrzení za urážku republiky a dokonce za erozi samotné demokracie. „Georg Friedrich se zjevně snaží racionalizovat diskusi využitím služeb uznávaného odborníka v této oblasti, ale svádí těžkou bitvu. Je nepravděpodobné, že tiskové výstupy, bez ohledu na to, jak uhlazené a profesionálně vedené, zmírní kolektivní historickou úzkost, která stále vládne v mnoha oblastech německého veřejného života,
“ míní autorka textu.

I profesionální výzkum uznávaného historika na tom pravděpodobně nic nezmění. Právní otázkou může být, zda korunní princ Wilhelm pomohl nacistům k moci, nebo ne. Ale morální otázkou pro mnoho Němců stále je, zda si Hohenzollernové zaslouží návrat svého bohatství.

Advokát podle týdeníku Der Spiegel požádal o prodloužení soudních jednání o jeden rok. Mluvčí Hohenzollernů požaduje dnes náhradu v hodnotě milionů za nemovitosti, které byly vyvlastněny Sověty po roce 1945 i v pozdější Německé demokratické republice (NDR). Braniborsko takovou platbu odmítá. Řízení byla roky neaktivní, protože Hohenzollernové a jejich lidé vyjednávali o mimosoudním urovnání kromě Braniborskem, také s Berlínem a federální vládou.

Žádné komentáře:

Okomentovat