Uvidět Ellinikó... a zemřít. Sentimentální cesta za hranici všedního dne, tentokrát z Prahy do Athén ( - a zpět).

> civilizace > Řecko > reportáž vyšla na portálu Parlamentních listů, dne 9. června 2016

Dívala se chvíli, co se to tam dole děje. Vypadala jako na zaoceánském parníku. Potom seběhla dolů.

Uprchlíci vypadají chvíli výhružně, snad i nebezpećně. Dokud s nimi nezačnete mluvit. To, co jsem viděl v řeckém táboře Elinikó, to byla velká lidská bída. Viděl jsem ji poprvé v životě. Otřáslo to se mnou. Připadal jsem si v jednu chvíli jako kosmonaut na Marsu. Ale je to v Evropě. A oni, ti uprchlíci, od ní očekávají cosi, na co jsme my již dávno zapomněli.