Sirotci pravdy, dezertéři lásky – VI. část

> fejeton > publikováno na Britských listech dne 4. června 2015

"Proč hledět na Lunu, když zahlédli jsme Slunce?" Foto z historického snímku Anonymous (2011).

Ušetřím Odettu (pro příště) dalších analýz. Už i tak si připadám jako uzurpátor, frustrovaný jedinec, bez velké invence, jemuž dotyčná stále píše, a slovům přikládá větší váhu, než jsem se nadál, neboť podle všeho jsem ji, jak napsala: „literárně znásilnil/zprznil“.

Má z velké části pravdu, ano, dalo by se to vyložit i takto, ale soudím, že se plete v podstatném: přeceňuje totiž svůj význam. V mých očích je jako Slunce: mnohem krásnější, inteligentnější, pronikavějšího úsudku, než jak jsem ji v minulých dvou dílech Sirotků pravdy, dezertérů lásky, část IV: ZDE a část V.: ZDE vypodobnil.

A ctihodní čtenáři, kteří tomu cyklu věnují pozornost, si toho jistě všimli (mezi řádky).

Sirotci pravdy, dezertéři lásky – V. část

> fejeton > publikováno na portálu Britské listy dne 18. května 2015

Charlie Chaplin a Claire Bloomová ve filmu Limelight (Světla ramp, 1952).

Odetta dostala záchvat. Čekal jsem ten okamžik sice o pár dní dříve, o to více se to ale podobalo vulkanické erupci. Erupce přišla v hodině mezi psem a vlkem - tedy mezi druhou a třetí hodinou ranní, ze středy na čtvrtek. „Proč zveřejňuješ něco, co by mělo zajímat jenom mne?“ napsala, ačkoliv některé své esemesek snad poslala (možná omylem?) - i mně. I s oslovením.

Usoudila, že jsem se zachoval skandálně, když jsem zveřejnil její „soukromé zprávy“, a nedal jí navíc ani příležitost se k tomu nějak vyjádřit. „Ten článek je inteligentní a vtipnej, ale vůči mně je trochu nefér a s pravdou nemá společnýho vůbec nic...“ napsala mi.