Sirotci pravdy, dezertéři lásky – V. část

> fejeton > publikováno na portálu Britské listy dne 18. května 2015

Charlie Chaplin a Claire Bloomová ve filmu Limelight (Světla ramp, 1952).

Odetta dostala záchvat. Čekal jsem ten okamžik sice o pár dní dříve, o to více se to ale podobalo vulkanické erupci. Erupce přišla v hodině mezi psem a vlkem - tedy mezi druhou a třetí hodinou ranní, ze středy na čtvrtek. „Proč zveřejňuješ něco, co by mělo zajímat jenom mne?“ napsala, ačkoliv některé své esemesek snad poslala (možná omylem?) - i mně. I s oslovením.

Usoudila, že jsem se zachoval skandálně, když jsem zveřejnil její „soukromé zprávy“, a nedal jí navíc ani příležitost se k tomu nějak vyjádřit. „Ten článek je inteligentní a vtipnej, ale vůči mně je trochu nefér a s pravdou nemá společnýho vůbec nic...“ napsala mi.

Sirotci pravdy, dezertéři lásky - IV. část

publikováno na Britských listech dne 5. května 2015

Ornella Muti ve filmu Un amour de Swann (Swannova láska, 1984).

Potkal jsem svoji Odettu. Patrně se tak muselo stát. Člověk si asi opravdu nemá zahrávat s časem, byť nesdílím názor, že se s tím nedá vůbec nic dělat. Nesnáším ale hlavně tu ulepenou fatalitu, hraničící s pocitem, že jsme zcela v zajetí jakési předurčenosti, jež si s námi prostě jen pohrává, jak je jí libo. Není mi to prostě libo. Odetta ovšem – jakkoliv se dá její chování popsat méně slovy – je ryze současná. A miluje zvláštní slovní spojení.

Odpovídá tomu i její styl esemesek, jež s oblibou zahajuje oslovením: Hele! Pokud možno bez versálek. Například ta nejlepší (ponechávám autentické znění bez nedopsaných čárek a velkých písmen): „hele, já začínam mít blbej pocit, že když se s tebou nechci vyspat, je nefér, abych se s tebou dál bavila, protože tak asi akorát plýtvam tvym časem...“