 |
| Laurent Fabius nastolil způsob diskuse, který vytvořil rámec dohody. |
Dohoda s Íránem o nukleárním programu, jež přišla pro Francii v historický den 14. července, bylo především jeho vítězstvím. „Stáli jsme před volbou, jež v případě neúspěchu by znamenala válku,“ řekl Fabius v rozhovoru pro stanici Europe 1. „Nikdo neprohrál, každý musel vyhrát,“ dodal neotřele.
Zuby dnes skřípe Izrael, jenž ústy Benjamina Netanjahua mluví o „historickém omylu“, byl to ale právě Fabius, který v uplynulých třech letech, kdy stojí na čele francouzské delegace, byl „největším přítelem Izraele“. Byl to právě on, který v předchozích jednáních nasadil vůči Íránu nekompromisní tón. Kdo si ještě vzpomíná, že na podzim 2013 to byl Fabius, který odmítl první rámec předběžné dohody, jež byla dva měsíce předmětem jednání? Vystupoval zejména vůči projektu dohody o reaktoru v Araku, schopným produkovat těžké plutonium.
Íránci mluvili o „sabotáži“. Američané, kteří hledají zoufale (za každou cenu) spojence proti islámského státu, jež zachvacuje celý region Blízkého východu, dávali najevo svou nespokojenost. I když nakonec došlo 24. listopadu toho roku v Ženevě k předběžné úmluvě, vysloužil si Fabius, člověk jinak vybraných mravů pověst „jestřába“, když upozorňoval na nedostatky v paragrafech o „ukončení sankcí“ a „zmrazených účtech“.
Počátkem června tohoto roku poskytl vyjádření listu The Wall Street Journal, v němž připomněl, že by inspektoři měli mít přístup i do vojenských zařízení. „I ta nejlepší smlouva, nemáte-li možnost ji ověřit, není užitečná,“ řekl. Tento přístup se stal základem dohody v Lausanne ze 2. dubna.
Kolem jednacího stolu, jejíž jednání řídila Federica Mogheriniová, šéfová evropské diplomacie, běžely emoce. Íránci i Rusové vysvětlovali, že ani jednomu, ani druhému nelze vyhrožovat. To ve chvíli, kdy Mogheriniová řekla uprostřed noci: „Tak, když to nikam nevede, jdeme domů, ne?“ V neděli měla francouzská delegace již sbalena zavazadla. V pondělí rušil Fabius rozhovor pro CNN. Jednání začínala znovu a znovu. Ve Vídni vystupoval Fabius s cílem být „obezřetný a koherentní“, i když v paměti zůstal jeho „tvrdý přístup“. Byl to Fabius, kdo dosáhl snížení počtu odstředivek na 5.060 (z 19.000) a přišel s termínem „snap back“, znovuzavedením sankcí, v případě jejich porušení.
Nikdo nechce odejít z jednání jako poražený. Číňané přišli s řešením reaktoru v Araku, Rusové slavili chvilku satisfakce, když byl přijat jejich nápad, jak řešit Fordow, podzemní strukturu na obohacování urania. Íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf si může na svůj účet připsat odblokování fenomenálních 150 miliard dolarů.
Politickou vahou největší disponují Američané. John Kerry, americký vyjednavač, plynule hovořící francouzsky, měl ve Fabiusovi pomocníka i rádce. Ve Vídni pobyl nejdéle, jeho poradci pracovali šestnáct hodin každý den během šesti týdnů. Pokud americký Kongres do dvou měsíců odmítne nynější plán s Íránem ratifikovat, ani tehdy z toho Fabius nevyjde naprázdno. „Fabius dokáže být jestřáb, ale i holubice, to podle toho, odkud fouká vítr,“ říká jeden z diplomatů.
Fabius již oznámil, že se chystá na návštěvu Teheránu, kde jistě bude řeč i o obchodu. „Přijali jsme s prezidentem Hollandem strategické rozhodnutí, a důvodem nebyly úmysly obchodní.“ Jak připomíná agentura AFP, podle zprávy Mezinárodního měnového fondu (MMF) největší objem obchodu s Íránem nyní vede Čína a Jižní Korea, Francie je až z evropských zemí na sedmém místě, hned za Německem a Itálií.
Kolem jednacího stolu, jejíž jednání řídila Federica Mogheriniová, šéfová evropské diplomacie, běžely emoce. Íránci i Rusové vysvětlovali, že ani jednomu, ani druhému nelze vyhrožovat. To ve chvíli, kdy Mogheriniová řekla uprostřed noci: „Tak, když to nikam nevede, jdeme domů, ne?“ V neděli měla francouzská delegace již sbalena zavazadla. V pondělí rušil Fabius rozhovor pro CNN. Jednání začínala znovu a znovu. Ve Vídni vystupoval Fabius s cílem být „obezřetný a koherentní“, i když v paměti zůstal jeho „tvrdý přístup“. Byl to Fabius, kdo dosáhl snížení počtu odstředivek na 5.060 (z 19.000) a přišel s termínem „snap back“, znovuzavedením sankcí, v případě jejich porušení.
Nikdo nechce odejít z jednání jako poražený. Číňané přišli s řešením reaktoru v Araku, Rusové slavili chvilku satisfakce, když byl přijat jejich nápad, jak řešit Fordow, podzemní strukturu na obohacování urania. Íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf si může na svůj účet připsat odblokování fenomenálních 150 miliard dolarů.
Politickou vahou největší disponují Američané. John Kerry, americký vyjednavač, plynule hovořící francouzsky, měl ve Fabiusovi pomocníka i rádce. Ve Vídni pobyl nejdéle, jeho poradci pracovali šestnáct hodin každý den během šesti týdnů. Pokud americký Kongres do dvou měsíců odmítne nynější plán s Íránem ratifikovat, ani tehdy z toho Fabius nevyjde naprázdno. „Fabius dokáže být jestřáb, ale i holubice, to podle toho, odkud fouká vítr,“ říká jeden z diplomatů.
Fabius již oznámil, že se chystá na návštěvu Teheránu, kde jistě bude řeč i o obchodu. „Přijali jsme s prezidentem Hollandem strategické rozhodnutí, a důvodem nebyly úmysly obchodní.“ Jak připomíná agentura AFP, podle zprávy Mezinárodního měnového fondu (MMF) největší objem obchodu s Íránem nyní vede Čína a Jižní Korea, Francie je až z evropských zemí na sedmém místě, hned za Německem a Itálií.
Žádné komentáře:
Okomentovat