Umění velkého sebeukájení Pipernovy prvotiny

> kultura > knihy > publikováno na portálu České televize, dne 13. července 2015

Pipernova prvotina vyvolala v Itálii skandál: přeložena byla ve Francii, Německu, Velké Británii i Americe.

Kniha vyvolala skandál v Itálii. Dostalo se jí mimořádného přijetí i ocenění ve Francii, Německu – a dorazila i do puritánských anglo-saských zemí včetně Spojených států.

Zatím zcela nepovšimnuta nyní čeká, jak bude nakonec přijata v Česku. 

Literární prvotina S těmi nejhoršími úmysly (Paseka, 2015) italského spisovatele Alessandra Piperna (*1972) není jen tuctovou knihou na léto. Je doslova překladatelskou událostí této sezóny!

Ten se české překladatelce Alice Flemerové podařilo převést zcela adekvátně a virtuózně. Do evropské literatury tím (i v českém kontextu) vstoupil v osobě Alessandra Pipera nový, velmi originální a poučený autor.

Piperno jako evropská kometa

Obálka českého vydání, Paseka.

Řekněme si to rovnou na začátku. Jedná se o mimořádné dílo. A to v evropském kontextu: z autora udělala během jednoho roku literární kometu. Nikoliv jenom proto, že se mu dočkalo v Itálii v roce vydání (2005) nebývalého přijetí (získalo dvě literární ocenění: Viareggio a Campiello) a vysokého čtenářského zájmu (nakladatel Mondadori uvádí, že se knihy prodalo na 200.000 výtisků), ale zejména pro výrazně nervní a jistým způsobem i neuchopitelný styl.

Ambiciózní prvotina, jež se otevřeně hlásí k odkazu literárních velikánů minulosti (zejména Marcela Prousta) a současnosti (především Philipa Rotha), může být chápána jako cílená provokace: vědomě pracuje s tématem, jejž v univerzitních kruzích předjal autor již před lety svým esejem o antisemitismu Marcela Prousta: Proust antiebreo (FrancoAngeli, 2005). Není ale pouze provokací, vypovídá mnohem více o naší schopnosti přijmout lidskou jinakost. A v neposlední řadě i sebe samého.

Spisovatel Piperno, profesí univerzitní docent francouzské literatury, se touto prvotinou rozhodl radikálně vstoupit na literární scénu; po deseti letech má za sebou další dva ceněné tituly (tvořící volný diptych), jež se u nás, doufejme, brzy objeví rovněž: Persecuzione. Il fuoco amico dei ricordi (Perzekuce. Přátelský oheň vzpomínek, Mondadori, 2010) a Inseparabili. Il fuoco amico dei ricordi (Neoddělitelní. Přátelský oheň vzpomínek, Mondadori, 2012).

Příběh velkého masochisty
Hlavní postavou knihy a vypravěčem zároveň je Daniel Sonnino. Podobně jako sám autor přednáší francouzskou literaturu. A stejně jako on tpí jedním velkým problémem, jenž se dá shrnout do věty, jíž ho jednoho dne umravnil jeho otec: „Ty nejsi Žid!“ Politicky nekorektní románová freska řeší téma židovství způsobem, který by patrně neprošel nikde jinde, než právě v literatuře. Dva popínavé keře, totiž antisemitismu a sionismu, slouží autorovi k závratné, silně masturbační výpovědi, popisující osudy tří generací římských židů.

Sex, frustraci, masochismus – jsou zároveň třemi podobami „dekadentně rafinovaného narcisismu“ - zobrazil Piperno, sám (po otci) poloviční žid v postavách románu, jež mu slouží jako barvotiskový kolorit k anti-bildungsrománu, v němž trýznivé „dospívání a zraní“ hlavního hrdiny nevede vůbec k žádnému rozuzlení. „Je to příběh velkého masochisty,“ řekl o svém protagonistovi spisovatel Piperno v jednom rozhovoru. „Existuje navíc ještě jedna nová rafinovaná a dekadentní forma narcismu, jež využívá sebemrskačství,“ upřesnil.

V tomto duchu se také odehrává jedno literární (ale nejen ono) sebeukájení dvojjediného hrdiny, který na místo extáze svou touhu (v podobě lásky k mladičké Gaie) vposledku symbolicky zničí.

Knihu, složenou se dvou symetrických částí (společensko-historické, a intimněji-osobní) můžeme ale brát i jako koketní Danielovu výpověď o snaze po „vytěsnění paměti“; navzdory silně exponovanému a sarkastickému zobrazení rodinných příslušníků, procházející orgiemi společenské rozkoše – po válečné tragédii, ve snaze po zapomnění. Složitá kolektivní autodestrukce nezůstala ovšem jenom v kalných válečných vodách; sami sebe nedokáží přesvědčit, že zcela zahladili stopy „paměti holocaustu“, protože tím paradoxně zahlazují i vlastní existenci.

Sebeúctu jako neodmyslitelný formát naší identity, neudrží na uzdě ani Alessandro Piperno, natož jeho postavy. Tváře ztracené v proustovské paměti času se znovu vynořují, ba co více, proměňují se každým novým dnem, stejně jako pofidérní úspěchy, jež si v odvráceném zrcadle stále častěji nasazují masku smrti.

Hysterie tohoto Pipernova literárního sebe-ukájení je místy skutečně nesnesitelná, stejně jako marnost ustát svůj život „s těmi nejlepšími úmysly“. Ono to totiž vůbec nejde...

>>> Alessandro Piperno: S těmi nejhoršími úmysly (Con le peggiori intenzioni). Přeložila Alice Flemerová. Vydalo nakladatelství Paseka. Počet stran: 280.