AKK nehladí Macrona po srsti. Nezapomněla na imigraci, ani střední Evropu, píše francouzský večerník

> politika > Německo > Evropa > text vyšel na EuroZprávy.cz, dne 11. března 2019.

Debata je otevřena! Krátce, doslova v tom samém týdnu, reagovala Annegret Krampová-Karrebauerová (AKK), nová německá předsedkyně Křesťansko-demokratické unie (CDU) na dopis „občanům Evropy“, jak ho formuloval francouzský prezident Emmanuel Macron. To, co trvalo kdysi Angele Merkelové osm měsíců, stačilo u AKK jen několik dní, píše editorial liberálně-levicového večerníku Le Monde.


Solidně konzervativní AKK: chce pro EU „stálé křeslo“ v OSN a letadlové lodě

Jedná se o první odpověď, které se „francouzské iniciativě“ dostalo. „Jestliže Angele Merkelové trvalo osm měsíců, než reagovala na evropské návrhy, jež formuloval Emmanuel Macron ve svém projevu na Sorbonně v roce 2017, potřebovala Annegret Krampová-Karrenbauerová, jež po ní nastoupila na čelo CDU, jen několik dní, aby v neděli 10. března odpověděla na ,Dopis občanům Evropy’ francouzského prezidenta,“ píše Le Monde. „A není bezvýznamné, že (odpověď) pochází z Berlína,“ pochvaluje si.

V textu, který vyšel v nedělním vydání listu konzervativního listu Die Welt pod titulkem: „Utvořme Evropu jakou je třeba“, je k dispozici v šesti jazycích na stránkách CDU. Postoje AKK zaujímají pozice „solidně konzervativní“a odmítají zejména Macronův návrh na „sociální štít“ pro všechny země Evropské unie (EU).

Podle nové předsedkyně CDU je to „chybný přístup“ a připomíná jí „centralismus“ a „evropský etatismus“, ba co hůře, dokonce i „rozložení dluhů“, což je dávným německým „zlým snem“. Podobně jako Macron, připomíná večerník, vynechala ve svém textu jednu z vážných otázek, totiž skutečně „velkou otázku“, do které se nikomu nechce: reformu eurozóny. Místo toho nabídla svou podporu principu „bankovní unie“.

Rozdíly v přístupech a textech obou vrcholným unijních představitelů ale nezůstávají jen u tohoto tématu. AKK znovu „klade na stůl“ otázku jednoho stálého křesla v Radě bezpečnosti OSN, a to pro celou EU; zatím ho má z Evropy (vedle Ruska) pouze Francie a Velká Británie, bývalé vítězné mocnosti na konci 2. světové války. Le Monde připomíná, že tuto otázku, která tolik Francii „irituje“ poprvé nastolil Olaf Scholz, sociálně-demokratický ministr financí.

Paříž se domnívá, že toto křeslo „není k ničemu“, pokud není EU schopna formulovat „společnou vnější politiku“. „Předsedkyně CDU naopak přijímá myšlenku Evropské bezpečnostní rady, jež by zahrnovala i Velkou Británii,“ vyzdvihuje list, a dodává, což jistě „pobaví experty na obranu, jak je nerealistická“, aby byly vytvořeny evropské „letadlové lodě“. 

Velká rozprava ano, ale ne jen pro elity. Imigraci i obavy střední Evropy chápe lépe

Německý příspěvek má ještě další body, s nimiž konverguje s tou francouzskou. Zejména postulát, že situace, v níž se Evropa nachází je „urgentní“ a „vážná“. „Naše Evropa musí být silnější,“ podtrhuje AKK, všímá si francouzský večerník. Co je se týče inovací, klimatu, zdanění digitalizace – společné postoje jsou „zřetelně možné“. 

AKK není ani proti myšlence „velké rozpravy“, za předpokladu, že přesáhne rámec pouze „proevropských elit“. Zajímavým momentem v textu německé předsedkyně je i akcent ohledně tématu imigrace, kde je „přesnější než Monsieur Macron“ a „otevřenější k obavám zemí střední Evropy“.

„Skutečnost, že že to je předsedkyně CDU a ne kancléřka Merkelová, která zformulovala německou reakci na Macronovu výzvu k ,evropské renesanci’ je v Berlíně interpretováno jako dodatečné znamení vůle Angely Merkelové – informované dopředu panem Macronem o jeho návrzích – předat vládu nástupkyni,“ zdůrazňuje Le Monde. A ta rozhodně nehladí Macrona po srsti.

Zelení a sociální-demokraté se podle liberálně-levicového večerníku nespletli, když velice rychle obvinili předsedkyni CDU v evropských pozicích ze „slabosti“ a „nedostatku ambicí“. „Tak jako Francie, i Německo vstupuje do kampaně k evropským volbám 26. května, v napjaté atmosféře. Ale vůle pokročit v debatě o budoucnosti Evropy je nyní zřetelně vyslovena na obou stranách Rýna,“ uzavírá editorial liberálně-levicového večerníku Le Monde.