translate - traduire

pátek 29. září 2017

Macronově Evropě nechybí ambice, ale vztah k realitě

> politika > Francie > komentář vyšel na Českém rozhlasu Plus, dne 27. září 2017.

Když v úterý připomněl na půdě slovutné Sorbonny francouzský prezident Emmanuel Macron jejího zakladatele, kněze a teologa Roberta de Sorbon (1202-1274), znělo to velmi slavnostně. Podle Macrona byla Sorbonna nejprve „myšlenka“, až potom „prestižní budova“. Podobně to je u Macrona s Evropou, neboť žít bude Evropa „pouze myšlenkami, které si o ní děláme“.

Ano, prezident Macron má pravdu, ale Robert de Sorbon, který vymohl na královně Blance Kastilské na podzim roku 1250 dům a přilehlé stáje, aby zde založil budoucí univerzitu, tak učinil především proto, aby tu mohli získat vzdělání chudí studenti, mezi něž on v mládí sám nepatřil. To prezident Macron jaksi zapomněl upřesnit...

Prezidentu Macronovi nelze upřít, že by mu chyběla ambice, dokládají to jeho velká slova a velká gesta. Projev, který přednesl před pečlivě vybranými studenty – převážně těmi, co tvoří pýchu evropské elity, tzv. výměnného programu „generace Erasmus“ – ale nemohl zastínit hned několik nových neúspěchů, které mladý prezident v posledních dnech opět zaznamenal.

Především víkend nebyl pro něj právě milostivý: v doplňovacích senátních volbách jeho Republika na pochodu (LREM) skončila se ziskem pouhých 28 mandátů v horní komoře, a to je hodně špatný výsledek (až za republikány, socialisty a centristy); parlamentní volby v Německu, v nichž kancléřka Angela Merkelová zvítězila hodně pod očekávaným výsledkem, přivádí do Bundestagu poprvé pravicové populisty z Alternativy pro Německo (AfD), a to jako třetí politickou sílu, kteří koketují s extrémy.

Robert de Sorbon (vlevo) a kardinal Richelieu.
Ačkoliv podle posledního výzkumu agentury Ifop Macronova za měsíc září popularita nájemníka Élysejského paláce stoupla o pět procentních bodů (na 45% oproti letnímu propadu o 24 bodů), neúspěch v senátních volbách Macronovi definitivně odvál jeho ambici reformovat ústavu, k čemuž by potřeboval tři pětiny v obou komorách, to znamená 555 mandátů oproti nynějším 423. Předseda senátu, fillonista Gérard Larcher, se rozhodně nechystá opustit ten politický „starý svět“ jenom proto, že Macron tak rád mluví o „světě novém“.

Ten „nový svět“ – jak by si prezident Macron přál – zatím nevzniká ani v Evropě. Slova o „vícerychlostní Evropě“, vzniku „jednotné měnové a fiskální politiky“ a ministrovi financí pro země Evropy, které budou chtít – nebude snadné prosadit nyní ani u nejbližšího spojence v Německu. Posílení federálních tendencí totiž může znamenat znevýhodnění slabších členů. Bude to Německo připraveno zase zaplatit? Nevím, co by reformě, jež má oslabit na trhu práce zaměstnance ve prospěch „větší mobility“ a „flexibility“, na úkor jistoty bydlení (zejména právě pro studenty) a pracovní prekarizace, řekl sám teolog Robert de Sorbon.


Ambice prezidentu Macronovi jistě nechybí. Vypadá to ale stále více jako ambice pouze pro některé, kteří si to budou moci dovolit. To je přímo v rozporu se základní ambicí, tou zakladatelskou myšlenkou univerzity. Francouzská observatoř pro ekonomickou konjukturu (OFCE) již před časem poznamenala, že Macron je „prezidentem bohatých“, neboť právě oni budou z řady reforem nejvíce profitovat. Macronovi, o jehož reformách se nyní bojuje na ulici, nebude již dlouho stačit vládnout pouze ordonancemi.

Ve francouzské tradici bude možná muset přistoupit v některých věcech k metodě referenda. A víme z jiných zemí (naposledy v Itálii), že hlasování o změně ústavy referendem, se pravidelně obrací proti vládě a aroganci moci, jež má oslabený vztah k realitě

Žádné komentáře:

Okomentovat