Bilance. Z diplomacie prezidenta Macrona zůstaly jen krásné projevy. Slova, slova, slova...

> politika > Francie > diplomacie > vyšlo na EuroZprávy.cz, dne 29. prosince 2018.

Nebylo to pouze „mládí, jeho talent a entuziasmus“, co zaujalo partnery, ale i oponenty Emmanuella Macrona na počátku jeho mezinárodní politické kariéry. Francouzský prezident zosobňoval ve stále chaotičtějším světě cosi, co by se dalo shrnout do ,,humanistické vize globalizace“, píše ve svém editorialu liberálně-levicový večerník Le Monde. Po roce a půl od nástupu k moci, již provázela vůle reformovat, zůstalo ale povětšinou pouze u slov.

Prezident Zeman a záhadní „krvežízniví lidožrouti“

> politika > Česko > prezident > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 12. října 2018.

„Freude, Freude, vždycky na tě dojde,“ říká v jedné říkance písničkář Jan Vodňanský. A tak tu máme další freudovský výrok, který si neodpustil prezident Miloš Zeman vyřknout na závěr summitu států Visegrádské skupiny (V4) ve slovenských Vysokých Tatrách. „Nikdo z nás není krvežíznivý lidožrout,“ řekl. On to snad někdo tvrdí? Nebo tvrdil?

Rok I. prezidenta Emmanuela Macrona: Chudým bere a bohatým dává!

> politika > společnost > Francie > diskuse Českého rozhlasu Pro a proti, dne 14. května 2018.

Před rokem nastoupil do úřadu francouzského prezidenta Emmanuel Macron. Český rozhlas Plus při té příležitosti uspořádal diskusi mezi Pavlem Fischerem, bývalým velvyslancem ve Francii, a publicistou Josefem Brožem. „Naplňuje značná očekávání, která tehdy vzbudil, nebo je na místě podrobit jeho působení ve funkci hlavy státu kritice? A zasahuje jeho politika i Českou republiku?“ zeptala se moderátorka pořadu Veronika Sedláčková.

Itálie, laboratoř Evropy

> politika > společnost > Itálie > komentář vyšel v Mladé frontě Dnes, 9. března 2018.

Paralýza. Tak vypadá po uplynulé neděli Itálie, v níž ve volbách do obou komor parlamentu zvítězily dosavadní tzv. antisystémové strany. Je to dobrá, nebo špatná zpráva? Brusel volá SOS! Jaký to bude mít vliv na Evropu? Třetí zakladatelská země Evropy a třetí nejsilnější ekonomika zóny euro se zhroutí? Čtyřicet šest miliónů italských voličů volilo způsobem, nad nímž si všichni lámou hlavy.

Macronově Evropě nechybí ambice, ale vztah k realitě

> politika > Francie > komentář vyšel na Českém rozhlasu Plus, dne 27. září 2017.

Když v úterý připomněl na půdě slovutné Sorbonny francouzský prezident Emmanuel Macron jejího zakladatele, kněze a teologa Roberta de Sorbon (1202-1274), znělo to velmi slavnostně. Podle Macrona byla Sorbonna nejprve „myšlenka“, až potom „prestižní budova“. Podobně to je u Macrona s Evropou, neboť žít bude Evropa „pouze myšlenkami, které si o ní děláme“.

Nová Evropa bez Anglie? Wait and see, stupid! Ne, založme novou smlouvu!

> politika > civilizace > Evropa > Velká Británie > psáno pro Reflex (nepublikováno)

Nad Temží se válí mlha, drahý Watsone! Chuchvalce se válejí patrně i u jezera Lochness, kde je ale skotskou příšeru separace slyšet více, než hrdý Albion. Britská královna Alžběta II.obhlíží svůj Commonwealth, nad níž slunce nezapadá - a mlčí (nebo si čte?). Wait and see...

Dovolme Angličanům vystoupit z Evropské unie!

> politika > Evropa > Velká Británie, komentář vyšel na portálu týdeníku Reflex dne 20. června (aktualizováno)

Zítra, 23. června, by měli Britové rozhodnout, zda zůstanou, či opustí svazek s Evropskou unií (EU). Dovolme jim to! Odhlédneme-li od různých iracionálních vznětů, dokonce i od tragického úmrtí proevropsky orientované poslynkyně Jo Coxové, faktem zůstává, že to nemusí být žádná velká katastrofa, i když se týká trochu bolestně obou stran. Navíc, domnívám se, s Velkou Británií nikdy nevznikne politická Evropa.

Kdo je pro a kdo proti?

Výzkumy hlásí tu lehký nárůst těch, kdo chtějí EU opustit, tu lehký náskok opačného tábora, jenž chce v Evropě zůstat. Kdo jsou ale tito lidé? Zapomíná se často, že navzdory různým výzkumům tvoří Spojené království Velké Británie svazek ještě se Skotskem, Walesem a Severním Irskem.

Koncem května dal přitom skotský parlament najevo, že hodlá v EU zůstat. Skotové, oproti Angličanům (a potažmo i Welšanům, o Severním Irsku se moc nemluví), jsou hrdými zastánci sjednocené Evropy, v níž vidí sami pro sebe velkou šanci. Je to jeden z četných paradoxů: skotský separatismus se rýmuje mnohem více s Evropou než anglický ostrovní konzervatismus.

Vzniká v Evropě nová mentální zeď?

> politika > uprchlíci > text publikován a odvysílán v Českém rozhlasu Plus, dne 9. září 2015

Součástí plotu, který má zabránit pronikání uprchlíků jsou i žiletkové pásy.

Uprchlická krize v Evropě vyvolala mnoho otazníků. Jedním z nich je i otazník, proč se právě východoevropské země ve valné většině chovají k lidem, přicházejícím často z války, tak odmítavě.

Oproti západním zemím a jejich představitelům, kteří situaci řeší operativně, zeje i obrovská propast v chování politiků, kteří často slyší pouze „hlas lidu“.

Na jakých základech tento rozpor stojí? Přitom i veřejnost, respektive jedna z jeho částí, jež se hlásí k vypjaté podobě „ochrany civilizace“ a „národních zájmů“, existuje samozřejmě i na Západě. Vniká v Evropě nová zeď, tvořená tentokrát nikoliv ideologiemi, ale mentálními předsudky? Bojujeme o svoji vlastní duši?

Spása pro Řecko, nebo evropský politický převrat?

> politika > Řecko > Evropa > psáno a vydáno na portálu Parlamentní listy, dne 13. července 2015

"Oni ho tam ukřižovali. Ukřižovali..." znělo v kulérech po jednání o budoucnosti Řecka.

Třetí balík pomoci Řecku od roku 2010 je na stole. Výsledek sedmnáctihodinového jednání, jež mělo vyřešit, zda Řecko odejde z eurozóny, či nikoliv, ale interpretuje každý jinak. Jde o spádu pro Řecko, anebo jsme svědky evropského politického převratu proti suverénní zemi?

Francouzský akademik Amin Maalouf říká: „Demokracie se nachází ve stavu nevědomí“

Rozhovor vyšel v příloze Orientace Lidových novin dne 17. ledna 2015

Akademik Amin Maalouf je původem z Libanonu. Což mu umožňuje vidět věci trochu jinak i jako křesťan.

Spisovatel a esejista Amin Maalouf patří k tomu vzácnému druhu lidí, jenž coby libanský křesťan žijící v Paříži, a hlásící se k Osvícenství, dokáže více spojovat, než rozdělovat. Obhajuje náhledy muslimů, kritizuje nadutost Západu a její mocenskou nadřazenost; činí tak ovšem způsobem, mající silný pedagogický tón. Jeho tón obecně není útočný, někdy má spíše až povahu básnicky chlácholivou.

Maalouf, tento originální esejista na pomezí dvou světů, jehož myšlenkové dědictví pochází z Orientu, stále své naděje, navzdory současné krizi, vkládá do Evropy. Právě zde vidí, pro nás možná trochu překvapivě, i velkou perspektivu pro Střední Evropu, včetně podílu České republiky. Zabývá se fenoménem imigrace i nezvládnutým dědictvím kolonizace a dekolonizace.