Kde se zastaví? A zastaví se vůbec? Další ze série propadů prezidenta Emmanuela Macrona, v předtuše podzimního sociálního výbuchu, vyvolává zvyšující se nejistotu. Prezident klesá. Hlavní síly opozice, Jean-Luc Mélenchon a Marine Le Penová, se vracejí do hry. Napětí stoupá i uvnitř vládní koalice.
Volný pád. Sestup prezidenta Emmanuela Macrona ve výzkumech veřejného mínění pokračuje. Agentura Ifop hlásí, že po měsíci červenci, kdy Macron klesl o 10 procentních bodů (z 64 na 54 %), pokles se nezastavil. Podle výzkumu z měsíce srpna se Macron ocitl na 40 %.
Frustrace a nespokojenost ve všech kategoriích obyvatelstva
Prezident Macron, který v těchto dnech zahájil přípravu na podzimní politickou sezónu, kulhá na obě nohy i ve srovnání historickém. Zatímco ještě minulý měsíc si mohl eventuálně ulehčit tím, že i jeho předchůdce Jacques Chitac podobný pád zažil v létě 1995, nyní je Macron definitivně i pod touto čarou. Prezident Chirac v období mezi květnem a srpne 1995 ztratil 20 bodů, Macron 22 bodů. Pokles popularity ze 62 % na 40 %, je nejsilněji cítit v nárůstu nespokojených: ze 43 % na 57 % a to ve všech věkových skupinách a všech profesních kategoriích.
Ještě v červenci byli hlavními faktory Macronova propadu zejména zaměstnanci veřejného sektoru (- 18 bodů), kterého se nejvíc dotýkají plánované škrty v rozpočtech ministerstev; odrazil se také u sob starších 50 let, zejména pro ohlášené navýšení povinnosti plateb obecného sociálního pojištění (CSG); nejmladší generace se naopak dotklo snížení podpory na bydlení (APL). Zástupce generálního ředitele Ifop Frédéric Dabi v nedělníku Journal du dimanche upozorňuje na to, že srpnový výzkum v míře ohromující zaznamenal dodatečnou nespokojenost a frustrace ve „všech kategoriích populace“.
Macronova politika vede k „posilování nespravedlnosti“
Prezident ztratil 14 bodů u starších 50 let, 16 bodů u seniorů, ústup o 14 bodů hlásí také kategorie nejmladší (18-24 let), ztrátu 15 bodů zaznamenal i u další kategorie mladých (25-34 let). Pozoruhodné je, že Macron rozděluje – 15 body vysokoškoláky (v intelektuálních i manažerských pozicích), stejně jako dělníky ( - 18 bodů).
Macron ovšem ztrácí i u těch, kteří viděli jeho perspektivu jako možnou politickou změnu: - 14 bodů u socialistů a jejich podporovatelů, u ekologů – 22, u centristů – 24 a dokonce i u voličů Demokratického hnutí (MoDem), které dosud podporuje v Národním shromáždění Macronovu většinu. Podle Frédérica Dabiho to dokonce vypadá, že se mezi respondenty zvolna ustálil názor, že Macronova politika povede k „posilování nespravedlnosti“.
Důvody jsou přitom různé. Ztráta na levici i na pravici (- 14 u socialistů; - 15 u republikánů), kterou se snažil Macron překonat jmenováním premiéra z řad republikánů a rehabilitací několika bývalých socialistů, zůstává ideologická: přístup k migrační krizi na pravici, řešení sociálních otázek na levici.
Vládní program na šest týdnů: bombový nálet
Na počátku tohoto týdne svolal prezident Macron do Élysejského paláce „vládní seminář“. Vědom si svého propadu ve výzkumech, píše liberálně-levicový večerník Le Monde, rozhodl se zahájit frontální útok, aby přesvědčil Francouze o ucelenosti svých reforem. „Ve vojenském žargonu se tomu říká: ´carpet bombing´(kobercové bombardování),“ uvádí Le Monde.
Co především chce prezident a vláda premiéra Édouarda Philippa řešit? V poslední fázi vyjednávání je zejména zákoník práce, který má být ve formě ordonancí představen 31. srpna. Definitivní přijetí v radě ministrů je stanoveno na 22. září. Ministryně práce Muriel Pénicaudová zdůrazňuje, že reforma zákoníku by měla vést k větší zaměstnanosti při zachování zaměstnanecké ochrany a při rozvíjení sociálního dialogu. Odbory ale kritizují zvláště oslabení svého vlivu při vyjednávání, neboť snaha vlády je jasná: usnadnit propouštění zaměstnanců.
Mezi horké kaštany vládnímu podzimu náleží také rozpočet na rok 2018, který je pod palbou. Prezident slíbil snížit daně a povinné sociální platby, zároveň ale dal najevo úmysl dostat veřejný rozpočet pod 3 % hrubého domácím produktu. Vláda oznámila i úmysl ušetřit 20 miliard euro v příštím roce a navíc musí najít dalších 10 miliard na financování snížených daní – zvláště pro modifikovanou „milionářskou daň“ (ISF) a snížení daně z bydlení o30 %. Fázování a odkládání některých norem působí dojmem velkého žonglování.
Vláda hodlá ušetřit i na úrovni teritoriálních celků, kde premiér Édouard Philippe počítá s ušetřením celkem 13 miliard euro na výdajích během pětiletého mandátu. Vedle toho hodlá pro 80 % Francouzů snížit daň z bydlení – jeden z hlavních zdrojů pro financování krajů – a nahradit je kompenzacemi ve výši 10 miliard z rozpočtu. Kde na to všechno vzít? Mnoho odpovědí zatím vláda i prezident dluží.
Jisté ale je, že s podzimem dochází ke změně komunikace. Skončilo období, kdy byl prezident nedostupný, božsky jupiterský, skoupý na slovo; s nástupem podzimní politické sezóny se rozhodl „diktovat mediální a politickou agendu“: své věrné posílá do terénu vysloveně jako „na frontu“. Vláda má na přesvědčit Francouzů během šest týdnů. Tento týden s nástupem k 1. září jmenoval Macron i nového mluvčí Élysejského paláce. Stal se jím zkušený novinář Bruno Roger-Petit, který – jak prezident Macron doufá – normalizuje vztahy s médii, která si za poslední měsíce často stěžovala, že se jim nedostává od prezidenta adekvátní reakcí.
Snahou vládního týmu na dalších šest neděl, není nic menšího, než touha po hluboké reformě, k čemuž používá Macron často mechanistického slovníku. „Je třeba zemi opravit,“ sdělil ministrům vlády, „země potřebuje transformaci a Francouzi to vědí.“ Při Bukurešti minulý týden, věnoval na okraj této návštěvy několik slov francouzské komunitě, kde připustil, že „Francouzi nenávidí reformy“. Transformace musí být hluboká,“ řekl.
V očekávání 12. září, dne, na který nahlásilo několik odborových centrál stávku proti jeho reformám, vyhlásil prezident Macron „boj proti Kasandře, jak říká. „Někteří předvídají to nejhorší. Ale Kasadře se nesmí nikdy vyhovět.
V očekávání 12. září, dne, na který nahlásilo několik odborových centrál stávku proti jeho reformám, vyhlásil prezident Macron „boj proti Kasandře, jak říká. „Někteří předvídají to nejhorší. Ale Kasadře se nesmí nikdy vyhovět. Někteří si to možná dokonce přejí. Ale pokud jsme tady, je to proto, že hodláme jednat, a to s odhodláním.“ Někteří si to možná dokonce přejí. Ale pokud jsme tady, je to proto, že hodláme jednat, a to s odhodláním.“
Hlavními silami opozice: rétor Jean-Luc Mélenchon a radikálka Marine Le Penová
Není proto divu, že mezi hlavními silami opozice, která vystupuje proti plánovaným změnám, jsou dvě postavy. Dva bývalí kandidáti na prezidenta: Jean-Luc Mélenchon, lídr Nepoddajné Francie a Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty (FN). Zatímco Mélenchon rozšiřuje svůj vliv za hranice svého lidového hnutí, Le Penová zvládla rozpory uvnitř své strany a stabilizovala své postavení.
Vedle nahlášeného data 12. září, přidává Mélenchon ještě 23. září akci s názvem Pochod proti sociálnímu převratu. „To, o co jde je boj, boj a ještě jednou boj,“ zahřímal opět v Marseille, kde minulý týden uskutečnila letní univerzita Nepoddajné Francie. Konala se ve dni, kdy toto přístavní město slavilo výročí osvobození od německého nacismu. „Pokud naši staří rodiče to byli schopni udělat, nemáme žádný důvod, abychom rezignovali,“ pravil. Důvodem, proč musí „boj pokračovat“ je snaha, aby „naše společnost byla udolána ranami kapitálu, obrátila se zády k výdobytků, přijatými Národní radou odboje a boje našich předků“.
Jeden z poslanců Mélenchonova hnutí, Alexis Corbière, již dnes mluví o konci Macronovy vlády. Ta by měla nastat ještě před koncem mandátu v roce 2022, za předpokladu, že jeho popularita klesne pod 10 %. V rozhovoru pro Europe 1 poslanec upřesnil, že v takovém případě by mělo dojít k vyhlášení referenda a rozpuštění Národního shromáždění.
Marion Maréchalová-Le Penová, neteř Marine, po volbách ohlásila politický půst, její úsilí ale, v němž sjednocuje odkaz Jeana-Marie Le Pena s kontakty na konzervativním jádru republikánů (viz Laurent Wauquiez), jistě také neřekla své poslední slovo. Ani Philippot, ani Marion ale zatím neohrožují Marine Le Penovou, jak by si mnozí přáli.
Le Penová jer podle Ifop hluboce zakořeněna uvnitř Národní fronty. Její tvrdé jádro tvoří z 93 % právě stoupenci Národní fronty. Její názory ale ze 48 % sdílejí i stoupenci Macronovy Republiky na pochodu (LREM). Zajímavé je, že Mélenchovo bedlivě naslouchají zejména socialisté (71 %), ale téměř rovnoměrně republikáni (41 %) i frontisté (47 %).
Změna musí přijít zevnitř, tvrdí Bayrou
Ne nadarmo se tvrdí, že politiku, o kterou se snaží Emmanuel Macron, se pokoušel již před deseti lety realizovat François Bayrou, předseda Demokratického hnutí (MoDem), bývalý ministr spravedlnosti, který ve Francii zahájil boj o morálku v politickém životě. V posledním čísle liberálně-konzervativního týdeníku Le Point tvrdí, že „veřejnost nevidí jasně směr, cíl, který jsme si určili“. Bayrou, který odešel z vlády Édouarda Philippa měsíc po své jmenování, míní, že v té nynější zastávají velký podíl funkcionáři.
Ti jsou podle něj nakloněni k reformám zejména pro ty bohatší, jak svědčí zvednutí některých daní jako CSG a snížení APL. Změna, na rozdíl od mínění Mélenchona nebo Le Penové, musí přijít zevnitř. Mezi návrhy, které nabídl při utvoření aliance s Macronem během prezidentské kampaně, byl také návrh na snížení počtu poslanců a senátorů o jednu třetinu a zavedení částečného poměrného systému oproti tomu většinovému.
Předseda Bayrou, ačkoliv zůstává nyní jen řadovým starostou města Pau, má stále vliv. Jeho politický klub o 45 poslancích usiluje o ambici stát se intelektuálním zřídlem skutečné proměny. Tvoří alianci s vládní většinou, i když je její podíl limitovaným, spíše méně významným zastoupením.
Žádné komentáře:
Okomentovat