translate - traduire

čtvrtek 4. prosince 2014

Hledání ztracené existence Bénédicte Ombredannové

Éric Reinardt se letos ocitl
ve druhém výběru na Goncourta.
vyšlo na literárni.cz, 9. prosince 2014

Mezi snem a tragédií se pohybuje román Érica Reinhardta, jenž využívá aktuálního tématu domácího násilí k popisu příběhu ženy, ztracené v sobě samé. Kudy vede cesta ke štěstí, k dosažení lásky? Lehce sentimentální opus je poctou křehkosti ženské duše.

Na počátku byl jeden dopis. Jeho adresátem, jejž napsala jistá Bénédicte Ombredannová, byl Éric Reinhardt, samotný autor knihy. Ty „dvě strany“ dopisu autora „dojaly a přivedly k úsměvu“. Nikoliv pouze proto, že v nich žena chválí autora, a jednu z jeho předešlých knih Cendrillon (Popelka, 2007), ale především pro styl onoho dopisu: ten jistě potěšil nejen jeho ego, ale vyvolal v něm i zaujetí pro pisatelku.

Kdo by nechtěl, ruku na srdce, podlehnout silnému vábení? Nejde ale o příběh nastavovaného svodu, oné mámivé hry na schovávanou, ani erotický románek, zahalený v potrhaném rouše intelektualního flirtu jedné pařížské kavárny nedaleko Palais-Royal.

Domácí násílí v perpektivách času
Román L´amour et les forêts (Láska a lesy, Gallimard), dosud poslední kniha francouzského spisovatele Érica Reinradta (*1965), není snadné čtení. Jeho poněkud konstruovaný styl, lehký narcisismus a přiměřená míra snobismu, z něj nečiní autora, přistupného všem. Myslím, že si na tom i zakládá...

Jeho psaní je možná místy i trochu neohrabané, zatěžkané, jeho výpověď je ale silná. Reinardt je zároveň tím vzácným druhem spisovatele, jemuž se daří úspěšně zachytit proměnlivou povahu ženského půvabu a krásy (snad místy i její duše) – v tomto případě hrdinky, již zmíněné Bénédicte Ombredannové, učitelky na střední škole, jejíž příběh patří k tématu, hojně frekventovaném v poslední době, totiž k tématu - domácího násilí.

To je sice aktuální záznam, shrnutí osudu, na jehož konci zůstanou truchlivé opisy konce; bez líčení v několika perspektivách, v čase několika let, se závěrečnou retrospektivou, by to byl ale jen námět na stránky populárně-psychologických magazínů. Román má ale i své symbolické vyznění na pozadí tajemné krásy fabulací ve stylu Villierse d´Isle-Adama, jímž si Reinhardt místo dosti filigránsky vypomáhá. Ať již to jsou Bénédictiny úvahy, zahleděné do světa zhmotněných představ, nebo sentimentální vsuvky o splynutí duší –, ale i těl (včetně překvapivě elegantních opisů sexuálního aktu).

Příběh pádu jednoho snu
Román je přiběhem velkého pádu jednoho ženského snu, příliš žitého k tomu, aby se mohl stát skutečností. Může být čten jako aktuální varianta Paní Bovaryové, v němž touha po osvobození od nelidské tyranie manželského vztahu, jemuž dominuje psychotický choť, je zároveň i zprávou o rezignaci, jehož výsledkem je přijmutí role oběti.

Spisovatel Reinhardt ale nenabízí pouze beletrizovanou sociologii, nesnaží se vykreslit svou hrdinku, s níž se dvakrát osobně setká – inspirací mu byl příběh skutečných dvou žen, a některé popisy zavánějí až intelektuálním vampirismem - , nýbrž pohybuje se na hraně: mezi svými představami, silně romantizujícími, a v kontrastu s nimi i pozdějším naturalistickým líčením Bénédictiny sestry Marie-Claire, majitelky kosmetického salónu.

Intelektuální dimenze románu, jež má i své odlehčenější pasáže (Bénédicte se seznamuje na internetu se svým budoucím milencem Christianem pod poetickým pseudonymem Fionarose, on zase používá trochu banální Playmobil677), nabízí ale zejména úvahy nad limity vlastního osudu, spjatého někdy úzkostně s neschopností vymanit se ze zdánlivě předem daného životního schématu.

Kudy ven z lesů?
Lásky i nelásky je v románu dosti. A kde jsou ty lesy? Mohou být procházky mezi stromy tím, co hrdinku nakonec vysvobodí? Nebo se jen snaží vymanit ve své představivosti ze své životní cesty, jež nevede jen na sluncem ozářený palouk, ale do světů zbloudilých duší?


Kniha jejíž kapacita zaujala porotu Goncourtovy ceny, aniž by ovšem tento rok 2014 zcela triumfovala. Hledání ztracené existence Bénédicte Ombredannové ale začalo pro čtenáře jedním dopisem. Přijměte tuto recenzi, prosím, jako pozvání do světa Érica Reinhardta.

Éric Reinhardt: L´amour et les forêts, Gallimard, 2014, počet stran: 368

Žádné komentáře:

Okomentovat