translate - traduire

čtvrtek 18. června 2015

Le Penová ohlásila (do roka a do dne) novou evropskou frakci

Štěstí nové frakce má jméno: Evropa národů a svobod.
> politika > EU > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 18. června 2015

Stalo se, co se mělo stát. Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty (FN), rok po svém vskutku triumfálním znovuzvolení do Evropského parlamentu, má důvod k radosti. Loňského května vyhrála ve Francii evropské volby – a do roka a do dne ohlásila ve Štrasburku – společně s Nizozemcem Geertem Wildersem, předsedou Strany pro svobodu (PVV) – , že se jí podařilo ustanovit v Evropském parlamentu novou politickou frakci. Mohli si společně cinknout sklenicemi šampaňského.


Skupina, jež předpokládá sedm partnerů, a minimálně 25 poslanců ze sedmi zemí, se jmenuje Evropa národů a svobod (angl. akronym: ENF). Ještě koncem června loňského roku to ale vypadalo, že se to Le Penové nepovede.

Očividně zklamaná, konzervativnímu listu Le Figaro tehdy řekla: „Je to samozřejmě zklamání, protože jsme o to hodně bojovali. Pracovali jsem na tom měsíc, setkali se s desítkami národních zástupců při projíždění Evropou. Věděli jsme ale zároveň, že existují silné tlaky, aby se nám to nepodařilo.“ A prorocky dodala: „Ale pokud se nám to nepodaří při prvním zasedání v červenci, podaří se nám to za týden, za měsíc nebo dva. Jsem o tom naprosto přesvědčena, že skupina bude existovat v krátké době.“

Rok se s rokem sešel, a Marine Le Penová může být spokojena. Ti, kteří zavítali nedávno na konferenci, při příležitosti její pražské návštěvy, mohli ocenit, že Le Penová je skutečná „boží bojovnice“. Dokázala komentovat věci s nadhledem, úsměvem – jako zkušená harcovnice. A tam, kde něco nejde hned, počká si, až se den sejde se dnem, rok s rokem.

Za ten rok, co nasadila všechny možné politické páky, se jí podařilo sestavit frakci, kde vedle konzervativního radikála Wilderse, seskupila i Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), italskou secesionistickou Ligu Severu (LN), belgický Vlámský zájem (VB) – a překvapivě se dohodla i s polským Kongresem nové pravice (KNP), jemuž nyní předsedá Michał Marusik, a disidentskou europoslankyní Janice Atkinsonovou, která opustila Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP).

Odblokovat různice pomohla zejména změna na čele polského Kongresu nové pravice, a to odchodem Janusze Korwina-Mikkeho, politika a esejisty, který by si patrně rozuměl – s ohledem na své výroky o Hitlerovi - více se Jeanem-Mariem Le Pen, než s jeho dcerou. Křeslo předsedy, hájící ostentativně směsici libertariánství a konzervatismu, ho ale v lednu stály jeho nemanželské děti. Mimochodem, pozoruhodné je, že Le Pen samotný, jenž i nadále zůstává europoslancem, není součástí této frakce, stejně jako jeho souputník a přítel Bruno Gollnisch. Ten se již nechal slyšet, že nevidí důvod, aby nehlasoval s touto osmou nejmenší politickou skupinou, čítající 36 europoslanců.

Ustavení skupiny ale není jen aktem symbolickým: ve hře jsou především finanční subvence, které tato skupina dostane ve výší 20-30 miliónů euro na provoz a aktivity frakce.

Dostane se jí také většího prostoru při projevech, jež budou moci být delší. Jelikož ENF není jednou euroskeptickou frakcí – dohody se nepodařilo dosáhnout zvláště s podobným uskupením, s nímž obojuje o místo na slunci, totiž s Evropou svobody a přímé demokracie (EFDD), vedený Nigelem Faragem z UKIP, jež posílilo vstupem italského Hnutí 5 hvězd (M5S) Geppeho Grilla. Ani jeden z nich, zdá se, přáliž nebere tezi o „odďábleštění“ frontistů na čele s Le Penovou. Farga proslulou výrokem, že „FN v antisemitismus ve svém ADN“.

Jinak uvnitř francouzské Národní fronty (FN) zatím tento týden pokračuje únavné psychodrama mezi otcem a dcerou. Té se podařilo téhož dne, kdy ohlásila novou frakci, v novém statutu strany odstranit paragraf, jenž jmenuje čestného předsedu: tím byl od roku 2011, kdy stanula na čele frontistů Marine Le Penová, ušit na míru právě jejímu otci. Otec to dal k soudu. Jak tenhle soud dopadne, dozvíme se již počátkem července.

Žádné komentáře:

Okomentovat