> politika > civilizace > rozhovor vyšel na portálu Parlamentních listů, dne 20. května 2016
Pan Fesenko ví, o čem mluví. Když jsem já na Ukrajinu naposledy jel, byly tehdy v květnu 2014 prezidentské volby, v nichž zvítězil Petro Porošenko. Jedna z těch žen, s nimž jsem mluvil v Žitomíru, byla v té době ve volební komisi. Na otázku, jaké to bylo, mávla rukou: „Ále, vyhraje Poro?“ – „Jak to?“ divil jsem se. – „Už je to sečteno!“ Sečteno bylo, abyste rozuměli, už dávno před sčítáním, protože Porošenko měl nejvíce peněz, aby si vítězství zajistil. Korupce, která prorůstá ukrajinskou společností, je tak vysoká, že se týká i toho posledního článku. Týká se ale i celé té ukrajinské „ryby, co smrdí od hlavy“.
Když jedete maršrutkou (malý bus), platíte cash, žádné lístky – a šofér si prostě bere peníze. Malá korupce? V trolejbusu naopak chodí fešná průvodčí a lístky prodává, ještě se usměje. Takové jsou tváře země, kde se prodává všechno a všude, kde vidíte zbídačené lidi, ale i veselé kumpány. Ale Ukrajina má nyní obrovský dluh, u Ruska přes 3 miliardy dolarů, Mezinárodní měnový fond (MMF) nabízí Ukrajině 17,5 miliardy dolarů na restrukturalizaci. To je na jednu zemi takové zatížení, že je vůbec zázrak, že to jde ještě dál. V polovině dubna padl premiér Arsenij Jaceňuk.
Vazalský vztah „lásky-nenávisti“ mezi Ukrajinou a Ruskem má povahu, kterou bychom mohli raději probrat s nějakým psychoanalytikem. Je v tom společná historie, podobné mravy, stav režimu (míra demokracie, a to nemyslím jen vládní), příslušnost k církvi atd. Rusko podle mého názoru Ukrajinu nepustí.¨
JB: Zprávy francouzské rozvědky bych nepodceňoval, ale nemám je k dispozici.
A k těm kvótám. Bavil jsem se na konferenci v Římě vloni v létě s tajemníkem evropského ministra, co má na starosti imigraci. Kvóty Evropská komise Jeana-Clauda Junckera nikdy nechtěla, to bylo pouze PR Francie, a speciálně premiéra Manuela Vallse, který potřeboval dobré alibi ve vnitropolitickém souboji. Jednalo se pouze o proporce a podíl na rozmístění imigrantů. Český příklad ukazuje, jak se věci mohou vyvinout.
PL: Islámský stát se zmenšuje, podle některých zpráv upevňuje pozici Bašár Asad a zároveň by měla začít reálná vyjednávání o příměří s Asadem krytým Ruskem a tzv. demokratickou opozicí krytou Západem. Kdo z celé situace vyjde lépe, Rusové nebo Západ? K jakému uspořádání v tuto chvíli v Sýrii směřuje?
JB: Vidím to v Sýrii jako konfederaci – minimálně Kurdové si ji vybojovali. Rusové se do věci zasadili mimořádně, a budou to zase oni, co budou z toho chtít vytlouct maximum. Vyzkoušeli si v Sýrii exkluzivně svou roli a jistě to nenechají jen tak. Jejich zájmem je držet Asada, pokud to půjde. Američané tahají za kratší konec provazu – a v době, kdy se střídá vláda v Bílém domě, už to prezident Obama nevyřeší. Kdyby vyhrál Donald Trump, vyřešil by to? Sotva. Američané se prostě v Sýrii pod dojmem kolapsu v Iráku a Afghánistánu neodhodlali k angažmá na úrovni, a bude z toho profitovat Rusko.
Vazalský vztah „lásky-nenávisti“ mezi Ruskem a Ukrajinou je dán dějinami, ale i podobnými mravy. Co ale nabízí Ukrajině Evropa? Větší dluhy? Civilizační nejistotu? Politická perspektiva Evropy bude s Velkou Británií jen velmi obtížná - tato země hrála vždy roli amerického pudla.
> Svět, v němž si myslíme, že žijeme - už skončil - I. část
> Svět, v němž si myslíme, že žijeme - už skončil - II. část
> Svět, v němž si myslíme, že žijeme - už skončil - I. část
> Svět, v němž si myslíme, že žijeme - už skončil - II. část
PL: Ukrajinský politolog Vladimir Fesenko v rozhovoru pro LN tvrdí, že na jednu stranu jsou lidé na Ukrajině naštvaní a v žádném případě už by nevolili někoho, kdo by je vedl k Rusku. Faktickým odchodem Krymu i Donbasu prý v zásadě padla varianta, že by kyjevský parlament ovládli proruští politici. Současně se prý Západ nemá bát předčasných voleb na Ukrajině. V zemi se sice změny dějí, ale hodně pomalu a největším problémem jsou zkorumpovaní prokurátoři a soudci, na jejichž zničení nemá zájem ani Porošenko. Jak skrze tyto názory vidět situaci jak v Rusku, tak na Ukrajině?
JB: Ach, Ukrajina… Moji předci pocházeli z Ruské říše, když se tomu tak ještě říkalo, a to v 19. století za cara Alexandra II. Babička si přivezla po druhé světové válce v ukrajinštině sebrané spisy Tarase Ševčenka, a matka celý život učila ruštinu – jmenovala se Tamara, jako ta gruzínská královna. Viděl jsem proto vždy tuto zemi jinak, než moji spolužáci. Nechci se opakovat, o mnohém jsem u vás mluvil již dříve.
Pan Fesenko ví, o čem mluví. Když jsem já na Ukrajinu naposledy jel, byly tehdy v květnu 2014 prezidentské volby, v nichž zvítězil Petro Porošenko. Jedna z těch žen, s nimž jsem mluvil v Žitomíru, byla v té době ve volební komisi. Na otázku, jaké to bylo, mávla rukou: „Ále, vyhraje Poro?“ – „Jak to?“ divil jsem se. – „Už je to sečteno!“ Sečteno bylo, abyste rozuměli, už dávno před sčítáním, protože Porošenko měl nejvíce peněz, aby si vítězství zajistil. Korupce, která prorůstá ukrajinskou společností, je tak vysoká, že se týká i toho posledního článku. Týká se ale i celé té ukrajinské „ryby, co smrdí od hlavy“.
Když jedete maršrutkou (malý bus), platíte cash, žádné lístky – a šofér si prostě bere peníze. Malá korupce? V trolejbusu naopak chodí fešná průvodčí a lístky prodává, ještě se usměje. Takové jsou tváře země, kde se prodává všechno a všude, kde vidíte zbídačené lidi, ale i veselé kumpány. Ale Ukrajina má nyní obrovský dluh, u Ruska přes 3 miliardy dolarů, Mezinárodní měnový fond (MMF) nabízí Ukrajině 17,5 miliardy dolarů na restrukturalizaci. To je na jednu zemi takové zatížení, že je vůbec zázrak, že to jde ještě dál. V polovině dubna padl premiér Arsenij Jaceňuk.
Vazalský vztah „lásky-nenávisti“ mezi Ukrajinou a Ruskem má povahu, kterou bychom mohli raději probrat s nějakým psychoanalytikem. Je v tom společná historie, podobné mravy, stav režimu (míra demokracie, a to nemyslím jen vládní), příslušnost k církvi atd. Rusko podle mého názoru Ukrajinu nepustí.¨
Co nabízí Evropa a Západ Ukrajině? Větší dluhy? Civilizační nejistotu? Škoda, že Česká republika, i když to neplatí zcela, rezignovala na vlastní přístup. Kde je ale nakonec ta proklamovaná východoevropská politika? Kde je velvyslanec Mareš?
PL: Podle unijní agentury Frontex klesl za poslední měsíc počet uprchlíků v Řecku o 90 procent. Je to dáno dohodou s Turky nebo se uklidňuje situace v Sýrii? Dohoda s Tureckem se ale jeví stejně v ohrožení, protože Erdogan vyhodil premiéra, s nímž Evropa dohodu vyjednala a neustále vyhrožuje. Jak by vypadala situace, kdyby Ergodan naplnil pohrůžky, otevřel brány a uprchlíky k nám pustil?
JB: Kancléřka Angela Merkelová v tomto ohledu zahrála velmi falešnou kartou. Dohodu s Tureckem ale nepodepsala pouze ona, a je to výsledkem velmi pokrytecké evropské politiky, která se zaklíná lidskými právy, potom ale hraje „malou domů“, respektive do Turecka. Podíl imigrantů poklesl, což ale není právě dobrá vizitka. Co k tomu říci více? Že politika nejsou lidská práva? Že jde nakonec jen o to, kdo koho za co zvolí? Kdo se tu chce rozplakat nad zájmy mocností, patrně už musí vysloveně ržát nad tímto cynismem na zádech uprchlíků. Je to horší než vítězství populistů? Není to nakonec ale jejich vítězství?
PL: Poté, co Slováci postřelili na hranicích migrantku, začala se objevovat varování, že se tok přesouvá a migranti mohou proudit, místo přes Rakousko, do Německa přes Slovensko a Česko. Blíží se doba, kdy budeme nakonec hranice bránit my?
JB: Ne, myslím, že se neblíží.
PL: Dle zprávy francouzských tajných služeb platí, že některým aspektům migrace se v žádném případě nevyhneme. Jde konkrétně o Afriku, protože tam statisíce lidí čekají, až se dají do pohybu. Hlavně z důvodu bídy, kterou zhoršuje globální oteplování nebo akutního nedostatku pitné vody. Jak se toto vyřeší? Již zesiluje migrační tlak na italské ostrovy, utíkají už i lidé z Egypta. Jak s takovými imigranty zacházet? Kterým pomáhat a kterým ne? Jak situaci ve Středozemním moři řešit? A konečně, jde zajistit, aby lidé z Afriky neutíkali?
JB: Zprávy francouzské rozvědky bych nepodceňoval, ale nemám je k dispozici.
PL: Jak se vypořádat s tím, že v důsledku globálního oteplování budou dále do Evropy utíkat statisíce lidí před bídou, za lepším životem atd.?
JB: Řešení bych viděl v koordinované politice OSN v součinnosti s EU a dalšími spolky, jež obvykle tuto agendu řeší. Jistě na to mají experty, kteří o tom mají větší přehled, než já.
PL: Opět se množí zprávy o kriminálních činech migrantů a vlivem toho i houstne atmosféra ve společnosti, což někteří aktivisté označují termíny jako „lidový fašismus“. V Německu opět došlo k sexuálním útokům, v Rakousku imigrant ubil ženu… K tomu stoupá popularita protimigračních stran (AfD v Německu, Svobodní v Rakousku). Co dělat, aby se situace dále neostřila?
JB: Odpověď nám dala Angela Merkelová. K tomu, aby nestoupala protiimigračí nálada a procenta pro extremisty, je třeba se s tématem vypořádat: někdy navzdory vlastnímu přesvědčení. Přesto si ale myslím, že kancléřka udělala pro uprchlíky v Německu maximum.
PL: Opět se množí zprávy o kriminálních činech migrantů a vlivem toho i houstne atmosféra ve společnosti, což někteří aktivisté označují termíny jako „lidový fašismus“. V Německu opět došlo k sexuálním útokům, v Rakousku imigrant ubil ženu… K tomu stoupá popularita protimigračních stran (AfD v Německu, Svobodní v Rakousku). Co dělat, aby se situace dále neostřila?
JB: Odpověď nám dala Angela Merkelová. K tomu, aby nestoupala protiimigračí nálada a procenta pro extremisty, je třeba se s tématem vypořádat: někdy navzdory vlastnímu přesvědčení. Přesto si ale myslím, že kancléřka udělala pro uprchlíky v Německu maximum.
Její popularita sice klesla, ale stále je na tom lépe v disciplinovaném Německu, než v revoluční Francii, kde si o prezidenta Hollanda neotře svůj čumák ani jeho pes. Lidový fašismus je jistě téma k diskusi, ale podle zákona žádná politická strana nemůže mít ozbrojenou složku, jak tomu bylo ve 30. letech. Mohou vznikat pokusy o domobranu, ale nemají v zásadě legální základ. Sexuální útoky imigrantů jsou mediálně naddimenzované, je to efektnější, mnohem efektnější než příčiny nezaměstnanosti.
Uvidíme, jaký recept nám o víkendu přinese Rakousko [pozn: V Rakousku ve 2. kole 23. května zvítězil kandidát zelených Alexander Van der Bellen, úřadu se ujme 8. července 2016]. Zde už – pokud mne paměť neklame – došlo kdysi k mesalianci mezi lidovci a Svobodnými. Evropa na to nedokázala dosti reagovat.
PL: Nakolik berete vážně informace třeba o tom, že ve Švédsku některá města bývají pod tlakem migrantů, z nichž polovina ani nepracuje, skoro neobyvatelná? Někteří Švédsko začínají popisovat jako stát před kolapsem.
JB: Jako stát před kolapsem bych viděl již zmiňovanou Ukrajinu. Má-li to být Švédsko, a to pod vlivem imigrace, jistě se to brzy dozvíme.
PL: A co se týče informování o trestné činnosti imigrantů, jaký postup by dle vašeho mínění měla ideálně volit média a politici? Mám na mysli, zda o všem podrobně psát a veřejnosti to sdělovat, anebo to příliš nevytahovat na světlo. Někteří komentátoři totiž tvrdí, že média tím, že o tom píší, jen vyvolávají nenávist a rasismus.
JB: Ano, přesně to si myslím. Zároveň ale nevidím důvod, proč to zakazovat. Jde jenom o proporci. Když v Rennes vystřelili oko levicovému demonstrantovi, dostalo se mu rozhovoru v Le Monde. O napadení Luigi Guardiara, mladého člena Národní fronty, skupinou antifašistů, psala jen lokální média na jihu Francie. Rozhovor s ním už nikdo neudělal. Byl totiž po několika dnech v kómatu již definitivně mrtvý.
PL: Dle zastánců další evropské integrace se EU střelila do vlastní nohy, když vnucovala celé Evropě uprchlické kvóty. Hovoří se nyní o nebezpečí Brexitu a nákaze referend a nebezpečí vystupování dalších států. Jak tento stav hodnotíte, jaký vývoj očekáváte? A do jaké míry se podepisujete pod tvrzení, že EU cíleně rozeštvává Putin?
JB: Jako stát před kolapsem bych viděl již zmiňovanou Ukrajinu. Má-li to být Švédsko, a to pod vlivem imigrace, jistě se to brzy dozvíme.
PL: A co se týče informování o trestné činnosti imigrantů, jaký postup by dle vašeho mínění měla ideálně volit média a politici? Mám na mysli, zda o všem podrobně psát a veřejnosti to sdělovat, anebo to příliš nevytahovat na světlo. Někteří komentátoři totiž tvrdí, že média tím, že o tom píší, jen vyvolávají nenávist a rasismus.
JB: Ano, přesně to si myslím. Zároveň ale nevidím důvod, proč to zakazovat. Jde jenom o proporci. Když v Rennes vystřelili oko levicovému demonstrantovi, dostalo se mu rozhovoru v Le Monde. O napadení Luigi Guardiara, mladého člena Národní fronty, skupinou antifašistů, psala jen lokální média na jihu Francie. Rozhovor s ním už nikdo neudělal. Byl totiž po několika dnech v kómatu již definitivně mrtvý.
PL: Dle zastánců další evropské integrace se EU střelila do vlastní nohy, když vnucovala celé Evropě uprchlické kvóty. Hovoří se nyní o nebezpečí Brexitu a nákaze referend a nebezpečí vystupování dalších států. Jak tento stav hodnotíte, jaký vývoj očekáváte? A do jaké míry se podepisujete pod tvrzení, že EU cíleně rozeštvává Putin?
JB: Rusko jistě nemá důvod podporovat prosperující Evropskou unii. To ale nemá ani Amerika, byť se prezident Obama při návštěvě Evropy v minulých dnech snažil budit lepší dojem: byl proti Brexitu a pro EU. Brexit je totiž především výsledkem naprosto mylné politiky EU, že bude Velká Británie něčím více v Evropě, než „americkým pudlem“.
Generál a francouzský prezident Charles de Gaulle o tom věděl své, když Británii v EHS nechtěl. Ta země za kanálem nikdy neměla pochopení pro Evropu, natož pro „politickou Evropu“. Pro ni to byl pouze „business as usual“. A slavný výrok železné premiérky: „Give me my money back?“ To se jistě již dnes učí na školách, nebo ne?A k těm kvótám. Bavil jsem se na konferenci v Římě vloni v létě s tajemníkem evropského ministra, co má na starosti imigraci. Kvóty Evropská komise Jeana-Clauda Junckera nikdy nechtěla, to bylo pouze PR Francie, a speciálně premiéra Manuela Vallse, který potřeboval dobré alibi ve vnitropolitickém souboji. Jednalo se pouze o proporce a podíl na rozmístění imigrantů. Český příklad ukazuje, jak se věci mohou vyvinout.
PL: Islámský stát se zmenšuje, podle některých zpráv upevňuje pozici Bašár Asad a zároveň by měla začít reálná vyjednávání o příměří s Asadem krytým Ruskem a tzv. demokratickou opozicí krytou Západem. Kdo z celé situace vyjde lépe, Rusové nebo Západ? K jakému uspořádání v tuto chvíli v Sýrii směřuje?
JB: Vidím to v Sýrii jako konfederaci – minimálně Kurdové si ji vybojovali. Rusové se do věci zasadili mimořádně, a budou to zase oni, co budou z toho chtít vytlouct maximum. Vyzkoušeli si v Sýrii exkluzivně svou roli a jistě to nenechají jen tak. Jejich zájmem je držet Asada, pokud to půjde. Američané tahají za kratší konec provazu – a v době, kdy se střídá vláda v Bílém domě, už to prezident Obama nevyřeší. Kdyby vyhrál Donald Trump, vyřešil by to? Sotva. Američané se prostě v Sýrii pod dojmem kolapsu v Iráku a Afghánistánu neodhodlali k angažmá na úrovni, a bude z toho profitovat Rusko.
PL: Nakolik se ztotožňujete s myšlenkou, že do vývoje v Sýrii destruktivně zasahuje Turecko a arabské ropné mocnosti?
JB: Naprosto.
PL: Zatímco prorusky orientované osobnosti tvrdí, že Amerika dělá ve světové politice příliš moc a zbytečně hodně se angažuje, zastánci silné transatlantické vazby naopak hořekují nad tím, že prezident Obama vyklidil pozici, má menší zájem o dění v Evropě a není dostatečně silný ani vůči Číně s tím, že v tuto chvíli zaujal naprosto němý postoj a je z něho „chromá kachna“. Co USA dělají v tuto chvíli ve světě správně a co špatně?
JB: Role Ameriky je velmi sporná. Myslím si, že méně by bylo více, ale netvrdím, že by Amerika nemohla dělat více. Mohla by více respektovat mezinárodní pravidla, spolupráci a řešení multilaterární – dokonce si myslím, že prezident Obama k tomu měl dobrý náběh. Za naprosto unikátní považuji Obamovy dva tahy: revizi vztahu k Íránu a ke Kubě. To si nikdo před jeho nástupem nedokázal představit. Máme se smát „chromé kachně“?
V této části Evropy jsme si až příliš zvykli na americký bushovský protekcionismus a z něho vyplývající fakticky protievropské postoje. Pokud někdo popisuje svět pod vlivem „chromé kachny“, možná si nevšiml, že ten svět už skončil.
Tato česká vláda to ale nemá snadné, její legitimita je problematická, protože na jedné straně nadužívá vlivu mediálně, na straně druhé není koherentní. To prezident Miloš Zeman je – i přes výhrady ve stylu a slovníku – mnohem koherentnější a srozumitelnější navenek. Nesdílím jeho zděšení z globálního superholocaustu, což je opravdu děsivá vize, a navíc značně komunikačně ulilitární, ale lze tomu rozumět. Má to historický patos. České vládě nerozumím – nemá politiku, vizi.... a ministr zahraničí prostě neexistuje. Jak se ten pán, prosím, vlastně jmenuje? Ví to někdo?
Ve vztahu k Číně se všichni na globální scéně chovají pragmaticky. Američané, Angličani, Francouzi... a koneckonců i Miloš Zeman. Pamatuji se, jak byl kdysi Bill Clinton obviňován, že jeho kampaň financují Číňané. Jací Číňané? Je jich tolik... Pokud vyhraje Hillary, kdy pojede poděkovat do Číny?
Jaké budou USA po volbách je ale velká neznámá. Nesdílím zděšení z Donalda Trumpa, ne kvůli jeho bývalé české ženě Ivance, ale protože je to pragmatik. Nikoliv populista, jak tvrdí většina koupených českých médií, jež si nevidí ani na špičku nosu. Některá to dokonce dělají, protože žádný nos nemají. A nos, to je charakter.
PL: Zmínění skalní zastánci transatlantické vazby zároveň cítí paniku při představě, že by příští prezident neměl zájem v rámci NATO dotovat obranu Evropy. Co této obavě říkáte?
PL: Zatímco prorusky orientované osobnosti tvrdí, že Amerika dělá ve světové politice příliš moc a zbytečně hodně se angažuje, zastánci silné transatlantické vazby naopak hořekují nad tím, že prezident Obama vyklidil pozici, má menší zájem o dění v Evropě a není dostatečně silný ani vůči Číně s tím, že v tuto chvíli zaujal naprosto němý postoj a je z něho „chromá kachna“. Co USA dělají v tuto chvíli ve světě správně a co špatně?
JB: Role Ameriky je velmi sporná. Myslím si, že méně by bylo více, ale netvrdím, že by Amerika nemohla dělat více. Mohla by více respektovat mezinárodní pravidla, spolupráci a řešení multilaterární – dokonce si myslím, že prezident Obama k tomu měl dobrý náběh. Za naprosto unikátní považuji Obamovy dva tahy: revizi vztahu k Íránu a ke Kubě. To si nikdo před jeho nástupem nedokázal představit. Máme se smát „chromé kachně“?
V této části Evropy jsme si až příliš zvykli na americký bushovský protekcionismus a z něho vyplývající fakticky protievropské postoje. Pokud někdo popisuje svět pod vlivem „chromé kachny“, možná si nevšiml, že ten svět už skončil.
Tato česká vláda to ale nemá snadné, její legitimita je problematická, protože na jedné straně nadužívá vlivu mediálně, na straně druhé není koherentní. To prezident Miloš Zeman je – i přes výhrady ve stylu a slovníku – mnohem koherentnější a srozumitelnější navenek. Nesdílím jeho zděšení z globálního superholocaustu, což je opravdu děsivá vize, a navíc značně komunikačně ulilitární, ale lze tomu rozumět. Má to historický patos. České vládě nerozumím – nemá politiku, vizi.... a ministr zahraničí prostě neexistuje. Jak se ten pán, prosím, vlastně jmenuje? Ví to někdo?
Ve vztahu k Číně se všichni na globální scéně chovají pragmaticky. Američané, Angličani, Francouzi... a koneckonců i Miloš Zeman. Pamatuji se, jak byl kdysi Bill Clinton obviňován, že jeho kampaň financují Číňané. Jací Číňané? Je jich tolik... Pokud vyhraje Hillary, kdy pojede poděkovat do Číny?
Jaké budou USA po volbách je ale velká neznámá. Nesdílím zděšení z Donalda Trumpa, ne kvůli jeho bývalé české ženě Ivance, ale protože je to pragmatik. Nikoliv populista, jak tvrdí většina koupených českých médií, jež si nevidí ani na špičku nosu. Některá to dokonce dělají, protože žádný nos nemají. A nos, to je charakter.
PL: Zmínění skalní zastánci transatlantické vazby zároveň cítí paniku při představě, že by příští prezident neměl zájem v rámci NATO dotovat obranu Evropy. Co této obavě říkáte?
JB: Uvidíme. Svéprávnost by Evropě slušela více než americký protektorát.
PL: Lidovec Daniel Herman jako první český ministr vystoupil v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Svůj projev v němčině začal slovy „drazí krajané“ a během řeči též vyjádřil lítost nad násilnostmi na sudetských Němcích ze strany Čechů během odsunu. Komunisté Hermana vyzvali k rezignaci, řada dalších politiků ho ostře kritizuje. Jak na to nahlížet, bylo to správné gesto? Nebo je vůbec potřebné 71 let po válce se k těmto věcem vracet a omlouvat se? A máme se vůbec my za co omlouvat?
JB: Přijde mi to jako skvělé a velmi přesné vyjádření. Na vysoké diplomatické a lidské úrovni. On totiž nevyjádřil pouze lítost nad odsunem Němců, ale i lítost nad nacistickým násilím, kterého se část Němců ze Sudet dopouštěla. Pocházím ze Sudet, konkrétně z Litoměřic, a nikdo mne nemůže podezřívat z předpojatosti. Lítost není slabost, a nikdy není pozdě na žádnou omluvu.
PL: Lidovec Daniel Herman jako první český ministr vystoupil v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Svůj projev v němčině začal slovy „drazí krajané“ a během řeči též vyjádřil lítost nad násilnostmi na sudetských Němcích ze strany Čechů během odsunu. Komunisté Hermana vyzvali k rezignaci, řada dalších politiků ho ostře kritizuje. Jak na to nahlížet, bylo to správné gesto? Nebo je vůbec potřebné 71 let po válce se k těmto věcem vracet a omlouvat se? A máme se vůbec my za co omlouvat?
JB: Přijde mi to jako skvělé a velmi přesné vyjádření. Na vysoké diplomatické a lidské úrovni. On totiž nevyjádřil pouze lítost nad odsunem Němců, ale i lítost nad nacistickým násilím, kterého se část Němců ze Sudet dopouštěla. Pocházím ze Sudet, konkrétně z Litoměřic, a nikdo mne nemůže podezřívat z předpojatosti. Lítost není slabost, a nikdy není pozdě na žádnou omluvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat