Před 20 lety ovládl Rusko. Nyní ale čelí mnoha problémům, včetně toho, jak předat moc, pokud o tom vůbec přemýšlí. Vladimir Putin, ruský prezident, jehož poslední funkční období nadchází, se musí rozhodnout, co na jeho konci udělá, píší analytici Centra pro evropskou reformu.
„O rok později, v srpnu 1999, se Putin stal premiérem a Jelcin pomazaným dědicem,“ upřesňují.
Putin ovládl Rusko, dokáže rozdělovat a panovat
Výsledky ruské ekonomiky v posledních letech měly kontrastní a smíšenou podobu: inflace padla, zahraniční rezervy vzrostly a rubl je relativně stabilní; nicméně růst byl chudokrevný a skutečné příjmy opadl, píše se ve studii. „Putin ovládl ruskou politickou scénu a ve své první dekádě u moci měl přínos z vysokých cen cen prodeje ropy. Výsledky vysokého růstu cen daly ruské populaci novou sebedůvěru po letech zmatku ekonomické krize,“ píší autoři.
Ovšem i když bylo Rusko pod západními sankcemi, což byla odpověď na předcházející anexi Krymu a východní Ukrajiny, dokázal Putin využívat „rozdělení v západních společnostech“ a „oslabeni západní politiky“ k posílení vlastní role na mezinárodní scéně. Putinovi vyhovuje, když může být viděn jako „vlivový hráč“ v britském brexitu, volbě prezidenta Donalda Trumpa nebo při posilování populistů v Itálii a všude v Evropě. „Putin bezpochyby získal ze všech těchto výsledků a podařilo se mu využít rozkolů mezi EU a NATO,“ poukazují autoři na vliv Putinova Ruska.
Po volbách v roce 2018, kdy Putinův největší kritik Alexej Navalnyj byl vyřazen ze hry na základě pochybných podezření, Putin byl uveden do úřadu 7. května (podle ruské ústavy), což může být ale i jeho poslední šestiletý termín jako prezidenta, konstatuje se ve studii. Musí nyní čelit vážným dlouhodobými problémům, jež zahrnují strukturální ekonomické proměny; seriózní sociální výzvy; a rozmanitost různých zahraničních a bezpečnostních politických problémů.
V Rusku se může všechno změnit „přes noc“
Západní pozorovatelé často poukazují na skutečnost, že v Rusku se dlouhodobě nic nemění. „Ale za poslední dvě dekády se EU potýkala se svou vlastní schopností, jak navázat realistický a souhrnnou agendu pro dialog s Ruskem, aby se pro ně stalo Rusko účastníkem k rozhovoru. Evropa nebyla – a stále si není jistá – co vlastně od Moskvy chce, nebo v co může realisticky doufat,“ poznamenávají autoři. „Ti, co vyjednávají s Putinovým Ruskem, musejí často připustit dvě věci: vůbec nic se nemění, ale změnit se může zároveň všechno doslova přes noc,“ soudí paradoxně.
Vztahy mezi Ruskem a Západem ale většinově zatím charakterizuje nedůvěra, vzájemný strach a konfrontace. Obě strany ale mohou, navzdory kontroverzi, čerpat ze vzájemné spolupráce, aniž by se nutně musely na všem shodnout. Je to vidět například na diskusi o „zbrojní kontrole“. „I když nepřinesla výsledky, může být užitečná jako způsob, jak vytvořit vzájemnou důvěru,“ míní Ian Bond a Igor Yurgens.
„Poprvé od chvíle, kdy anektoval Krym na Ukrajině v roce 2014, je vystaven skutečnosti, že klesá ve výzkumech veřejného mínění a politická opozice na jeho domácí scéně narůstá. A nade vše, musí se rozhodnout, co se stane v roce 2024: kdo ho nahradí a jaká bude jeho vlastní role až opustí svůj úřad?“ ptají se autoři Centra pro evropskou reformu, kteří se na dvaceti čtyřech stranách podrobně věnují otázkám ekonomickým, bezpečnostním a politickým: doma i v zahraničí (zvláště v konfrontaci se Západem), ale i těm, které se zdají být méně viditelné: jeho problémům v osobnostnímu postavení v hierarchii moci.
Jak bude vypadat svět v roce 2024?
„Ani Putin, ani jeho západní protějšky nemohou předvídat přesně, jak bude svět vypadat v roce 2024. Je ale velmi pravděpodobné, že otázky, na kterých se Západ a Rusko neshodnou, bude stále dosti. Ani jedna strana nechce učinit ústupky v otázkách, které považují za za zásadně důležité. Přesto by se neměli zdržovat pouze ve svých příslušných bunkrech. I když ještě neexistuje základ pro vyjednávání k vyřešení konfrontace, existuje tu potřeba pro dialog, aby se snížilo napětí, aby se zabránilo náhodné eskalace, jež by vyplynula ze vzájemného nedorozumění při oboustranných motivech a akcích,“ píší autoři překvapivě smířlivě.
„Putin je někdy vyobrazen na Západě jako skvělý stratég s dlouhodobým plánem, ale skutečnost naznačuje, že zkušený taktik a mistr především v tom, že se dokáže chopit se příležitosti, jež se mu nabídne,“ uvádějí. „Současní západní vůdci se zdaleka nemohou chlubit touto schopností. Často se zabývají ekonomickou a finanční krizí nebo mezinárodními konflikty, a jsou mnohem více reaktivní, a často i pomalí a nerozhodní,“ domnívají se. Pokud se prezidentu Putinovi podaří zabránit „nepředvídatelné události“, může být prezidentem až do roku 2024. „Pokud chce odejít z úřadu s pozitivním odkazem, potřebuje ale plán pro zbytek svého času u moci.
Bez plánu a záměru k jeho provedení, může riskovat, že se stane novým Brežněvem. Západ ovšem také potřebuje také plán, jak vyjednávat s Putinem, aby to nevedlo ke kapitulaci ani k válce, ale položilo základy pro stabilní vztah alespoň pro další pět let a déle,“ uzavírají svoji vizi.
Žádné komentáře:
Okomentovat