Vylhaný poker? Hra o čas? Mayová by měla hájit zájmy své země, ne jen strany, soudí editorial večerníku Le Monde

> politika > EU > Velká Británie > brexit > text vyšel na EuroZprávy, dne 31. ledna 2018.

Méně než 60 dní zbývá do brexitu, a mezi Londýnem a Bruselem hlásí zataženo. Ve středu 30. ledna evropské země „spojily své řady“, aby kategoricky odmítly znovu otevírat smlouvu o rozvodu, kterou premiérka Theresa Mayová podepsala. Co všechno se odehrává v posledních dnech v psychodramatu kolem brexitu? „Vylhaný poker, zoufalý pokus získat aspoň trochu času, nebo perfidní manévr jedenácté hodiny?“ ptá se ve svém editorialu liberálně-levicový večerník Le Monde.

Kdy bude konec „smutného divadla“?

I když se premiérce Mayové podařilo v Londýně na okamžik sjednotit malou většinou konzervativní tábor nad dodatkem, jenž jí britská sněmovna schválila pro další vyjednávání s Evropskou unií (EU), byla to jen snaha „zachránit tvář“ Konzervativní strany, nikoliv Spojeného království. Evropská sedmadvacítka je přesvědčena, že jedinou současnou snahou premiérky je „hrát o čas“ tím, že sází na strach z neuzavření žádné smlouvy, varianty nazývané „no deal“, aby se jí koncem března, „těsně před dnem D“ pro rozvod podařilo získat hlavní ústupky.

Sněmovnou schálený dodatek, pouhé dva měsíce před odchodem z EU, požaduje, aby se znovu vyjednávalo. Nabízí nahradit „bezpečnostní pojistku“ pro irskou hranici, onen slavný „backstop“, který odmítli ulsterští unionisté, za „alternativní aranžmá“. Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise, drží linii, kterou hájil po celých osmnáct měsíců, když říká: „Unie je otevřena k alternativním aranžmá pro hranici mezi Irskem a Severním Irskem [jenž by nahradil „backstop“] a bude se tomu věnovat přednostně po brexitu,“ ovšem dnes „jde o koncepce a zde není možná žádné žádné operační řešení.“ Ano, Evropa potřebuje „backstop“, ale to téma musí být součástí „intervalu“.

Nejlepší by bylo, soudí večerník Le Monde, zvolat: „Opona!“, aby už bylo konec tomuto „smutnému divadlu“, jež nabízí Westminster po „příliš dlouhé tři týdny“. Problém se podle listu nenachází v Bruselu, ale v Londýně, protože brexit, jak víme, je především problémem „britským, než se stal evropským“, a tím pádem ho nemůže vyřešit nikdo, že Britové „mezi sebou“.

Mayové blufování ve hře a irský faktor

Vydíráním ve stylu „no deal“, s nímž si nyní premiérka Mayová zahrává, vůči „jednotnosti a pevnosti Evropanů“ seskupenými za svým vyjednavačem Michelem Barnierem, tato perspektiva „brutální odchodu“ Spojeného království bez smlouvy není právě příjemná, bude jistě zničující pro ekonomiky kontinentu, ale „katastrofické dopady“ bude mít zejména pro Velkou Británii. „V této hře na bluf si Evropané myslí, že Britové prohrají, a že navzdory šílenému větru, který fouká nad Londýnem, nebudou nezodpovědní, aby vrazili do zdi takto slepě,“ míní editorial večerníku Le Monde.

Byla to ale přitom především premiérka Mayová, která přijala „pojistku“ koncem roku 2018. ta předpokládá od roku 2021 udržení Severního Irska ve „vnitřním trhu“ a celé Spojené království v „evropské celní zóně“, neboť se nedojednala další „speciální aranžmá“ (jakými by byli například celní decentralizované kontroly). Nicméně, díky hlasování ve Westminsteru se „Madame Mayová může chlubit existencí většiny, jež je připravena hlasovat o smlouvě nad smlouvou o brexitu, již jednou upravenou“.

Dalším faktorem, který by podle názoru večerníku neměl Londýn podceňovat, je samotný „irský faktor“. „Od počátku Michel Barnier a jeho tým identifikovali vztahy mezi Dublinem a Belfastem jako jeden z nejkomplexnějších aspektů brexitu,“ píše Le Monde. Řešení s „pojistkou“ umožnilo překonat překážky, i když k tomu bylo potřeba využit nesmírné „diplomatické vynalézavosti“, aby se dospělo ke kompromisu. „Brexitáři mohou odfrkovat, ale měli by vědět, že EU v této věci Irsko neopustí,“ připomíná večerník.

Dlouhá past, co má posloužit jako štít

V Bruselu se snaha premiérky Mayové vnímá jako zřejmá past. Snaha učinit s irské otázky pro příští vyjednávání o budoucích vztazích mezi Londýnem a EU, otázkou, jež poslouží „jako štít“ k tomu, aby získala na jednotném trhu výhody. Vyjednavač Barnier před tím již Evropskou komisi varoval: jednotný trh musí být ochráněn.

Ve středu před Dolní sněmovnou premiérka znovu evokovala myšlenku, že bude požadovat pro „backstop“ pokud možno „maximální délku“ k vyjednávání, jinak použije „klauzuli jednostranného odchodu“ z této pojistky, aby zabránila, že její země bude „nekonečně skřípnuta“ v celní zóně. To je ale nyní její problém. Není vyloučeno, že Brusel najde malou rezervu k manévru, včetně otázky „backstopu“. „Ale v tuto chvíli míč zůstává v táboře Theresy Mayové, od níž se očekává, že konečně upřednostní zájmy své země před těmi své strany,“ uzavírá editorial Le Monde.