Jeho babička, která přežila Osvětim, by to nikdy neudělala. Návrat do země, která zabila její rodiče a šest miliónů dalších židů, jí prostě přijde nemyslitelné. Šestatřicetiletý Simon Wallfisch je ale jiného názoru: zažádal o německé občanství a dostal ho, píše Euronews.
Sedmdesát let po holokaustu je důvodem k tomuto rozhodnutí brexit. Simon Wallfisch není sám, k podobnému rozhodnutí dospělo celkem 3 802 dalších zájemců z řad potomků německých židů za uplynulých dva a půl roku. Německá ústava takové rozhodnutí umožňuje, neboť ve svém článku 116 má právo každý, kdo byl v letech 1933 až 1945 zbaven německého občanství, o něj opět požádat. To se týká i potomků. „Katastrofa brexitu mne dovedla k tomu, že hledám způsob, jak zajistit svoji budoucnost a mých dětí,“ vysvětluje.
Wallfisch, který působí jako zpěvák a violoncellista, už má svůj německý pas v kapse. Dostal ho již v říjnu loňského roku, což mu i nadále umožní pohybovat se bez celních kontrol po Evropské unii. Euronews zmiňuje, že o německé pasy požádali i potomci jiného původu, pro potomky židů se ale žádost o navrácení občanství země, odkud byli vyhnáni nacistickým režimem jejich předkové, jevila jako často morální problém. Zradili tím snad své předky?
Hrála ostatním, když odcházeli do plynu
Anita Lakerová-Wallfischová, babička Simona Wallfische, byla deportována v roce 1943 do Osvětimi v jejích 18 letech. Přežila, jak píše Euronews, jen díky svému neobvyklému nadání: chtěli po ní, aby hrála, když byli ostatní odváděni na smrt do plynových komor. O rok později byla deportována do Bergen-Belsenu, který později osvobodili v dubnu britští vojáci.
Po válce v roce 1946 se Anita Wallfischová rozhodla pro Velkou Británii, kde se vdala a porodila dvě děti. Má za sebou mezinárodní hudební kariéru, trvalo jí ale značný čas, než se vrátila na německou půdu během 90. let. Nyní se do Německa vrací často, aby předala svou zkušenost s holokaustem mladším generacím.
Žádost o německé občanství podala podala i její dcera, šedesátiletá Anita Lakerová-Wallfischová, která pracuje jako psychoterapeutka. „Nemůžeme být oběti vlastní minulosti,“ říká žena, která na svůj pas stále čeká, „musíme stále doufat.“ Připadá si, že se „kruh uzavírá“.
Její matka si tím není zcela jistá. „Židé se necítí nikdy bezpeční,“ říká, když se obrací ke svým potomkům, dceři a vnukovi. „Byla jsem německé národnosti, ale to mi nezaručilo bezpečnost.“ List Daily Mail, který tento příběh přináší rovněž v dnešním svém vydání, připomíná, že dříve o občanství jiné země žádalo v průměru 20 lidí ročně.
Žádné komentáře:
Okomentovat