kultura > literatura > recenze > exkluzivně na Jehlice revue
Skutečnost, že drobná próza Ňadro amerického spisovatele Philipa Rotha (*1933) se k nám dostává v překladu Jiřího Hanuše až nyní, po čtyřiceti třech letech od amerického vydání, nemusí být zdaleka takovou nevýhodou, jak se zdánlivě na první pohled jeví.
Může být i svého druhu výzvou k novému čtení autora, jenž u nás již za ty roky zdomácněl.
Po letech totiž můžeme vidět, ve srovnání s díly jinými – často rovněž rozsáhlejšími a hutnějšími -, že tento drobný text, čítající v českém překladu na šedesátku stran (další desítka je věnována reklamám na další vydaná díla v nakladatelství), dosud rozhodnou měrou neztratil na významu.
Dá se číst jako klasická ukázka prózy, mající zřetelná evropská východiska, ale někdy i méně srozumitelné výklady. Zaujme dokonalým stylem, brilantní stylistickou zkratkou a nakažlivým intelektuálním humorem. To není vůbec málo na tak krátký text.
Může být i svého druhu výzvou k novému čtení autora, jenž u nás již za ty roky zdomácněl.
Po letech totiž můžeme vidět, ve srovnání s díly jinými – často rovněž rozsáhlejšími a hutnějšími -, že tento drobný text, čítající v českém překladu na šedesátku stran (další desítka je věnována reklamám na další vydaná díla v nakladatelství), dosud rozhodnou měrou neztratil na významu.
Dá se číst jako klasická ukázka prózy, mající zřetelná evropská východiska, ale někdy i méně srozumitelné výklady. Zaujme dokonalým stylem, brilantní stylistickou zkratkou a nakažlivým intelektuálním humorem. To není vůbec málo na tak krátký text.
