Francouzský akademik Amin Maalouf říká: „Demokracie se nachází ve stavu nevědomí“

Rozhovor vyšel v příloze Orientace Lidových novin dne 17. ledna 2015

Akademik Amin Maalouf je původem z Libanonu. Což mu umožňuje vidět věci trochu jinak i jako křesťan.

Spisovatel a esejista Amin Maalouf patří k tomu vzácnému druhu lidí, jenž coby libanský křesťan žijící v Paříži, a hlásící se k Osvícenství, dokáže více spojovat, než rozdělovat. Obhajuje náhledy muslimů, kritizuje nadutost Západu a její mocenskou nadřazenost; činí tak ovšem způsobem, mající silný pedagogický tón. Jeho tón obecně není útočný, někdy má spíše až povahu básnicky chlácholivou.

Maalouf, tento originální esejista na pomezí dvou světů, jehož myšlenkové dědictví pochází z Orientu, stále své naděje, navzdory současné krizi, vkládá do Evropy. Právě zde vidí, pro nás možná trochu překvapivě, i velkou perspektivu pro Střední Evropu, včetně podílu České republiky. Zabývá se fenoménem imigrace i nezvládnutým dědictvím kolonizace a dekolonizace.

Michel Houellebecq: Soumission (Podmanění) /ukázka/

> ukázky vyšly na portálu literární.cz dne 14. ledna 2015

 Nejnovější román francouzského spisovatele Michela Houellebecqa Soumission (Podmanění), který vydalo počátkem ledna nakladatelství Flammarion, snová temnou perspektivu francouzského sociálně-politického vývoje v roce 2022. Moci se ujmou umírnění islamisté, kteří promění slavnou Sorbonnu na islámskou univerzitu a hlavnímu hrdinovi Françoisovi, profesoru literatury – jenž jinak svůj život ubíjí v samotě a citovém zoufalství –, nabídnou pokračování jeho kariéry. Pod jednou podmínkou: musí konvertovat k islámu.

Šestý román spisovatele Houellebecqa, držitele Goncourtovy ceny, je temným příběhem osobního selhání, jež autor prokládá aktuálními satirickými glosami ke stavu francouzské a západní společnosti.

Obálka vydání posledního románu.

Ukázka (str. 35)

Když jsem odcházel ze svého kurzu (co asi může zajímat ty dvě panny v burce na Jeanu Lorrainovi, tom nechutném buzíkovi, který o sobě sám řekl, že je enfilanthrope; vědí jejich otcové o přesném obsahu jejich studií? Musí literatura doslova všechno vydržet?), narazil jsem na Marie-Françoise, jež pojala myšlenku, abychom spolu šli na oběd. Vypadá to, že můj den bude rozhodně sociálně nabitý.

Měl jsem v oblibě tuhle zábavnou starou brécu, žíznící po všech klepech; její profesorská dávnověkost a její účast v některých univerzitních poradních výborech dávala jejím klepům na váze a významu; rozhodně oproti těm, jež přinášel Steve – ty se jevily jako naprosto bezvýznamné. Vybrala marockou restauraci v ulici Monge, takže to vypadá, že můj den bude zároveň dnem halalu.

„Matka Delouzová,“ začala v okamžiku, kdy číšník přinášel naše talíře, „sedí na vystřelovacím křesle. Národní rada univerzit, která se schází počátkem června, pravděpodobně jmenuje na její místo Roberta Redigera.“

Michel Houellebecq: Falešný prorok islámského vítězství

Co svojí knihou Houellebecq vlastně sledoval?

> kultura > literatura > knihy > recenze vyšla na portálu týdeníku Reflex, dne 13. ledna 2015.

Temný a provokativní. Poslední román Michela Houellebecqa: Soummision (Podmanění), jež vydalo nakladatelství Flammarion, nadchne všechny, kteří věří snadným konstrukcím. Hlavním tématem je totiž islamizace Francie. Brát toto téma nemusíme příliš vážně. Je to přece nakonec „jenom“ literatura, jejíž doménou je „svoboda tvorby“. Ale není to tak snadné...

Carrèrovo Království za zpověď

> literatura > francouzská > knihy > recenze Lidové noviny, 22. října 2014.

Poslední opus Emmanuela Carrèra: Le Royaume (Království), vydaný nakladatelstvím P. O. L., se ve Francii stal událostí. Mezi těmi 607 tituly na podzimních knižních pultech pultech, zaujímá mimořádné místo. Nejen formou, ale zejména obsahem.

Anne Wiazemsky, svědectví Godardovy princezny

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu literární.cz, dne 7. března 2012.

Známe ji především z filmu. Má jich přitom za sebou desítky. Poslední román Anne Wiazemské, který se ve Francii v nakladatelství Gallimard objevil, nese titul: Une année studieuse (Studijní rok, 2012).