Modianovy románové přízraky - v jednom svazku

Obálka výboru z románů Patricka Modianiho

vyšlo v Literárních novinách, č. 17, 28. srpna 2013

Spisovatel Patrick Modiano, nepřehlédnutelná postava francouzského románu, shrnul svých deset výjimečných opusů v jednu knihu. Vydalo ji v prestižní edici Quarto nakladatelství Gallimard na počátku léta, jež v celkovém souhrnu čítá 1082 stran.

Říkají to mnozí spisovatelé, a říká to i Patrick Modiano: spisovatelé píšou stále stejnou knihu. „Ano, vždy jsem měl dojem, že píši stejnou knihu. Každá nová kniha vymazává tu předchozí, jako by byla zasažena zapomněním, ale vzápětí se stále stejné scény vrací. Je to jako vlnobití, vlny bez ustání…“ řekl před třemi lety v rozhovoru pro týdeník L´Express.

A opakuje to i nyní v předmluvě k výběru ze své tvorby.

Senát dobyla francouzská pravice, včetně té národně-populistické

Národní fronta Marine Le Penové pokračuje v dobývání francouzských institucí

vyšlo s drobnými úpravami na portálu www.reflex.cz, dne 1. října 2014

Pravice vyhrála první bitvu. Není to ale ještě vítězství – a už vůbec ne triumfální. Za pravicovou většinou, jež dosáhla uplynulý víkend úspěchu, se navíc do horní komory francouzského parlamentu dostala poprvé i Národní fronta – dvěma senátory. Jeden z nich, David Rachline, se stal zároveň benjamínkem komory – ve věku 26 let nejmladším senátorem.

Na první pohled, a s ohledem na specifičnosti třetinových doplňovacích voleb, se může zdát, že Senát – o němž si každý druhý Francouz myslí, že je zbytečný – nemá žádnou váhu. Je ale přesným seismografem nálad ve společnosti. Senát, jenž je silným zastupitelem regionů, a regionálními zastupiteli – takzvanými velkými voliteli – jsou také budoucí senátoři voleni, předznamenává rozložení politických sil. Výsledky jsou političtější, neboť jakkoliv jde o volby nepřímé, vyjadřuje postoje velmi vlivné části francouzské společnosti. Té, jež nebydlí v Paříži...

Emmanuel Carrère: Království /ukázka/

vyšlo na portálu www.literární.cz, 22. září 2014

Obálka románu Království

Francouzský spisovatel Emmanuel Carrère se ve svém novém románu Le Royaume (Království, P. O. L.) pokouší dohledat kořeny křesťanství. Činí tak svým osobitým reportážním způsobem, v němž kombinuje vlastní úvahy s osobní zkušeností, často překvapivého charakteru.

Emmanuel Carrère:
Le Royaume (Království)

P. O. L.
2014
640 stran
úryvek z francouzštiny přeložil Josef Brož

1

Toho léta jsem se podílel na jednom televizním scénáři. A tak se mi stalo, že se ke mně jedné noci v malém podhorském městě vrátili mrtví. Není jasné, proč právě tito mrtví, a ne jiní. Oni sami nevědí, že mrtvými jsou. Zjevili se ovšem ve zděšených pohledech těch, k nimž se chtěli vrátit, k těm, kteří je stále milují a milovali. Nejde přitom o žádné zombí, ani přízraky, nejsou to ani upíři. Nenacházíme se ve sci-fi, ale ve skutečnosti. Položme si zcela vážně otázku: předpokládejme, že něco nemožného se opravdu odehrálo. Co by z toho plynulo? Jak byste reagovali, kdybyste přišli do kuchyně a našli tam vaši nedospělou dceru, jež zemřela před třemi roky, jak si připravuje misku s cereáliemi s obavou, že dostane vyhubováno, protože včera přišla pozdě; aniž by si pamatovala, co se včera v noci stalo? Co byste udělali – zcela konkrétně? Co byste na to řekli?

Sarkozyho (poněkud) riskantní mediální kanonáda

vyšlo na portálu týdeníku Reflex s jiným titulkem (a drobrými) úpravami, dne 23. září 2014 

Sarkozy se vrací, ale jeho návrat nechtějí zdaleka všichni.

Poprvé v dějinách francouzské V. Republiky se bývalý prezident pokouší vrátit zpátky. Má to své jasné nevýhody. Bude muset obtížně vysvětlovat, že tentokrát bude jiný. V případě Sarkozyho to totiž opravdu nehrozí.

Jedno je mu třeba uznat. Je to velký komunikátor. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy, se po dvou letech od své prohry rozhodl vkročit znovu do politické arény. Z politiky ale ve skutečnosti nikdy neodešel: jeho spolupracovníci a část médií živila myšlenku jeho návratu hned od počátku. Zvolil si ale tu správnou chvíli?

Francie v krizi, vláda v krizi, prezident... v krizi. „U mnoha Francouzů jsem cítil pokušení nevěřit již ničemu a nikomu, jako kdyby všechno stálo stejně, nebo spíše, jako kdyby nic už nestálo za to. Tento nedostatek naděje, tak specifický pro dnešní Francii, nás vede k povinnosti znovu ji utvořit,“ napsal Sarkozy v pátek na facebooku. „Po hlubokém zamyšlení jsem se rozhodl nabídnout Francouzům novou politickou volbu,“ vysvětlil.

Valérie Trierweilerová: Nelegitimní

> politika > Francie > vyšlo na portálu týdeníku Reflex, dne 7. září 2014

Obálka magazínu Paris Match s Valérií Trierweilerovou.

Převrat? Zatím ne. Ale doslova politické zemětřesení vyvolala ve Francii kniha, již napsala Valérie Trierweilerová, bývalá partnerka francouzského prezidenta Françoise Hollanda.

Nevídáno neslýcháno. Je to ale mnohem více než pomsta, zní jako zoufalý křik zraněné labutě, jež přišla o vše, a to doslova i do písmene.

Ne, tohle rozhodně není žádná bouře ve sklenici vody. Vypadá to doslova jako státní převrat. Coup d´état. Nezpůsobil ho ale žádný politický marketing, natož nějaká vojenská eskadra, ale pouze – jedna žena.

Francouzská republika již zažila leccos, ale tohle ještě ne. Atentáty, povstání, barikády, okamžiky velkého zoufalství, ale nikdy nebyl v dějinách V. Republiky prezident ohrožen takovým způsobem, jakým to udělala Valérie Trierweilerová.

Mozart Elysejského paláce

> politika > francouzská > komentář vyšel v týdeníku Reflex, dne 28. srpna 2014

Říká se mu „Mozart Elysejského paláce“. Nominace šestatřicetiletého Emmanuela Macrona, dosud veřejnosti naprosto neznámého ekonoma, se rovná politickému zázraku. Byl jmenován – doslova ze dne na den — na klíčový post po vzpurném Arnaudu Montebourgovi (vlevo) ministrem ekonomie, průmyslu a digitalizace.

Galské kohoutí zápasy

vyšlo na stránkách týdeníku Reflex, dne 26. srpna 2014

Demise. Buď budeme tu zprávu dramatizovat, nebo bagatelizovat. Vyberte si! Vláda francouzského premiéra Manuela Vallse každopádně nevydržela ani půl roku. Přesně to bylo: 147 dní.

Pád vlády premiéra Manuella Vallse, lze vidět různým způsobem. V podstatě jde o „vládní obměnu“, neboť premiér zůstává. Večeník Le Monde ovšem označil tuhle rošádu,dramaticky za „poslední šanci“ prezidenta Françoise Hollanda. Dá se to ale i bagatalizovat, a vládní obměnu nazvat pouze „kohoutími zápasy“. Oba faktory ale hrají roli.

FRANZ-OLIVIER GIESBERT: KAM VÍTR, TAM PLÁŠŤ

> politika  > kultura >vyšlo na www.mediainfo.cz, dne 20. srpna 2014

Franz-Olivier Giesbert alias FOG

Je ho všude mediálně plno. Vyvolává pozornost, kontroverze, ale i aplaus.

Franz-Olivier Giesbert (FOG), donedávna šéfredaktor liberálně-pravicového týdeníku Le Point, na sebe upozornil v době, kdy stál na čele Le Nouvel Observateur, týdeníku levicového.

Mnozí mu nemohou přijít na jméno, jeho názory ale všichni sledují. FOG často mlží, ale pokud řekne, co si myslí, stojí to za to.

FOG je značka. Skrývá se za ní nejen novinář, ale i spisovatel a televizní moderátor. V Česku právě vyšel překlad jeho první knihy Himmlerova kuchařka (Argo, 2014). Giesbert jich ale napsal mnohem více, celkem čtrnáct románů, zájem ale vyvolaly především knihy publicistické – nejvíce portréty francouzských prezidentů.

Psychoklima malého zločinu

vyšlo na www.iliteratura.cz, 12. srpna 2014

Obálka knihy Yvese Raveye.

Ne, tenhle román není vtip. I když po jeho dočtení vás může napadnout leccos. Vtipné to je ale pouze do jisté míry.

Ačkoliv se rozsahem i obsahem jedná spíše o novelu, je La Fille de mon meilleur ami (Dcera mého nejlepšího přítele, Minuit, 2014) od spisovatele Yves Raveye, kniha velmi matoucí. Žánrově se pohybuje někde mezi falešným thrillerem a falešnou romancí. Zkrátka v ryzí tradici nakladatelství, jež si rádo potrpí na blasfémie.

Na počátku je slovo...

Na počátku to ale vypadá, že půjde o příběh, v němž se dodržuje každé slovo. Na počátku stojí slovo muže, která dává Wiliam svému umírajícímu příteli Louisovi ve vojenské nemocnici v Montaubanu. Louis umírá a Wiliam slíbí, že najde a postará se o jeho dceru Mathildu. Louis o ní ale ví pouze to, že byla na nějaký čas internována v psychiatrické léčebně.

Poslední Kunderův žert

> kultura > literatura> recenze vyšla na portálu www.literarni.cz, 19. prosince 2013

Každému jeho Kunderu! Nová kniha Milana Kundery Oslava bezvýznamnosti, vydaná na podzim v Itálii jako Festa dell´insignificanza, ale přeložená z francouzštiny Massimem Rizzantem, se prezentuje na italských pultech jako „prima edizione mondiale“ (první světové vydání). Vychází, tak jako všechna vydání Kunderových knih v Itálii, v nakladatelství Adelphi Edizioni.

Skutečné příběhy Emmanuela Carrèra

> kultura > knihy > vyšlo v Literárních novinách, č. 5/2014, s. 20 (7. května 2014)

Spisovatel Carrère překvapil mimořádnou knihou o ruském bardu Limonovovi.

Spisovatel Emmanuel Carrère svými romány a vyprávěním oživuje tradici živých příběhů, v nichž ovšem podobně jako v některých filmových dokumentech, vystupuje i sám autor, který se neschovává za žádnou maskou: je tu vypravěčem i postavou.

SARKOZYHO VZESTUP A PÁD

politika > Francie > vyšlo na portálu www.mediainfo.cz, dne 15. července 2014

Nikdy nebyl Nicolas Sarkozy, bývalý francouzský prezident, vystaven – zejména kvůli svým korupčním skandálům - takovému tlaku médií jako dnes. Jak tomu bylo dříve?

Aféry, s nimiž se nyní Nicolas Sarkozy potýká, vnímá většina francouzské společnosti velmi kriticky. Podle posledního výzkumu BVA pro televizi BFM by ho za budoucího prezidenta nechtělo 65 % obyvatel Francie.

To je závažná ztráta, neboť donedávna se tento „malý velký muž“ pravice těšil podpoře nejen „tvrdého jádra“ Svazu pro lidové hnutí (UMP), ale i velké části veřejnosti. Obojí ale ztratil v průběhu svého nedávného policejního zadržení a následného patnáctihodinového výslechu.

Letní knižní tipy: letem světem I.

vyšlo na www.literární.cz, 15. července 2014

Léto se již delší čas těší zvýšenému zájmu o literaturu. Nejedna redakce novin a časopisů přichází s tipy a radami, co si určitě nezapomenout přibalit do zavazadla. Léto je prostě dobrou příležitost seznámit se s novými, ale i starými autory, kteří by neměli chybět ve vaší výbavě (třeba u vody). 

Jaké knižní tituly na léto doporučují u nás a v zahraničí? Začneme za Atlantickým oceánem, na východním pobřeží Ameriky, a poté se přesuneme na starý kontinent do Evropy. Třeba to bude i příležitost pro nakladatele, poohlédnout se po autorech, kteří dosud u nás nevycházejí.

Americké temné příběhy (nejen u vody)
Letní tipy většinou kombinují dva letní sklony: lenošení a zábavu. „Ačkoliv někteří z nás zde v New Yorku museli seškrábat led z našich skel, přesto jsme si dohromady sedli, abych dali dohromady naše letní knižní doporučení. Takže, i když je venku bouřka, přinášíme horký seznam našeho letního čtení,“ píše Publishers Weekly, americký časopis pro knihkupce a nakladatele. Redakce se rozhodla vybrat příběhy povětšinou poněkud „temné“, jak hned úvodem varuje.