Syrský prezident se zdá být u moci, ale jeho příznivci v Moskvě si nemohou dovolit platit za rekonstrukci. Jeho protivníci na Západě mohou, ale nechtějí, píše americký portál magazínu Theatlantic.com.
Když začal syrský konflikt v březnu 2011, zdálo se, že Bašár al-Asad bude pravděpodobně vyhnán, stejně jako ostatní siláci, kterých se lid se zbavil v průběhu arabského jara. Nestalo se. O osm let později je Asad stále prezidentem, ale v rozbité a zničené zemi. Velká otázka, která se nabízí, zní: „Kdo bude platit za obnovu Sýrie?“
Účet je přitom velký. Organizace spojených národů (OSN) odhaduje náklady na rekonstrukci na 250 miliard dolarů (zhruba čtyřnásobek předválečného HDP Sýrie) nebo zhruba velikost egyptské ekonomiky).
Není možné platit rekonstrukci, když nedošlo k (politické) transformaci!
„Rusko ale chce, aby Západ zaplatil. Jeho vojenská podpora je nezbytná pro přežití Asadova režimu, ale má to svá vlastní ekonomická omezení. Spojené státy a jejich západní spojenci však neústupně odmítají, protože jim chybí smysluplné politické změny,“ píše americký magazín The Atlantic na svém portálu. Není možné, aby proběhla „rekonstrukce bez [politické] transformace,“ řekla autorovi článku Krishnadevu Calamuru mluvčí francouzského velvyslanectví.
Minulý podzim Nikki Haleyová, tehdejší americká velvyslankyně při OSN, odmítla „absurdní“ ruský tlak na podporu ze strany Západu. Ten zde ponechává 18 milionů lidí, z nichž asi třetinu tvoří uprchlíci, kteří čelí nejisté budoucnosti v zemi, která je nyní v daleko horším stavu než v době, kdy konflikt začal. Rekonstrukce zůstává základem navzdory tomu, že americký prezident Donald Trump stáhl většinu amerických vojáků, což signalizuje malou chuť Washingtonu k dalšímu zapojení do Sýrie.
Teoreticky by úspěšnému úsilí o rekonstrukci mohly přispět miliony vysídlených Sýrijců, kteří se vrátili domů, domnívá se autor. „Dokud však zůstanou části země neudržitelné, krize uprchlíků, která v uplynulých několika letech ochromila Evropu, riskuje zhoršení situace, což by mohlo vést k tomu, že by v Sýrii mohlo být vystaveno krizi mnohem více generací. Uprchlické tábory jsou dány často na milost nepřátelských hostitelských zemí.
Rusko, které zasáhlo do konfliktu v roce 2015 si chce zachovat svůj „nově nalezený regionální vliv“, nemůže ale převzít náklady na rekonstrukci. Její ekonomika je v troskách, míní The Atlantic, což je ještě horší díky sankcím uloženým po jejím vpádu na ukrajinský Krym v roce 2014. Po jeho zásahu do amerických voleb v roce 2016 ; hrozbě dalších represivních opatření po jeho zabavení ukrajinských plavidel v listopadu v Kerčském průlivu a Azovském moři, které obě země sdílejí na základě smlouvy 2003; a v neposledku kvůli nízké ceně ropy. Moskva se nicméně pokusila, i když bez úspěchu, aby zaplatilo mezinárodní společenství.
USA a Evropa učinily reformy, včetně politické transformace, předpokladem pro jakoukoli úlohu při rekonstrukci. Poukazují na skutečnost, že Asadovi hlavní podporovatelé, a to jak vnitřní a vnější, si uvědomují, že jeho pokračující podpora pro něj bude zatím podmíněná. „Asad je hlavní překážkou rehabilitace Sýrie, a nakonec podnikatelská třída Alawitů a těch, kteří režim podporují navenek, zjistí, že je to na jejich zodpovědnost, zda albatros, vzlétne,“ řekl pro The Atlantic jeden západní diplomat. A diplomat dodal: „Bylo mi řečeno, že před válkou byl kapitálový rozpočet 60 miliard dolarů a v loňském roce byl kapitálový rozpočet 300 milionů dolarů, z čehož bylo skutečně vynaloženo pouze 20%. Nejenže nemá peníze, ale nemá ani administrativní ani politickou schopnost stavět zemi.“
Západ nutil po celá léta Rusko, aby Asad učinil ústupky. A co teď?
„Skutečností ovšem je, jak moc mají [Rusové] ochotu vynutit skutečné reformy, skutečné reformy, které přenášejí moc z Damašku směrem decentralizují moc?" ptá Mona Yacoubian, která se zabývá Sýrií na americkém Institutu of Peace. „A tady není vůbec jasné, že Rusko má takový vliv.“
Ironií osudu je, že samotné zaměření na rekonstrukci je tichým potvrzením, že Asad nikam neodejde. „Pokračující podpora Ruska a Íránu, odchod většiny amerických ozbrojených sil z USA a začátek nějaké rehabilitace mezi arabskými zeměmi dávají Asadovi hned několik pobídek k politickým ústupkům,“ píše autor. Přesto je dnes prezident Asad v pasti. „Jeho příznivci si nemohou dovolit platit za rekonstrukci; jeho protivníci na Západě mohou, ale nechtějí. Írán, další hlavní zastánce Asad, trpí odloženými sankcemi ze strany USA a nemá tak mnoho na to, aby je ušetřil,“ píše The Atlantic.
Přesto je třeba přestavět. Asi 11 milionů lidí bylo vysídleno a přišlo o domov. Boje zpustošily téměř vše: vodu, kanalizaci i elektrické systémy v bývalých rebelských oblastech. Školy a nemocnice byly zničeny. Velká města jako Rakka byla zničena. Ve venkovských oblastech již nefungují zavlažovací kanály; obilná sila země byla zničena. „Potřeba infrastruktury v severovýchodní Sýrii je nezbytná,“ tvrdí Made Ferguson, zástupce ředitele pro Sýrii v Mercy Corps, agentuře humanitární pomoci, která má sídlo v severovýchodní Sýrii, minulý měsíc. „V podstatě je potřeba vše."
To staví Západ do nepříznivé situace. „Na jedné straně nechce odměnit Asada přestavbou Sýrie a upevněním jeho moci. Na druhé straně nechce přehlížet humanitární situaci, která se bude pravděpodobně zhoršovat, aniž by došlo k masivní infuzi finančních prostředků,“ píše Krishnadev Calamur. (Ve čtvrtek mezinárodní dárci přislíbili téměř 7 miliard dolarů , včetně 397 milionů dolarů ze Spojených států, na civilisty postižené konfliktem. Celková hodnota nedosáhla ale toho, co EU požadovala.)
Syrští vládní představitelé říkají, že vítají investice pouze z těch „ přátelských zemí“, které režim podporovaly během konfliktu. Není ale mezi nimi mnoho kandidátů: Někteří arabští sousedé Sýrie, kteří se s konfliktem rozešli s Asadem, se pomalu smiřují s režimem, ale také se zdráhají vlévat miliardy do úsilí, které by nakonec mohlo Írán posílit.
Turecko, regionální hospodářská mocnost, se zabývá rekonstrukcí v částech Sýrie, které kontroluje, a má ambice i mimo tyto oblasti. Sýrský režim chce, aby se i Čína, hlavní aktér v infrastrukturních projektech po celém světě, zapojila. Aby se však každá z těchto zemí mohla zúčastnit, musí být Sýrie nejprve stabilní. To ale není zdaleka zajištěno.
„Občanská válka Sýrie totiž metastázovala do konfliktu s Izraelem, Tureckem, Íránem a Kurdy. Nejistota amerického plánovaného odchodu tuto situaci posiluje. Ekonomická malátnost se od začátku konfliktu zhoršila, stejně jako lidské ukazatele, jako délka života. Politické svobody, jejichž nedostatek nejprve vyvolal protesty proti režimu, stále neexistují. Islámský stát zůstává hrozbou, i když se chystá ztratit celé své území. Bezvýchodná situace při rekonstrukci slouží pouze k rozšíření těchto trhlin,“ popisuje stav země autor.
„Buď mezinárodní společenství musí akceptovat, že Asad vyhrál válku a začne přistupovat k rekonstrukci z tohoto rámce,“ řekl nedávno autorovi Nicholas Heras, expert na Sýrii v Centru pro novou americkou bezpečnost, americkém think-tanku. ve Washingtonu. „Nebo budou muset žít s rizikem endemické nestability a mezer ve správě ve velkých oblastech jádra Středního východu.“
Nikomu se ale do toho nechce. Krize pokračuje, i když to vypadá, že válka se zvolna blíží ke konci. Kdo ale za ni zaplatí účet?
Žádné komentáře:
Okomentovat