Od léta 2018 překročil francouzský prezident Emmanuel Macron „všechny kruhy pekla“. Fáze „otevřené konzultace“, zahájené jako odpověď na hnutí „žlutých vest“, končí 15. března. Prezident musí nyní dokázat, že se nejen „zabavil hříchů“, ale že zejména vyslyšel svou zemi, píše v editorialu liberálně-levicový list Le Monde.
Hříchy Emmanuela Macrona: (ne) upřímnost, (ne) efektivita, (ne) autorita... (ne) legitimita
Aféra Benalla vrhla pochybnost o jeho exemplárnosti, demise Nicolase Hulota zase o jeho (ekologické) upřímnosti. Pochybnosti násobí ještě obava z nedostatku „efektivnosti“ a vposledku i „autority“. To nejvážnější, ať už se jedná o odchod Nicolase Hulota, bývalého ministra ekologie, nebo Gérarda Collomba, bývalého ministra vnitra, je zároveň jeho nejtěžším úkolem. Tím nejtěžším je bezpochyby možnost ztráty „legitimity“, jak se ukázalo v souvislosti s hnutím „žlutých vest“.
Prezident, který se vyjádřil kdysi v termínu inkarnace „postavy krále“, jež je podle něj uložena v „národním podvědomí“, se stal náhle pronásledován těmi, kteří na kruhových objezdech vzkypěli vztekem, jenž se proměnil brzy v hněv u jedněch, a u druhých v představě symbolické gilotiny. „Dva měsíce, díky velké rozpravě, kterou si hodně naložil, si prezident (fakticky) udělil očistec – politika, jež nerespektuje kánony církve, se může ale někdy vysmýknout až do pekla,“ píše večerník. Tím, že dokázal předvést dostatek pokory, ale i bojovnosti a způsobilosti, aby mu byly „odpuštěny jeho hříchy“, nebo alespoň „některé z nich“, si trochu pomohl.
Všichni ti, kteří na začátku označili tuto proceduru za „hrubou operaci“, jejímž cílem bylo toliko její „zneužití mocí“, nebo ji obviňovali z pokusu o „podkuřování“, splakali nad výdělkem. Co se týče hnutí „žlutých vest“, které každou sobotu opakovaly, že se přece „Ničeho nevzdají“, byly nakonec zastíněny a výrazně upozaděny tímto bezprecedentním „demokratickým cvičením“.
Demokratické cvičení ještě není cestou do ráje (pro Macrona). Najde odvahu i pro lidi?
„Prezident dal slovo Francouzům, a ti se ho chopili,“ píše večerník. „Stovky tisíc (lidí) posílaly své příspěvky, podíleli se na veřejných shromážděních, organizovaných na všech stranách, zaplnily sešity stížnostmi, v nichž vyjádřili své požadavky v představě lepší budoucnosti,“ píše list. A všichni pozorovatelé se shodli na tom, že toto „cvičení demokracie“ předvedlo, že dokáže nabýt podoby velké „různorodosti“ účastníků v tomto velkém „národním rozhovoru“.
Hlavní váze rozpravy je ale u konce. K datu 15. března končí regionální občanské konference, stejně jako rozpravy v parlamentu, jež budou ještě chvíli trvat (o nějaký čas prodlouženy ke své syntéze až do dubna); Emmanuel Macron se ale ještě nedostal do ráje. „Aby se k tomu dopracoval, musí dokázat, že nejen poslouchal, ale že zemi slyšel, a že je schopen odložit svůj skepticismus a poskytnout odpovědi, a to na úrovni očekávání,“ míní večerník.
Přečíst si všech 18 regionálních konferencí, kde občané diskutovali na základě výběru podle losu, a vyvodit z nich závěry, je velmi riskantní. Co vlastně Francouzi chtějí? To první, co se objevuje, je především požadavek, aby byli vládami respektováni, očekávají, že jim bude nablízku, bude efektivní a spravedlivá. „V jejích očích to znamená víceméně změnu ve filozofii veřejného a politického jednání,“ uvažuje liberálně-levicový večerník.
V mnoha ohledech, v konkrétním slova smyslu, se blíží požadavkům „žlutých vest“, které dožadovaly změny oproti politice, která byla dosud vládou vedena od roku 2017: tedy především zlepšení kupní síly pro kategorie s nízkými příjmy a u důchodců, vyrovnání daňového zatížení, zvláště opětným zavedením daně z nemovitého bohatství, posílení veřejných služeb, zvláště těch služeb, které se týkají zdravotnictví a vzdělávání v oblastech země, jež se nachází na okraji průmyslových center nebo přímo v rurálních zónách…
Tato „velká rozprava“ nabídla doslova „hru o všechno“. „Její úspěch nyní vyžaduje, aby Emmanuel Macron ,zdvojnásobil’ sázku, pokud nechce způsobit zklamání na úrovni nadějí, které mohl vyvolat. Nejde pouze o představivost, ale zvláště o odvahu. Tu, která by překonala příliš technokratickou a centralizovanou koncepci jednání. Takovou, ať už si říkáme co chceme, jež by změnila svůj kurz, který by znovu utvořil projekt společnosti,“ uzavírá editorial liberálně-levicové listu Le Monde.
Žádné komentáře:
Okomentovat