Bodyguard Benalla: muž, který otřásá Elysejským palácem

> politika > společnost > Francie > psáno pro Parlamentní listy, dne 23. červnece 2018

Aféra Benalla. Macronova Francie se v těchto dnech otřásá v základech. Nemine dne, aby ze země galského kohouta nepřicházely nové informace v aféře Benalla, pojmenované podle bývalého osobního strážce prezidenta Emmanuela Macrona. A co říká prezident Macron: „Je to bouře ve sklenici vody!“ A také: „Benalla nebyl můj milenec!“

Ve Francii není nic nemožné

> politika > Francie > komentář vyšel v Mladé frontě dnes, dne 31. ledna 2013

 

Horizont se rozjasňuje. A nic není nemožné. Do bitvy se chystá sice desítka kandidátů, pouze pět má šanci na znatelný a viditelný výsledek. Krajina před francouzskou (přímou) prezidentskou bitvou, vyhlášenou na dny 23. dubna a 7. května, zná nyní hlavní soupeře. Tři z nich jsou dnes nejviditelnější: politici François Fillon, Emmanuel Macron a Marine Le Penová. Jaká bude Francie na jaře po bitvě?

Hollandovi pohrobci v poločasu (levicového) rozpadu

> politika > Francie > komentář nahrán a odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 23. ledna 2017

„Ještě jedno takové vítězství a budeme zničeni,“ pravil kdysi vědoucně Pyrrhus, král z Epeiru, po bitvě u Auscula. Pyrrhovo vítězství. První kolo socialistických primárek ve Francii má svého vítěze. Stal se jím Benoît Hamon, bývalý ministr školství socialistické vlády, jehož „dynamika posledních dní“ přivedla k výsledku, který nečekali ani jeho blízcí.

Francouzská revoluce na pochodu

> politika > společnost > Francie > esej exkluzivně na Jehlice revue

Klid před bouří? Nadcházející jaro ve Francii může mít vůni revoluce. Příznaky konce jedné éry lze přece vidět všude. Vzpoura se zatím nekoná. Mění se jenom casting. Po překvapivém vítězství Françoise Fillona v pravicových primárkách přišlo vzápětí rozhodnutí levicového prezidenta Françoise Hollanda znovu nekandidovat. Spasí Francii nová politická kometa Emmanuel Macron? To on mluví a píše o Revoluci. Alespoň ve své nové knize...

Evropská levice u konce s dechem?

> politika > Evropa > Francie, Itálie > komentář vyšel v Mladé frontě Dnes, dne 30. prosince 2016 a rovněž na portálu idnes.cz dne 1. ledna 2017 (integrální text)

Evropské jaro populistů? Dosavadní vláda levicových stran v Evropě, socialistů ve Francii a demokratů v Itálii, je vážně otřesena. Dvě ze zakladatelských zemí Evropského společenství, nyní Evropské unie, procházejí v těchto dnech vážnými politickými proměnami. Před branami

moci stojí doslova a do písmene - populisté. Nastává v Evropě nová politická éra?

Vypadá to na poslední Vánoce. Alespoň pro levicové vlády Francie a Itálie. Počátkem prosince došlo k demisi obou premiérů – Mattea Renziho v Itálii a Manuela Valse ve Francii – ve dvou z posledních rozhodujících zemích, kde v Evropě vládne levice. Jakkoliv jsou vnitřní národní důvody pádu obou premiérů odlišné, jedno je spojuje: neschopnost čelit narůstající vlně populismu, opírající se o agresivní xenofobii, jež počíná ovládat kontinent.

Macron, talentovaný mladý muž na cestě do Elysejského paláce

> politika > Francie > psáno pro ČRo Plus (neodvysíláno, publikováno na portálu Českého rozhlasu Plus)

Měl to být Mozart Elysejského paláce. Emmanuel Macron, donedávna ministr ekonomie francouzské vlády premiéra Vallse, podal demisi. Co se to stalo? Ačkoliv motivace jsou zřejmé, základní pochybnosti, co tím sleduje, zůstávají. Macron je neodvrátil. Jeho příznivci to vědí již dávno: „Macron président!“ Prezident Hollande, jemuž měl ministr Macron sloužit nejvíce, lapá po dechu.

Ça va mieux?

- politika - Francie - text vyšel na portálu Parlamentních listů, dne 30. května 2016

Odbory zablokovaly Francii. Sociální krize vrcholí. Levice je v rozkladu. Kdy padne vláda?

Neomezená stávka! Francie vstupuje do dalšího týdne protestů. Po blokádách silnic, rafinérií ropy a dokonce nukleárních elektráren, půjde tento týden především o železniční dopravu. Jak dlouho tohle ještě může trvat? Socialistická vláda, vedená premiérem Manuelem Vallsem, žije možná poslední týdny a dny. Vydrží?

Socialistický kongres uzavírá jednu éru

První tajemník Socialistické strany Jean-Christophe Cambadélis sjednotil vše.

> politika > Francie > publikováno a odehráno na Českém rozhlasu Plus dne 11. června 2015

Všichni se dohodli, že se dohodnou. Víkendový kongres Socialistické strany (PS) v severozápadní části Francie, ve městě Poitiers, zněl chvílemi jako umíráček.

Navzdory mnoha vyhlášeným proudům, které cirkulují uvnitř strany, podařilo se Jeanu-Christophu Cambadélisovi, prvnímu tajemníku strany, téměř nevídané. Nikdo nijak zvlášť neprotestoval, jako kdyby už nebylo proti čemu. Proudy se doslova slily v jednu řeku.

Národní fronta jako strašák do zelí

>>> analýza vyšla v nejnovějším čísle revue Listy č. 2/2015, s. 66

Do nových kampaní počítají s Marine Le Penovou všichni.
Podobně jako v minulých prezidentských volbách, i v těch příštích.

Strach má velké oči. Lokální volby koncem března ve Francii ukázaly, že pro vítězství v prezidentských volbách roku 2017 bude důležitá schopnost sjednotit. Bez nasazení strašáka Národní fronty to ale patrně nepůjde. Pro levici, ale i pro pravici.

Většina médií před prvním kolem – v souladu s výzkumnými ústavy veřejného mínění – předpovídala dramatické vítězství Národní fronty (FN), vedené charismatickou Marie Le Penovou. „Když Francouze mobilizuje, tak to jde!“ prohlásil premiér Manuel Valls.

Navzdory relativnímu posílení frontistů, se ale tato strategie vyplatila zejména jeho odpůrci, bývalému prezidentu a předsedovi Svazu pro lidové hnutí (UMP), Nicolasi Sarkozymu. Ten totiž na rozdíl od premiéra, jenž měl „strach, že FN rozbije Francie“, vyhlásil předsedkyni FN „totální válku“. A vyhrál masivně.

Hollande nemusí nutně procházet primárními volbami

odvysíláno v Českém rozhlasu Plus dne 30. dubna 2015

Vnitřní napětí uvnitř Socialistické strany nepolevuje.

Vybral si ho jako svůj štít. Premiér Manuel Valls ale nejenže prezidenta nekryje, místy do dokonce vypadá, že François Hollande zaniká v jeho stínu. Poslední výzkum popularity politiků TNS Sofres ukazuje, že prezident Hollande, jemuž atentáty z ledna zvedly popularitu na neuvěřitelných 40%, opět nezadržitelmě padá dolů. Hollande padá, Valls roste.

Čísla mluví krutě: Hollande 16%, Valls 35%. To vypadá skoro stejně špatně – zejména pro Hollanda – jako na sklonku loňského roku. Co více, prezident Hollande, jenž se rozhodl angažovat Vallse, aby mu vylepšil image, roste na jeho úkor. Prognóza, že Valls svého prezidenta podrží, se prostě ukazuje jako klamná. Ozývají se dokonce opět hlasy, že by Hollande neměl pokoušet prezidentskou štěstěnu znovu. Aniž by to ale Valls přímo přiznal, jeho tón zní stále více prezidentsky.

Mozart Elysejského paláce

> politika > francouzská > komentář vyšel v týdeníku Reflex, dne 28. srpna 2014

Říká se mu „Mozart Elysejského paláce“. Nominace šestatřicetiletého Emmanuela Macrona, dosud veřejnosti naprosto neznámého ekonoma, se rovná politickému zázraku. Byl jmenován – doslova ze dne na den — na klíčový post po vzpurném Arnaudu Montebourgovi (vlevo) ministrem ekonomie, průmyslu a digitalizace.

Galské kohoutí zápasy

vyšlo na stránkách týdeníku Reflex, dne 26. srpna 2014

Demise. Buď budeme tu zprávu dramatizovat, nebo bagatelizovat. Vyberte si! Vláda francouzského premiéra Manuela Vallse každopádně nevydržela ani půl roku. Přesně to bylo: 147 dní.

Pád vlády premiéra Manuella Vallse, lze vidět různým způsobem. V podstatě jde o „vládní obměnu“, neboť premiér zůstává. Večeník Le Monde ovšem označil tuhle rošádu,dramaticky za „poslední šanci“ prezidenta Françoise Hollanda. Dá se to ale i bagatalizovat, a vládní obměnu nazvat pouze „kohoutími zápasy“. Oba faktory ale hrají roli.