translate - traduire

úterý 2. října 2018

"No, no, no!“ Evropská unie není sovětské vězení!





> politika > Velká Británie > EU > komentář vyšel na EuroZprávy, dne 1.října 2018.

Půl roku zbývá do odchodu Velké Británie z Evropské unie. Namísto konkrétních návrhů ale přichází britská diplomacie se stále extravagantnějším stylem. Nepřichází od Borise Johnsona, notorického euroskeptika, pověstného svými nevymáchanými ústy, ale čerstvě od jeho nástupce v úřadu ministerstva zahraničí – Jeremyho Hunta.

Šéf britské diplomacie Jeremy Hunt si vysloužil začátkem týdne ostré reakce po celé Evropě za svůj nedělní projev, v němž přirovnal Evropskou unii (EU) k vězení v komunistickém Sovětského svazu. Učinil tak v anglickém Birminghamu, kde o víkendu začala pravidelná roční konference Konzervativní strany. Klíčem k perspektivě Evropy je podle něho především svoboda. To zní dobře, ale když k tomu přidáte i britské evropské ideály v Huntově podání, budete možná překvapeni.


„Co se to stalo s důvěrou a ideály evropského snu? EU byla zkonstruována k ochraně svobody. Byl to Sovětský svaz, který bránil lidem v možnosti odejít,“ řekl na konferenci plamenně (a trochu zmateně). Ministr Hunt obvinil EU z „arogance“, protože se údajně pokouší „ponížit“ Velkou Británii za to, že se ji rozhodla opustit. Připomíná mu to situaci občanů Sovětského svazu, kteří nemohli zemi, stojící na čele bloku totalitních diktatur, nikdy opustit.

Zajímavé. „Historická lekce je jasná: Pokud proměníte evropský klub ve vězení, touha uprchnout se nesníží, ale vzroste – a my nebudeme jediným vězněm, který z ním bude chtít uprchnout,“ pronesl pateticky. Mluvčí Evropské komise v Bruselu Margaritis Schinas k tomu v pondělní reakci před novináři přesně a noblesně uvedl: „Chtěl bych zdvořile říct, že nám všem bude ku prospěchu – a zvláště ministrům zahraničních věcí -, když si čas od času otevřeme knihu historie.“

Huntovy politické vzkazy domů i ven

Tady ale nejde o nějaké historické lekce. Jde pouze a jenom o současnost, jež se toliko historií zaklíná. Ostrý Huntův projev byl především určen konzervativnímu publiku, která odměnilo o víkendu aplausem zejména jeho další neotřelé „historické reference“ na předchozí osobnosti konzervativního britského tábora: od Winstona Churchilla po Margaret Thatcherovou.

Pověstné zvolání premiérky Margareth Thatcherové vůči šéfovi Evropské komise Jacquesi Delorsovi – ono pověstníá třikrát „No!“posloužilo o víkendu ministru Huntovi k novému útoku na stávající základy politické Evropy. Jistě, nic není nekritizovatelné, ale čřho je moc, toho je příliš. Zvláště ve srovnáních, kdy si ministr dělá z úst ostřikovač na údajně škodlivý hmyz.


Paradoxní, že je to ministr Hunt, který sám byl během referenda oproti vystoupení Británie z EU, podobně jako premiérka Teresa Mayová. Nyní o sobě Hunt tvrdí, že se stal zastáncem brexitu kvůli „bruselské aroganci“ při vyjednávání. Premiérka Mayová se snaží, seč jí síly stačí.

Není tomu ale přesně naopak? Není náhodou arogantní právě Hunt? Velká Británie jako dávná koloniální říše, kde „slunce nezapadalo“, se zkrátka nikdy nesmířila s tím, že by měla usilovat kromě svobody o něco, co by se dalo nazvat anglicky „team spirit“ - tedy týmový duch!

Ani půl rok před naplánovaným odchodem není ale jasná přesná dohoda, ani parametry, za jakých by mělo k brexitu dojít. Velká Británie má vystoupit z EU již dne 29. března příštího roku. Ale spory se v Británii vedou stále mezi zastánci „měkkého“ a „tvrdého brexitu“; nově se objevila i myšlenka, jíž podpořila konference opoziční Labour party v Liverpoolu, o vypsání nového referenda, jež by umožnilo vystoupení revidovat. Kdo tomu má rozumět, please?

V bojovném duchu se ale ministr Hunt ve svém projevu obracel i přímo i k evropským politikům. Upozornil, že odmítnutím plánu premiérky Theresy Mayové, jež bylo ze strany Anglie poslední podanou „přátelskou rukou“, se brexit proměňuje pro Velkou Británii ze „zádrhele“ ve „zcela zbytečnou tragedii pro Evropu“. Na evropském summitu v rakouském Salzburku ve dnech 19. a 20. září totiž evropská sedmadvacítka odmítla plán premiérky Mayové, nazývaný „Chequers plan“, jakousi „bílou knihu“, v němž se pokusila definovat budoucí vztahy s Evropskou unií. Tento „měkký plán“ nabízel mezi Británií a Evropskou unií utvořit „zónu volného obchodu“ a zabránit znovuzavedení hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem.


Zatímco v otázce znovuzavedení hranic, jež by logicky vážně narušila smlouvu o míru mezi dvěma irskými částmi, se EU a Velká Británie shodly, vrchní francouzský vyjednavač Michel Barnier rázně odmítl úvahu o britském „podvodném způsobu“, jak zůstat v „evropském jednotném trhu“, uvnitř obchodní zóny i po vystoupení z EU. Vypadá to totiž, že Velká Británie je jako chytrá horákyně: chce být „uvnitř“, ale i „vně“; svlečená i oblečená. Vyjednavač Barnier premiérce Mayové nabídl k diskusi myšlenku, že výměna zboží podléhala kontrole ve vzdálenějších místech mimo hranice, jakými jsou například přístavy. Odpověď. Nikdo ji nezná...

Premiérka Mayová byla ovšem, pravda, ve své vlasti za svůj „vstřícný plán“ silně kritizována částí konzervativců, kteří preferejí „tvrdý brexit“ – tedy vystoupení bez vzájemné dohody na obou stranách. Výsledek jednání EU a Velké Británie v Salzburku označil převážně euroskeptický britský tisk za „katastrofu“ (Daily mail). Právě Jeremy Hunt je ale některými konzervativci viděn stále více jako nástupce premiérky Mayové. A jako takový také tento projev měl vypadat!

Nedůstojný nesmysl, šokující selhání, levné a útočné

Zdaleka ne všichni ale s Huntovými výroky souhlasí. Například Sir Peter Ricketts, který vedl britskou diplomacii v letech 2006-2010, na svém tweetovém účtu sdělil: „Takový nesmysl je nedůstojný britského ministra zahraničí. EU není vězením v sovětském stylu. Jeho zákonný řád udržel mír a prosperitu po století války. Naše rozhodnutí vystoupit bylo provždy nejhorším. Jediné ponížení je naší vlastní odrůdou.“

Také Rickettsův nástupce Sir Simon Fraser, jenž po něm vedl diplomacii v letech 2010-2015, souhlasí, a připomíná: „Cokoliv si myslíte o brexitu, srovnávat Evropskou unii se Sovětským svazem, je šokujícím hodnotícím selháním britského ministra zahraničí.“

Šéf liberálů v Evropském parlamentu Guy Verhofstadt míní, že se „Winston Churchill musí v hrobě obracet“. „Ofenzivní a urážlivé komentáře pana Hunta, speciálně pro ty milióny Evropanů, kteří žili pod sovětskou okupací,“ napsal na svém tweetu bývalý belgický premiér v letech 1999-2008. „Churchill a Thatcherová, tito dva obránci evropské svobody a demokracie se musí obracet v hrobě.“


Nejtvrdšího odsouzení se dočkal ministr Hunt od polských politiků. Vedle Donalda Tuska, polského předsedy Evropské rady a bývalého premiéra, který byl za podporu odborového hnutí Solidarita vězněn, je to rovněž Radoslaw Sikorski, bývalý ministr zahraničí za Tuskovy vlády. Ten označil Huntovo vyjdádření za „levné a útočné, zvláště pro ty, kteří jsme žili v obou režimech“. Sikorski na Huntov u adresu napsal: „Nutila tě Rudá armáda, abys do ní vstoupil? Jak mnoho miliónů Bruselanů bylo vyhlazeno? Dostal jsi gulag za podání žádosti o referendum o nezávislosti? Promiň, Jeremy Hunte!“

Litevská velvyslankyně v Londýně Baiba Bražeová připomněla, že „Sověti zabíjeli, deportovali, přinutili k exilu a uvěznili stovky tisíc litevských obyvatel po ilegální okupaci v roce 1940, a zničili životy tří generací, zatímco EU přinesla prosperitu, rovnost, růst, respekt.“

Měli bychom si všimnout, že tu v salvách reakcí zazněl (trochu slabě, pravda!) také jeden český hlas. Český náměstek a horký adept na křeslo ministra zahraničí Tomáš Petříček se na svém tweetovém účtu vyjádřil již padesát minut po půlnoci z neděle na pondělí.

V textu píše: „EU skutečně není SSSR. To myslím můžu tvrdit docela přesně. Naše země má se sovětskou sférou vlivu svou zkušenost, v Bruselu spolurozhodujeme o Evropě, v Moskvě rozhodovali o nás bez nás. Tolik k nešťastnému výroku britského ministra zahraničí.“

Ano, správně, pane náměstku – jen s tím, že tu nejde o nějaký výrok nešťastný, ale naprosto, ale naprosto katastrofický a přesně vykalkulovaný – jako je ostatně katastrofální a vykalkulovaná celá nynější evropská zahraniční politika této ostrovní země.

Žádné komentáře:

Okomentovat