translate - traduire

čtvrtek 11. října 2018

Vítězství rozhněvaných magistrátních mužů (a několika) žen

> politika > Česko > komunální > Praha > komentář vyšel na EuroZpravy.cz, dne 9. října 2018

Praha řeší koalice. A všichni už se tváří, že to vědí. Nikdo ale nic neví: to je půvab celé hry. Ačkoliv vyhrála ODS, byť těsně – rozdíl mezi ODS se 17, 07% a Piráty se 17, 07% - je opravdu mizivý. Přesto zůstává ODS v Praze nepopiratelně stále vítězem. Proč se vůbec musí doprošovat telefonáty Alexandry Udženije, první místopředsedkyně ODS, aby je vzal někdo k jednacímu stolu? Není to volání na poušti?

Nic nesejde na tom, že to bylo o jedno nebo snad o dvě křesla, důležité je, že byli první. Přesto s nimi zatím nikdo vážně nejedná. Od politických uskupení, jmenovitě: Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil (STAN + TOP 09), které by jistě rády změnily politickou kulturu v hlavním městě, by se dalo čekat trochu něco jiného. Na stole je všemi médii propíraná „koalice rozhněvaných“, těch, kteří se vymezují proti ODS, a především vůči hnutí ANO.

Zlo se vtělilo v tuto dvouhlavou saň. Co na tom, že vlastně všichni chtějí to samé: okruhy, dopravu a bydlení. Co na tom, že se mohou přece domluvit. Kultura domluvy předpokládá ústupky a kompromisy. Vymezení vůči nepříteli, jak to kdysi úspěšně zformuloval právní teoretik a filozof Carl Schmitt, je základem „politiky nepřátelství“.

A ta jde někdy až za hrob. Někdy až za volební hrob, protože si mnozí pletou politiku se spásou. A život se smrtí.

Čižinský, horká hlava s pozastaveným členstvím

Jistě, všechno má svou logiku, a doznívající emočně vypjatá kampaň, příliš nepomáhá „horkým hlavám“, které by nejraději udělaly z pražské radnice sebespasitelný Klub Mirka Dušína. Přitom část z těch velmi, ale velmi rozhněvaných, se jistou (ne nemalou) měrou podílelo také na rozhodování Magistrátu hlavního města Prahy. Mám tu na mysli zejména Jana Čižinského, starostu městské části Praha 7, který ještě donedávna seděl na radnici za KDU-ČSL, a v parlamentu dosud sedí, a je dokonce členem jejich poslaneckého klubu.

V prvních jednáních zatím vystupuje starosta Čižinský jako ta nejvíce „horká hlava“, která tlačí dokonce i Piráty, kteří bývají ze své podstaty neposední, k tomu, aby jednali rychle. „My nepůjdeme do koalice ani s ANO ani s ODS,“ opakuje kudy chodí. V jednu chvíli to nedalo už ani Jiřímu Pospíšilovi, lídrovi TOP 09, aby nezapochyboval nad tím, že nejprve se píše den první, a potom druhý, třetí… Pospíšil ví, proč si chce dát na čas. Ví, ale nepoví, on má tajemství (a to neřekne). Jistě, nerozhoduje jenom rozum, ale i silný cit. Protože přece „úcta k srdci“ zůstává „prubířským kamenem ryzosti, pravé hloubky a šíře našeho lidství“, slovy jezuitského teologa Karla Rahnera.

V rozhovorech, které Čižinský dává, se neustále opakuje jedna mantra: nemohu zklamat důvěru voličů. A tu největší důvěru, jež přesáhla závratných 55% získal na své Praze 7, kde počal jeho závratný nástup Prahou. Kdo se ale více zaposlouchá do jeho vět, ucítí v nich vnitřní nejistotu. Ne, starosta Prahy 7, ne on již v zásadě netrvá na tom, že by chtěl být primátorem. „My o ten post samozřejmě máme zájem, protože Pražané dali největší počet hlasů právě mně, čímž dali najevo, že chtějí, abych byl primátorem," tvrdil po prvních jednáních Čižinský.

Když ale uslyšel, že primátore chce mít i Zdeněk Hřib od Pirátů, již na tom tolik netrvá, protože… inu, protože je starosta Prahy 7 a také poslanec za KDU-ČSL, i když jenom nominálně, neboť se členství „pozastavil“. Co to je vlastně „pozastavené“ členství?

Členství ve vyjednávací skupině je pro Čižinského svého druhu také tak trochu „pozastavené“. Jakmile se dozvěděl, že lídr TOP 09 zvažuje na primátora i svého bývalého stranického kolegu, zkušeného a ostříleného MUDr. Bohuslava Svobodu z ODS, proti nezkušenému MUDr. Zdeňkovi Hřibovi, o němž Piráti jako o starostovi mluvil již během oslav na Cargo Gallery, ubral. Lekl se snad Čižinský, že by musel převzít velkou zodpovědnost? Nebo se drží svých předchozích a nynějších mandátů, jež Piráti kritizují, jako slepý své víry?

Ano, rychlokvašený Hřib k Pirátům vstoupil teprve před rokem, garantem programu zdravotnictví jen dva roky. Do magistrátu kandidoval jednou – a neuspěl. Jaká to bude vláda, pokud se stane Pirát primátorem? Jaký recept na neduhy dostanou Pražané? Zvládne to Hřib jako rozkrojení vítězného pirátského dortu?


Praha na „prahu změny“, nebo nad „velkou propastí“?

Víkendová lekce z konce minulého týdne, kdy ve dvou dnech 5. a 6. října běžely také v Praze komunální volby, o nichž všichni mluví jako o těch – slovy Pirátů „na prahu změny“ - není ale jenom zápasem mezi těmi hodnými bezmocnými, a těmi zlými mocnými. Svět není přece černobílý. Moc možná korumpuje, sektářství ale, které sdružuje, často bývá obvykle dlážděno „dobrými skutky“. Nebo ještě jinak. Pokud se k moci dostanou zcela noví neokoukaní lidé, sympatičtí a empatičtí, možná vnitřně čestní a spravedliví, bude to jistě změna. Jak praví jedno staré, ale velmi výstižné židovské přísloví: „Každá změna je k horšímu.“

Nikde není řečeno, že ti současní jsou všichni zcela zkorumpovaní, a že ti noví mladí a perspektivní budou lepší. Také oni, ti staří, byli kdysi mladí a neokoukaní, než se jim začaly dělat vrásky a na duši šrámy. Pro Piráty jsou přece nejhorší staří muži, jak zpívají v jedné písni. Co ale dělat s mladými kluky utrženými od řetězu? Zastavení je nakonec jejich svůdné ženy, kněžky chaosu?

Ne, toto není obhajoba korupce, ani neměnných pořádků, jsem poslední, který by si v Praze přál zcela stojaté zapáchající vody. Babišovo hnutí ANO stále ale čítá dosti lidí, kteří nejsou všichni jenom „velcí kluci, co dělají velké věci“, prostě jenom ty manažerské bílé límečky, v čemž jsou si podobní s ODS, kteří nejsou ale také jenom dědici„neomylného taťky“ Václava Klause. Piráti mají stále čas přemýšlet, zda to s puritánskou morálkou nepřehánějí, protože protože přece někteří taky kouří trávu (i když zatím„škodí jen sami sobě“). Změna totiž může být na veřejnosti i jistým způsobem fatální. Místo „prahu změny“ tu bude náhle „velká propast“, z níž nebude úniku.

Pokud začínají rozhovory jenom s „hochy, s nimiž mluvíme“, můžeme tu mít zaděláno na problém, který není jen stranický, ale kulturní. Většina Pirátů, jejichž kultura na evropské scéně odmítá často i seberegulační principy, natož organizaci jako takovou, má zatím v Česku podobu té měkčí varianty, vymezující se především transparentností a pocitem „sdíleného dobra“. Ne, nevěřím tomu, že by s Piráti musel do Prahy přijít velký chaos, ale...

Jak to říkal Marcus Aurelius, císař římské říše? „Vyhlaď domněnky, zadrž chtíče, udus žádosti a rozumu dopřej vlády nad sebou.“

Žádné komentáře:

Okomentovat