Snad to bylo dojmem z letu vrtulníkem, který slovenský hostitel, prezident Andrej Kiska nabídl, snad to bylo i z toho zvláštního pocitu soudržnosti, který si tolik všichni pochvalovali. „Dohromady jsme silní. Izolovaně toho moc prosadit nedokážeme,“ řekl prezident Zeman. Ano, to naši předci věděli již dávno, ne nadarmo se již ve slabikářích objevuje, že Svatopluk I., nejvýznamnější panovník Velkomoravské říše, svým synům vykládal, jak je to s těmi pruty. Vzal tři pruhy a ohnul je. Dohromady nešly zlomit, po jednom se lámaly jako ty třísky.
Je jich ale dnes zdánlivě více než tři, jsou celkem čtyři, i když za Československa by to bylo tak akorát. Na Štrbské pleso ve slovenských Tatrách, kam dorazili v uplynulých dvou dnech kromě českého prezidenta Miloše Zemana, také polský prezident Andrzej Duda, prezident Maďarska János Áder, byl hostitelem slovenský prezident Andrej Kiska. Slovenský prezident Andrej Kiska si na summitu pochvaloval zejména skutečnost, že tento projekt, vzniklý v roce 1991, má své stále trvání. To není jistě bez důležitosti.
Bez soudržnosti by trvání V4 mělo slabší funkci. Nějakou dobu to ovšem v 90. letech, zvláště za ministra zahraničí Josefa Zieleniece (ODS) vypadalo, že je tomu jinak. Visegrádské uskupení bylo tehdy vnímáno tak trochu jako zbytečný, idealistický projekt prezidenta Václava Havla, jakási trapná čekárna na vstup do té vysněné Evropy, respektive Evropské unie jako svazku, kde budeme lepší než Slováci. Jak jsme na tom dnes? Ale jak to souvisí s těmi lidožrouty?
„Chtěl bych jenom doplnit, že nikdo z nás není krvežíznivý lidožrout, nikdo z nás není antisociální, lišíme se pouze v tom, komu poskytovat určitou pomoc,“ řekl trochu nečekaně na závěr summitu na tiskové konferenci český prezident. Připadá si snad tak? A na koho se s tím vysvětlením obrací? Pomáhat se má podle Zemana dětem, starým lidem, zdravotně postiženým. „Nejsem si jist, zda je vhodné poskytovat pomoc zdravým, dospělým lidem, kteří odmítají nabízenou práci, i když v našich zemích, jak víte, je extrémně nízká míra nezaměstnanosti,“ doplnil. Tady už asi není řeč o uprchlících, dělá to na mne dojem, že se v Zemanově mysli odehrává jakýsi zápas s těmi „nepřizpůsobivými občany“, kteří u nás již po staletí žijí. Někdo jim říká Romové, někdo lidově cikáni.
Právě díky soudržnosti Visegrádské čtyřky se Zemanovými slovy podařilo eliminovat „nešťastný projekt takzvaných migračních kvót a přesunout diskuzi tam, kam skutečně patří“. Pomoc migrantům se má uskutečnit především v zemích jejich původu, tam, kde jsou zakořeněni, a nikoli násilným přesidlováním, jež může mít „spíše negativní než pozitivní efekty“.
Prezidenti čtyř středoevropských zemí ale svorně, snad aby nedošlo k mýlce, neopomněli zdůraznit, že jsou nedílnou součástí Evropské unie, která je přece úžasným projektem. K tomu, aby se spolupráce dařila je podle slovenského prezidenta důležitá „vzájemná empatie“. „Potřebujeme vzájemnou empatii v Evropské unii, aby si jednotlivé země vzájemně naslouchaly. Každá má svou historii, své problémy a v mnoha ohledech i jiný pohled na Evropskou unii,“ uvedl.
Ano, každá země, ať již sídlí na Západě nebo na Východě, má své problémy, historii a pohledy. Pokud sdílí společné hodnoty, neměl by to být problém. Ve chvíli, kdy tomu tak není, může mít jedna strana pocit, že je nepřiměřeně kárána: v Maďarsku, ale i v Polsku dochází k porušování některých elementárních demokratických hodnot, jakými je třeba nezávislost soudů nebo nezávislost tisku. U nás zase rádi nadáváme, na všechny a na každého.
„Domnívám se, že pokusy o zasahování do vnitřních věcí zemí Visegrádské čtyřky jsou nepřijatelné a vedou ke zbytečnému odcizení vůči ostatním členským zemím Evropské unie,“ řekl prezident Miloš Zeman. Ano, důležité je věci pojmenovat správným jménem. A netahat do hry nějaké „krvežíznivé lidožrouty“. Nikdo nám nebude nic vytýkat, dokážeme-li být sebevědomou součástí celku, a nebudeme se vyvyšovat nad ty slabé, jenom z toho pocitu, že se sami někdy jako slabí v Evropě cítíme. I bez těch záhadných lidožroutů...
Žádné komentáře:
Okomentovat