Kolik je dnes na orloji apoštolů pravdy a lásky? Sirotci pravdy, dezertéři lásky, IX. část

> literatura > dějiny > Česko > fejeton na pokračování

Nastává chvíle, kdy tlustý leze do tenkejch, opět se láme dějinný chleba. Ano, zas je tu výročí. Má to podobu karnevalové revoluce, nebo utahaného a trapného spektáklu pro malé děti? Každopádně se hlasy a ohlasy zmnožují, nedá se tu už skoro slyšet vlastního dechu. Ano, 17. listopad 2019 za dveřmi.

„Něco visí ve vzduchu,“ pravil trafikant. Koupil jsem si u něho Babišovu Mladou frontu Dnes, protože v ní vyšla příloha k 17. listopadu a ještě celostránkový materiál s historikem Oldřichem Tůmou. Do Mladé fronty Dnes občas píšu, historiky z Ústavu pro soudobé dějiny mám ve zvláštní oblibě. Nevím, co tím vlastně trafikant myslel, ale připomnělo mi to, že byly doby, kdy se takové věty pronášely se spikleneckým úsměvem. Přesně s takovým, jaký ten trafikant z Dejvic nasadil. Jelikož neznám trafikantovy politické názory, na rozdíl od většinové populace Dejvic, která volí převážně doprava (alespoň v hospodě je to více než jasné: názory na uprchlíky, Babiše nebo komunisty jsou zjevné), mi přišel tento starý muž jako z jiného světa.

České evropské tápání aneb Duch Václava Havla obchází Černínským palácem

politika Česko Evropská unie analýza vyšla na EuroZprávy.cz, dne 18. května 2010

Po 15 letech se Česká republika ocitla ve fázi, kdy ve věci Evropské unie (EU) spíše přešlapuje, ne-li přímo tápe. Několik krizí, zejména ta ekonomická a migrační, jimiž si prošla, vybízí politiky spíše k ráznému vymezení, úředníky vede k opatrnosti. Koncem května po evropských volbám budeme možná vědět, jak na tom jsme, mnohem jasněji.

Klaus byl vyloučen! U Klausů v kuchyni aneb Je velmi obtížné být synem Václava Klause

> politika > Česko > ODS > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 20. března 2019.

Státy vznikají a zanikají. Stejné je tomu i se stranami. Pokud ale nějaká strana vznikla „v kuchyni“ jedné rodiny, vypadá to, že na ni má ta rodina právo. Ano, někdy to vypadalo, že „některé rodiny“ si dělaly nárok i na státy. Vyloučení Václava Klause ml. z řad Občanské demokratické strany (ODS) by možná byla marginálie na české politické scéně, nebýt té kuchyně.

Dvojhlas (a trochu pípání) české zahraniční politiky

> politika > česká zahraniční politika > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 24. října 2018.

Trojhlas? Den se dnem se sešel, týden s týdnem. Po jmenování Tomáše Petříčka novým ministrem zahraničních věcí České republiky, si zúčastnění aktéři – předseda ČSSD Jan Hamáček, premiér Andrej Babiš, a zejména prezident Miloš Zeman - libovali, že nyní bude konečně česká zahraniční politika mluvit „jedním hlasem“. Ono to ale nejde… a stačí k tomu relativně málo.

Vítězství rozhněvaných magistrátních mužů (a několika) žen

> politika > Česko > komunální > Praha > komentář vyšel na EuroZpravy.cz, dne 9. října 2018

Praha řeší koalice. A všichni už se tváří, že to vědí. Nikdo ale nic neví: to je půvab celé hry. Ačkoliv vyhrála ODS, byť těsně – rozdíl mezi ODS se 17, 07% a Piráty se 17, 07% - je opravdu mizivý. Přesto zůstává ODS v Praze nepopiratelně stále vítězem. Proč se vůbec musí doprošovat telefonáty Alexandry Udženije, první místopředsedkyně ODS, aby je vzal někdo k jednacímu stolu? Není to volání na poušti?

Europoslanec Zahradil: Západní Evropa si myslí, že může „nařídit dobro“

> politika > Evropská unie > rozhovor vyšel na portálu EuroZprávy.cz, dne 4. října 2018.

Ještě koncem léta tvrdil, že by chtěl být budoucím předsedou Evropské komise. Jan Zahradil, bývalý poradce Václava Klause, stínový ministr zahraničních věci, europoslanec za ODS, předseda Aliance evropských konzervativců a reformistů (ACRE). Rád opakuje, že není v českém národním zájmu hlubší evropská politická integrace.

Holá pravda demokracie

> politika, kultura > pod čarou (fejeton)

> exkluzivně na Jehlice revue

Výsledek parlamentních voleb 2017 v České republice potvrdil definitivně to zásadní: skončila hra na demokracii. Může to být konec demokracie, nebo její nový počátek? Nevystačíme si možná ale jen, v tuto chvíli, se starými a vyčerpanými pojmy? Nejde vlastně pouze o revoluci rozumu i srdce? Výsledky voleb jsou, domnívám se, vůbec nejpravdivější zprávou o nás samých.

Jak nebýt unaven z Jana Husa

> kultura > film > recenze zveřejněna a odvysílána na portálu Českého rozhlasu Plus dne 23. května 2015

Nejnovější Jan Hus v podání herce v podání herce Matěje Hádka.

Být, či nebýt... totiž unaven? To byla kardinální otázka, kterou musel řešit každý návštěvník premiéry filmu režiséra Jiřího Svobody Jan Hus v pražské Lucerně, jenž vznikl ve spolupráci České televize (ČT) a francouzko-německé Arte. Byť šlo Husovi o život, přesto neodvolal – a zemřel mučednickou smrtí. To ví v Česku i malé dítě. Divák ale, který neuvidí všechny tři díly televizního filmu současně, ČT je bude promítat v posledních třech dnech měsíce května, bude možná přemýšlet nad něčím jiným.

Sněhurka Marine a sedm českých trpaslíků

Úsměv, který dokázala Marine Le Penová předvést, neoslovil každého.

„Jakpak se má tatínek, paní Le Penová?“ zeptal jsem se.

„Děkuji za optání, dobře,“ usmála se.

Pokuřovala z elektronické cigarety, a před zahájením tiskové konferenci si dala vodu a malý dortík. Po celou dobu ovšem ze sebe nesundala ten divný dlouhý kabát, v němž vypadala jako vysloužilá markytánka. „Měla by se vdát,“ řekl o ní její otec počátkem tohoto týdne.

vyšlo na Britských listech dne 7. května 2015

Studentský vůdce Brož vidí Pánka jako dalšího prezidenta. A připomíná i Zemanovu dávnou přítelkyni

vyšlo na ParlamentníListy.cz, dne 16. listopadu 2014

25 LET OD LISTOPADU '89 Sirotci pravdy, dezertéři lásky. To je cyklus článků spoluautora výzvy "Děkujeme, odejděte!" Josefa Brože, kde píše i o svých vrstevnících z řad studentských vůdců Sametové revoluce.

Znalce Francie, novináře a překladatele teď vyzpovídaly ParlamentníListy.cz. Vyzývá, že je nejvyšší čas vytvořit základy nové společnosti. Šimon Pánek by podle něj měl v roce 2018 kandidovat na prezidenta.

Jak to vnímáte, když se o vás píše jako o jednom ze studentských vůdců?
Beru to v zásadě s nadhledem. Někdy mi to přijde i komické. Jako vůdce jsem se ostatně nikdy příliš necítil, a období, kdy jsem na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vedl studentský časopis Situace, trvalo vlastně velmi krátce. Jenom rok, i když důležitý, tedy přelom roků 1988 až 1989. Z fakulty jsem byl nakonec vyhozen v létě 1989 a to další rozhodlo nějaké hnutí osudu. Byl jsem patrně s Andreou Sedláčkovou jeden z posledních českých exulantů v Paříži.

Zemanův instinkt a velcí kapři

> politika > EU > psáno 26. června 2014 - exkluzivně na Jehlice revue

Prezident Miloš Zeman hledá svůj způsob vidění věcí.

Zdá se, že v poslední době prezident Miloš Zeman chytil druhý dech. Ačkoliv ještě nedávno mluvil o tom, že by jednotky NATO měli být připraveny jít na pomoc Ukrajině, dnes vylučuje, že bychom plošně zaváděli sankce proti Rusku.

On sám sice tvrdí, že jde o problémy dva, musí ale vědět, že jde o dvě strany mince. Jednoho dne vypadá prostě prezident Zeman jako agent NATO, den druhý jako agent Gazpromu. Ale žerty stranou. Přiznejme prezidentu Zemanovi snahu být konzistentní, i když by mu občas prospělo „zdvořile mlčet“.

Pokud se ale domluvil s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem o neprosazování sankcí vůči Rusku, což dotyčný vyslovil přímo v Kyjevě, zdá se to být konečně jako dobrá zpráva. Česko tím pádem mluví dvouhlasně, ale zároveň jedním hlasem. Snad vůbec poprvé…

Celý rozhovor, který vedl v rámci Hovorů z Lán Jan Pokorný, najdete na Českém rozhlasu-Radiožurnálu.