Le funéraille de Dieu dans Gottland

> politique > culture > commentaire exclusif en français

Ce vendredi, le peuple tchèque assistera à l'une de ses plus grandes funérailles. Un des chanteurs les plus populaires, Karel Gott, est décédé début octobre. Les obsèques du célèbre "Sinatra de l'Est" devraient être les plus grandes, sinon jamais, de la mort de Václav Havel, le premier président démocratique après 1989, il y a huit ans.

České evropské tápání aneb Duch Václava Havla obchází Černínským palácem

politika Česko Evropská unie analýza vyšla na EuroZprávy.cz, dne 18. května 2010

Po 15 letech se Česká republika ocitla ve fázi, kdy ve věci Evropské unie (EU) spíše přešlapuje, ne-li přímo tápe. Několik krizí, zejména ta ekonomická a migrační, jimiž si prošla, vybízí politiky spíše k ráznému vymezení, úředníky vede k opatrnosti. Koncem května po evropských volbám budeme možná vědět, jak na tom jsme, mnohem jasněji.

Dvacet let švejkování? Ne, 20 let ve válkách „bez mandátu“. NATO neví, čím chce být!

> politika > armáda > civilizace > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, den 5. března 2019.

Dvacet let v NATO! Předtím, než Česká republika do této „obranné organizace“ vstoupila, říkalo se jí Severoatlantický pakt, později pouze eufemisticky Severotlantická aliance. Podle toho, kdo jak mluvil, bylo hned jasné, zda je dotyčný pro, nebo proti. Kdekdo se znovu v těchto dnech cvičí, a nejen kolem dejvického generální štábu, aby dokázal, jaké má zásluhy na našem „civilizačním ukotvení“. Co se ale stalo s NATO po těch dvaceti letech?

Projev ,,prezidenta zapomnění’’? Zeman se o Vánocích utopil v žabomyších půtkách a novotvarech

> politika > Česko >  > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 26. prosince 2018.

Vánoční čas lehce rozčeřil opět po roce prezident Miloš Zeman. Tradice, kterou se jako prezident rozhodl v tomto čase obnovit, na sv. Štĕpána a 2. svátek vánoční, přinesla v pomyslném džbáně mnohé, čím veřejnost o Vánocích rozhodně nechtěl ukolébat.

Vrátíme do politiky étos listopadu 1989? Poslanec Pavel Žáček tvrdí: „Měli bychom stavět pomníky demokracie a svobody!“ A veřejně se ptá: „Kde byl 17. listopadu 1989 Andrej Babiš?“

> politika > česká > Listopad 1989 > rozhovor vyšel na EuroZprávy.cz, dne 17. listopadu 2018.

Poslanec Pavel Žáček (ODS) ve velkém rozhovoru pro EuroZprávy.cz říká, že česká společnost se ani téměř 30 let od listopadu 1989 dosud nevyrovnala s komunistickou minulostí. Tvrdí, že v posledních letech dochází k cílenému vymazávání paměti, relativizaci hodnot a falšování dějin. Do politiky by on sám jako poslanec chtěl vnést zpátky étos 17. listopadu 1989. Před letošním výročím potlačení manifestace na Národní třídě se veřejně ptá: „Kde byl tehdy Andrej Babiš?“

Prezident Zeman a záhadní „krvežízniví lidožrouti“

> politika > Česko > prezident > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 12. října 2018.

„Freude, Freude, vždycky na tě dojde,“ říká v jedné říkance písničkář Jan Vodňanský. A tak tu máme další freudovský výrok, který si neodpustil prezident Miloš Zeman vyřknout na závěr summitu států Visegrádské skupiny (V4) ve slovenských Vysokých Tatrách. „Nikdo z nás není krvežíznivý lidožrout,“ řekl. On to snad někdo tvrdí? Nebo tvrdil?

Holá pravda demokracie

> politika, kultura > pod čarou (fejeton)

> exkluzivně na Jehlice revue

Výsledek parlamentních voleb 2017 v České republice potvrdil definitivně to zásadní: skončila hra na demokracii. Může to být konec demokracie, nebo její nový počátek? Nevystačíme si možná ale jen, v tuto chvíli, se starými a vyčerpanými pojmy? Nejde vlastně pouze o revoluci rozumu i srdce? Výsledky voleb jsou, domnívám se, vůbec nejpravdivější zprávou o nás samých.

Sirotci pravdy, dezertéři lásky – III. část

Eugène Delacroix: La Liberté guidant le peuple, 1830

Lásky přicházejí, lásky odcházejí. Kdysi jsem si ovšem přál, aby neodcházely. Respektive, v mladickém poblouznění, že láska je pouze jediná, jsem se nějakou chvíli dokonce domníval, že mohu najít i lásku – věčnou. A jednu. Dnes mi to celé připadá na hranici trapnosti, kdybych to slovo samotné nepodezříval ze chtěného alibismu. Na sklonku roku, kdy už podzimní vítr odvál tu sametovou hysterii - bylo tomu již najednou dvacet pět let - nahlédněme s prvním sněhem na epizody, které si pamatujeme.

>>> publikováno na Britských listech dne 14. ledna 2015
Předchozí dva díly, aby neunikly souvislosti, nalezne laskavý čtenář zde a zde!

Studentský vůdce Brož vidí Pánka jako dalšího prezidenta. A připomíná i Zemanovu dávnou přítelkyni

vyšlo na ParlamentníListy.cz, dne 16. listopadu 2014

25 LET OD LISTOPADU '89 Sirotci pravdy, dezertéři lásky. To je cyklus článků spoluautora výzvy "Děkujeme, odejděte!" Josefa Brože, kde píše i o svých vrstevnících z řad studentských vůdců Sametové revoluce.

Znalce Francie, novináře a překladatele teď vyzpovídaly ParlamentníListy.cz. Vyzývá, že je nejvyšší čas vytvořit základy nové společnosti. Šimon Pánek by podle něj měl v roce 2018 kandidovat na prezidenta.

Jak to vnímáte, když se o vás píše jako o jednom ze studentských vůdců?
Beru to v zásadě s nadhledem. Někdy mi to přijde i komické. Jako vůdce jsem se ostatně nikdy příliš necítil, a období, kdy jsem na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vedl studentský časopis Situace, trvalo vlastně velmi krátce. Jenom rok, i když důležitý, tedy přelom roků 1988 až 1989. Z fakulty jsem byl nakonec vyhozen v létě 1989 a to další rozhodlo nějaké hnutí osudu. Byl jsem patrně s Andreou Sedláčkovou jeden z posledních českých exulantů v Paříži.

Konec velké sametové orgie

vyšlo na portálu týdeníku Reflex, dne 20. listopadu 2014

Vystavení červené karty nemusí být vždy jen karta pro Zemana, ale i pro jiné

Čtvrtstoletí sametové revoluce si naše veřejnost připomněla s patřičnou mírou hysterie. Setkala se u toho touha po (znovu)nabyté svobodě a stoupající kult osobnosti bývalého disidenta a pozdějšího prezidenta Václava Havla. Zatímco touha dosud nebyla naplněna, otec „pravdy a lásky“ dosáhl zatím prvního vrcholu. Skvrnou na obrazu oslav se tak stalo pouze vajíčko, jež při oslavě na Albertově omylem zasáhlo německého prezidenta Joachima Gaucka.

To vajíčko se tím pádem stalo něčím, co jistě brzy vstoupí do české mytologie, nebo mezi konspirační teorie). Ačkoliv ochranka dokázala černými deštníky ubránit Miloše Zemana (nový emocionální terč a černou ovci národa), německému prezidentu se tak dostalo pocty, kterou jistě nečekal. Samotná společnost, jež si tak ráda připomíná symbolické okamžiky, tím ovšem významně promrhala svých dvacet pět let od pádu komunistického režimu, jež jí mohlo posloužit ke skutečné reflexi jejího stavu.

Sirotci pravdy, dezertéři lásky

> fejeton > vyšlo na Britských listech, dne 22. října 2014.

Peter Paul Rubens: Venuše v zrcadle (1614-1615).
Liechtenštejnská sbírka.

Děvčata nám začala psát paměti. Bude to patrně fenomén letošního podzimu, když už se nám nezadržitelně blíží to „velké výročí“: v této zemi se vlastně všechno odehrává jenom v souvislosti s výročími, dosti dlouho na jeden život, a to výročí je navíc opravdu velké – celých dvacet pět let.

Sametová revoluce, ta oslava „pravdy a lásky“ se tentokrát blíží mílovými kroky na „kuřích nožkách“. Andrea Sedláčková, jež o „velký knižní čtvrtek“ 16. října vydala svůj memoir Moje pařížská revoluce (Prostor), bude brzy ze svého piedestalu svržena trumfem, jenž přichystala na počátek listopadu její přítelkyně a životní souputnice Monika Pajerová, tentokrát s názvem (a ve stejném nakladatelství Prostor) pod titulem Vezměte s sebou květinu. Před nějakým časem své vzpomínky sepsal Martin Mejstřík, a psal je vskutku dlouho, trápil se s tím, to vím... a byl neméně lyrický v názvu: Řekněte jim, že sametová... (Cpress, 2010). Byl jsem v té době v Brně, a jeho objemný svazek jsem hodně dlouho potěžkával v knihkupectví – vyrobil k tomu i cédéčko.

Nevím, kolik lidí si koupilo Mejstříka, zatím je možná brzy uvažovat nad tím, jak uspějí děvčata. Monika tentokrát nebyla první... vlastně získala v běhu za svědectvím až tu bronzovou medaili. Bude ale jistě nejdůkladnější, nejosobnější, její vzpomínky mají podtitul, zahrnující celé desetiletí: Deníky 1980-1990.